Jiří Mitáček
- Počet článků 147
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1760x
Seznam rubrik
Oblíbené stránky
Oblíbené články
Oblíbené blogy
Oblíbené knihy
Jiří Mitáček
Jak vidím slavnou D1…
„Ještě větší katastrofa, než jsme doufali!“ parafrázuji větu z jednoho známého filmu, vystihující moji zkušenost. To tedy bylo něco! A když k tomu přihodím další zpestřující zážitek, dobrodružství na můj vkus víc, než dost. Ve druhém jde o Kolomaznici (postavička známá z mých článků), které jsem zase jednou naletěl. Ale o tom až jindy. Snad jen tolik, že mne ona dáma požádala o přátelskou službu, tedy abych jeden víkend fungoval jako její osobní taxikář. Nedokázal jsem odmítnout, a tak jsme se společně vydali na „sjíždění“ D1.
Jiří Mitáček
Den blbec…
Jistě nebudu originální, stejné, či podobné zážitky má každý řidič, což teprve je-li vlastníkem skoro nového miláčka na čtyřech kolech. Neubráním se tedy nutkání a o svůj zážitek se podělím. Snad dle motta: Podělená starost - poloviční starost... Nemusíte se obávat - zranění ani újmu na zdraví neutrpěl nikdo, opomenu-li ovšem plechového miláčka a svoje obracení očí v sloup, s tichou prosbou vysílanou k Pánu... Důvod?
Jiří Mitáček
Konečně pořádná reklama…
Jsem nepřítelem televizních reklam. A dost zarputilým. Občas mne tak vytáčejí, že se vztekám a už při jejich pouhém náznaku rychle přepínám. Dozvím se sice co se děje na jiném kanálu, ale většinou padám z reklamy do reklamy. Budí to dojem, že se programátoři všech stanic domluvili, že ve stejný čas nic jiného neexistuje nebo mne prostě chtějí naštvat...
Jiří Mitáček
Klídek, pane rentiére…
Věta, která mi prolétne hlavou pokaždé, když registruji „píli“ některých vietnamských spoluobčanů. Nechci se dotknout jakékoliv menšiny a jejich zesměšňování nebo dokonce urážky ze zásady odmítám. Také nehodlám generalizovat. Naopak, pokud jde o Vietnamce, vážím si jejich pracovitosti, a až na výjimky proti nim nic nemám, ba naopak, mám je docela rád. Jsem si vědom, že toto je kontroverzní téma a dost to „schytám“. „Je to tvůj názor, tak vo co jde“ sdělila kolegyně.
Jiří Mitáček
Sám sobě hodinový manžel…
Při pročítání blogových článků mi v hlavě svitla zajímavá asociace. Mám na mysli svoje oblíbence, jejichž články pravidelně pročítám. Většinou podpořím, a pokud mi náhodou obsah článku nesedne, v diskuzi (když se zapojím) to slušně (občas ne bez kapky ironie) naznačím. Stává se, že bloger právě prožívá nějakou nešťastnou událost, krizi ve vztahu, trápení, pocit osamocení, další a další (doplňte sami) a má potřebu se „vypsat“. Většinou se článek povede, čtivě a mile. A stává se, že vznikne něco vzácného, a to mne pak napadá parafráze na název filmu: tedy nelíbá, ale „Píše“ jako Bůh. Jak napsal jeden můj spolužák z Polska: „Situace se mění a po dešti přece musí zase vyjít slunce“. No, a když vyjde, ejhle! Články začínají být roztržité, témata všední, otřelá, nic neříkající. A pak čteme diskuzní připomínky. Několik cituji: „Vážený autore, co jste chtěl/a tímto článkem říct? Vždyť je to o ho...!“ Autorovo dotčené nebo uražené ego v tu ránu startuje adrenalin a chystá tvrdou odvetu, reakci. „Nikdo Vás, pane/paní, přece nenutil článek číst! Mnohým se článek líbil, ale obsah zřejmě přesahuje Vaše chápání!“ Proběhnete se dalšími příspěvky, uklidníte se a shledáte, že zmíněný diskutující byl vlastně férový. Nezaujal jste, tak co? Dejte to do pořádku nebo příště napište něco lepšího!
Jiří Mitáček
Dobrý den, pane prezidente…
Gratuluji Vám k odchodu z funkce. Neberte to jako jinotaj nebo dokonce ironii. Je to pouze vyjádření mého pocitu, který jste ve mně zanechal svou desetiletou misi. Panu Zemanovi jsem rovněž gratuloval - v minulém článku. Víte, když jsem se mezi přáteli zmínil, že Vám chci popřát, reakce nebyly pro Vás moc lichotivé: „No konečně... Bylo načase... Ještě měsíc to vydržíme...“ To byli ti slušnější. Raději nebudu psát naplno ty druhé. Snad mi admin článek nevyhodí, vždyť ochránce zločinců a tunelářů nejsou zakázané výrazy.
