Pane prezidente, není to Vaše vina, ale pokazil jste mi Vánoce

a ještě mi to sdělil pan Moravec, ke všemu o Zlaté neděli, když polovina národa obráží supermarkety a před Vánoci! Klidně usnete, vybodnete se na celý svět, odeberete se na Boží cestu a vůbec Vám nevadí, že se cítím najednou jako vykořeněný. A nejen já! Nevyčítám, snad jen to, že mne trochu bolí u srdce.

Koncert "Už je to tady"

No dobře, o těchto Vánocích se tedy nějak víc ponořím do sebe, a také budu tak trochu s Vámi na Hradě nebo kam Vás zrovna odvezou. U televize si mohu pěkně brečet aniž by mne ostatní rušili posmrkáváním, pláčem, případně nejapným pokašláváním.

Sestra mne už nějakou chvíli láká strávit Štědrý den a večer u ní v Německu, a tak jsem  přislíbil. Jenže právě i v tom jste mi udělal čáru přes rozpočet. Když jsem jí telefonicky sdělil, že přijedu, ale až po rozloučení s Vámi, přímo jsem cítil její nesouhlas a pochybovačné kroucení hlavou. Ta svatá prostota vůbec nepochopila, co mám s Vámi společného, a komentovala:

„Uvědomuješ si, že Vánoce a rodina jsou jedno a nějaký Havel je jenom Havel?!“

To se jí to mudruje, když emigrovala po 68 roce! Copak mohla tušit, co jsem tady v roce 89 prožíval? Kdyby můj blog četla pozorně, mohla si povšimnout mého motta.

Copak může chápat, že právě Vám dnes vděčím za to, že jsem svobodný člověk a že jsem hrdý na příslušnost k této zemi? Nebo nevnímá, jak Vás oplakává celý svět a kolik významných celebrit si Vás považovalo jako člověka statečného, moudrého, velkého filosofa, dramatika a prvního prezidenta svobodné země? Že jen Vám vděčíme za to, že naši malinkatou vlast, kdesi uprostřed Evropy, vůbec objevili?

Sedím před televizní obrazovkou a jen zírám. Chvílemi nevěřím svým očím. To neskutečné množství dokumentů a Vaší velikosti, pane presidente! Můj obdiv a úcta roste každou minutou.

Před očima mi znovu probíhá ten nádherný koncert k 20. výročí té naší „sametky“, nazvaný „Už je to tady“.

Kolik slavných zahraničních umělců se k nám třískalo a na Vaši počest!

Lou Reeda, Suzanne Vega, písničkářka Joan Baez a sopránistka Renée Fleming. Těch projevů a video pozdravů!

A Vy tleskáte radostně, jako malé dítě a skromně, trochu rozpačitě přijímáte všechny zasloužené ovace. Vedle Vás  - Madleine Albrightová, Vaše přítelkyně, obdivovatelka a velká česká vlastenka. Kdybyste tak viděl její radostně zářící oči plné hrdosti, že vzešla z tak malé země, ale v onen den a zase díky Vám - velkého státu!

Když  koncert vrcholil společným zpěvem všech účinkujících i velké části publika spirituálem „Oh, Freedom“, který pan prezident Havel věnoval občanům všech zemí, kde lidé stále žijí pod útlakem, brečel jsem…

Jsme svobodní občané, ano, ale za to, že jsme se jimi vůbec stali, vděčíme Vám a mnoha dalším statečným, kteří se nenechali zlomit ani vězením a kteří bohužel upadli v zapomnění. Vy víte, co chci říct a určitě byste reagoval větou, že každý má právo na svůj názor, a také ho vykřikovat do světa.

Jenže (jak jen to safra napsat slušně?!) je mi líto, ne, velice mne to štve, jak někteří lidé v naší zemi nepochopili nic a vůbec Vás nedoceňují. Negují, znehodnocují, ba i zesměšňují, označují Vás za neschopného prezidenta, dávají Vám za vinu zadluženost naší země, kritizují i Vaše dílo (přestože o něj mnozí ani nezavadili), nepřiznávají Vám ani zásluhy a činy, na které by se sami nikdy nezmotali, přestože nemohou nevidět, jak vysoce jste ceněn mnoha velkými osobnostmi světa.

Činí tak i někteří blogoví kolegové, což mne snad mrzí nejvíc.

Ale Vy jste byl tak obdivuhodný, uměl jste i problémy řešit s nadhledem, slušně a s úžasně odzbrojující převahou jste i na zlá nařčení a kritické  názory reagoval šibalským, typickým  havlovským, úsměvem. Pokud Váš názor nebyl přijímán, shovívavě jste se pousmál, přijal jste věci jako fakt a už jste věděl, že to stejně zkusíte znovu, jen jindy…

Usmíváte se i teď?

Ještě se s Vámi národ nerozloučil a již je slyšet hlasy o nevhodném a přehnaném kultu Vaší osobnosti!

Nu, což, blbost, závist a malost jsou v našem národě nevymýtitelné!

Já si Vás, pane presidente, nejen budu vážit do konce mých dnů, ale představte si, že si z Vás ten kult udělám. I když můj soukromý a navzdory tomu, že jste mi letos tak trochu „zkazil“ Vánoce.

A tady mi došel papír…

Zdravím a přeji hezké adventní dny.                         Váš Jiří

Obrázky jsem si dovolil převzít ze serveru: http://www.vize.cz