Jiří Mitáček
Paní, co se jmenuje Zima, ukázala krásu... fotoblog
Jsem zvyklý na hezká rána. Přes své široké terasové okno vidím deroucí se ranní slunce, převalující se mlhový opar, déšť i sněžení. Stále dokáže navodit neopakovatelnou podívanou. Nedávno jsem neodolal a nacvakal pár snímečků do svého foťáčku. Poté dlouho řeším dilema - které ukázat, které naopak skrýt, jestli uvidíte stejně jako já, jsou obyčejné či zajímavé. Posuďte, prosím...
Jiří Mitáček
Dobrý den, pane Zemane…
Gratuluji Vám ke zvolení presidentem této republiky. Nevolil jsem Vás, ale beru na vědomí a respektuji. Říká se „sláva vítězům...“
Jiří Mitáček
To byla palba…
Blog plný hodnocení, úvah, plamenných výzev – rozstřel na našeho nového prezidenta skončil. Občané měli devět nábojů a pálili na terč jak diví. No, všichni ne, jenom šest z deseti (přesněji 61%). Zbývající nechali flinty doma. Jejich škoda. To já, jako občan, pokud dostanu šanci na politiky zacílit, cílím. Natož vostrá střelba... bezva.
Jiří Mitáček
Koho budu volit? Vím, ale neprozradím.
O jakou volbu jde? Jak jinak, než o volbu presidenta?! Vzhledem k tomu, že se jedná o výsostně soukromou záležitost, nechtěl jsem na toto téma původně vůbec psát, dokonce ani ho zmiňovat. S předsevzetím, že toto tajemství svěřím až volební bedně. Tak proč tedy ten provokativní titulek?
Jiří Mitáček
Šťastný den…
Kolikrát jste si v minulosti řekli: „Dneska jsem měl šťastný den!“? Nevzpomínáte si? Nic vás nenapadá? Tak to jednou zkuste a vyslovte třeba i nahlas a několikrát za sebou toto krásné souvětí. A to i po nějaké docela všední činnosti. Pokud nejste zcela ztracený negativní typ, možná vás zahltí nevysvětlitelný pocit tepla, klidu, vyrovnanosti i něhy. Prožil jsem to před několika dny.
Jiří Mitáček
Nemůžu se dívat na ČT 1…
Nevěřil jsem svým slechům. Kamarád Lojza (znáte z minulých článků) mi, jak jinak, při sklence dobrého červeného sdělil velké tajemství – viz titulek. „To mi snad udělali naschvál“ začne. „Vybrat moderátorku zrovna takovou nádheru! Představ si, že já si kvůli ní vůbec nic z těch zpráv nepamatuju! Už to její jméno – Aneta! A porád ti má nějakej novej krásnej vohoz, jinak udělaný vlasy! A ty kukadla!! Chápeš?“
Jiří Mitáček
Výborný kauf seniora…
Já mám v sobě asi nějaký magnet na „podařené“ nákupy. Po řadě extempore jsem získal imunitu na pobíhající prodavače po parkovištích obchodních center. Myslel jsem si. Hm... jeden myslel, druhý se... selhal! Posuďte.
Jiří Mitáček
Blbá nálada...
Při četbě dnešních článků na blogu se mi oči zastavily na rubrice Žebříčky. Pokud učiníte rovněž a v naději, že najdete něco „normálního“, něco pro klid v duši, přejděte na jiné čtení... Obě kategorie – Nejčtenější a Top karma obsazeny tvrdými politickými blogery... Nic proti nim, samozřejmě, ale čtivost a následná výše karmy, mne přesto nepřestává šokovat. Proč? Posuďte sami.
Jiří Mitáček
Žebrat, či nežebrat? To je oč tu běží...
Nejde o návod nebo dokonce radu. Jen o epizodku, která mne trochu otrávila. Hrdinkou, ve smyslu mého povídání, je mladá žena romského původu. Celoživotní zkušenosti s touto komunitou jsou vesměs kladné. Ponejvíce z dětství, které jsem prožil v karlovarské čtvrti Rybáře. Ve čtvrti, která byla v minulosti všeobecně vnímána a nazývána „cikánská“.
Jiří Mitáček
Jak jsem se stal investičním blbem…
Znáte to občasné nutkání, pokušení? Mám, nemám to zkusit? Tušíte, že MÁM není zrovna dobré rozhodnutí... ale co...! Třeba budu výjimka? Racionální myšlení i varování v mediích - otřesné případy okrádání seniorů-, všechno jde stranou a vás jako by se netýkalo. Přepadne vás chvilka naivní důvěry a už v tom lítáte.
Jiří Mitáček
Mozek kontra počítač
Když mi tuhle bloumaly myšlenky jen tak, napadla mne zajímavá asociace. Je v názvu. Mozek je vlastně nejdokonalejší počítač! Žel, i se stejnými chybami jako naše přístroje. Lidský mozek (encephalon) je řídící a integrační orgán nervové soustavy člověka. Řídí a kontroluje veškeré tělesné funkce, jako je činnost srdce, trávení, pohyb, řeč, ale i samotné myšlení, paměť či vnímání emocí (Wikipedie).
Jiří Mitáček
Jak jsem se zase jednou kočkoval
S kým nebo s čím? No, s osobní váhou... Kolikrát už jsem si říkal – „Někde ji zarachej, ať neprovokuje! Nakopni ji, ať nepřekáží a hlavně na ni nelez!!! Máš to zapotřebí? Seš pak vždycky jenom naštvanej a myšlenky se ti rozkutálej! Nakonec, o co jde, vždyť ten „malej Říp“, kterej máš, se některým ženským dokonce líbí!
Jiří Mitáček
Kino mého mládí...
Devastace kdysi malebného kousku země v Západních Čechách – lázní Kyselky, boj o jejich záchranu, plamenné výzvy k bojkotu Mattoni, atd. Sleduji. Jezdím skoro denně kolem torz kdysi výstavných architektonických skvostů. Nechci komentovat, jen na mne padá lítost.
Jiří Mitáček
Já a eden - fotoblog
Když jsem "pročetl" pár fotomatiné, rozhodl jsem se, že se také trochu "odkopu". Ve svých výtvorech občas (spíše často), používám výše uvedené slovo - ráj. Pár fotek jsem odhalil ve svém prvním pokusu o Luně. Fakticky absolutně věrná a neupravená byla poslední - Ráno. Je to těžké vybírání, věřte. Musím bojovat s touhou ukázat vám vše, co je hodno tohoto krásného slova. Zároveň to nesmí vypadat jako vychloubání a nepodstatné není ani tip pro nenechavce. Každý máme eden jiný a je to přirozené. Dovoluji si vás na chvíli pozvat do mého, zachyceného amatérem s kompaktem.
Jiří Mitáček
Diskuze je sůl…
Dnes jsem klikl na článek kolegyně, která si opřela kolo o diskutující. Není to vůbec originální téma a dost často se opakující. Čistě ze studijních důvodů jsem se zamyslel, co nastartuje některé kolegy k napsání takového blogu. Podotýkám předem, že jsem se nad diskuzí smál až k slzám a ve svém příspěvku jsem gratuloval „zvrhlíkům“, které dotyčná blogerka titulovala jejich nicky.
Jiří Mitáček
Přátel na celý život…
Není to chyba v názvu. Jenom taková malá slovní hříčka. Již dva roky uplynuly od napsání podobně znějící úvahy. Zaměnil jsem pouze třetí písmenko. Právě takovou dobu trvalo výše citované s hrdinkou tohoto článečku. Pokazilo se. Drsněji, byl jsem vyloučen z jejího autobusu přátel. Použiji proto citát amerického spisovatele a filozofa Elberta Hubbarda: „Nikdy nic nevysvětlujte! Přátelé to nepotřebují a nepřátelé vám i tak neuvěří“. Nevysvětluji.
Jiří Mitáček
Láska...
Pes. To je zajímavé a nikdy nekončící téma, napsáno a vyprávěno tisíce příběhů o jejich věrnosti, obětavosti a lásce až za hrob. Povím Vám jeden. Není jistě nijak ojedinělý, ale pro mne, nepsíčkaře, je fascinující i poučný. Již dlouho se snažím pochopit to zvláštní pevné pouto, které je mezi těmito krásnými tvory a lidmi. Kamarádka, která je vlastně hrdinkou tohoto malého článku, mi lakonicky sdělila: „To pochopíš až si sám pořídíš pejska!“ K tomu mne navádí již dlouho. Odolávám, ale svým způsobem už vlastně pejskař jsem.
Jiří Mitáček
Kolomaznice na hrad!
Padl na mne nějaký splín. Jako občas na každého. Zašel jsem tedy na jedno „točený“ do klubu horší cenovky. Pod vlivem nastalé nezvyklé situace, těch „točených“ bylo víc... No co, je tam teplo, příjemnej smrádek, stejný sympatický ksichty a skoro vždy tam potkám kamarádku Kolomaznici. Stejně žasnu, kde ta baba bere čas, peníze a hlavně odvahu poslouchat pořád ty stejný kecy.
Jiří Mitáček
No konečně odboráři…
Kamarádka Kolomaznice říkala něco o smradu. „Jo, ten když se vypustí dveřma, je fuč, ale jen co votevřeš vokno, je zpátky!“ Čímž ovšem měla na mysli Vás, vážení odborářští bossové! Jako vždy v plné zbroji, plné huby keců o ožebračování seniorů, sociální bídě, zadlužování atd. Nově jste přidali rétoriku o zastavení reforem, odstoupení vlády a vypsání nových voleb. Jak správně připomněla jedna šikovná moderátorka, vecpali jste se prostě do politiky. „No potěš koště“ komentovala Kolomaznice. „Todle tady vod „komančů“ ještě nebylo! Vodbory a svrhnout vládu!?“
| předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
