Naše Bára...

Občas míváme televizi zapnutu jako kulisu. Nejsem vyjímka. Pracoval jsem na počítači a pozadí mi dělal zábavný pořad televize “Kdo je kdo?“ kde se hádají povolání a osobnosti nebo tak podobně. Však víte, nechci, aby to vypadalo jako reklama pro tento pořad nebo pro televizní stanici. Když moderátor ohlásil příchod osobnosti, juknul jsem…Naše Bára! A ve slušivém večerním ohozu! Omlouvám se za to familiérní oslovení. Pro mne už to po jejím fantastickém olympijském výkonu asi jiné nebude. Mnozí jistě pamatujete a jak by ne. Ti, kteří hádali o jakou osobnost jde, měli zavázané oči, a tak jsem držel palce, aby jim to moc nešlo, protože „vyhádané“ neúspěchy jdou na charitu.

Moc mi to nevycházelo, odhalili  Báru už třetí kontrolní otázkou. Nevím zda to bylo nepozorností moderátora, či genialitou čtyřčlenné party hádajících. Spíš si myslím, že se to stalo díky Bářinu zvláštnímu fluidu klidu, pohody, skromnosti a pokory. Nemám důvod pochybovat, že to není póza  neúměrná její popularitě. Soudím  podle vlastních reakcí, když se někde objeví.

Její závěrečný hod na olympiádě není třeba komentovat a snadno si ho můžete obnovit v paměti. Její pád na kolena a vztyčené ukazováčky. Co se to stalo?! Přihlížející v úžasu, ruku na ústech a v očích náádherné zděšení. 71,42 m!!!  Nejdelší hod večera! Ruce celé naší výpravy včetně těch pana Železného letí nahoru…

Ruska Mária Abakumová Barču „nepřehodila“, ta se radostí omotala českou vlajkou, poskakovala jako kůzle a děkovala divákům. Když s kapkou nostalgie znovu a znovu sleduji výše uvedené video, pociťuji na těle to nádherné mrazení s naskakující husí kůží.

Barbora se stala sportovní celebritou. Nemám toto slovo rád. Připadá mi cizácké a někteří nositelé tomuto „titulu“ dělají jen ostudu. Sami si dosadíte jména, jsou skoro každý den na stránkách bulvárního tisku.

Bára žije svůj krásný sportovní sen, má svého milého „hasiče“ a společenský život zvládá s bravurou a elegancí. Vyhlašování nejlepších sportovců jsem brával jako nudnou společenskou show a  přiznávám,  moc jsem ji nesledoval.

Ona to změnila, a abych byl spravedlivý, i náš druhý národní poklad – Martina. Jasně, Sáblíková. Jaká radost sledovat je při vyhlašování vítězů! Obě v elegantních robách, skromně přijímající zasloužené ovace. A když u toho moderátorům předvedou nějakou nečekanou přesmyčku, obecenstvo (i televizní diváci) kvituje s obdivem  jejich přirozenost. Není důležité, zda se stane sportovcem roku ta či ona. Každá má svoji kategorii a je radost obě sledovat.

V době, kdy jsem měl tento článek rozepsaný, ale jen v šuplíku, přibyla mezitím další radost – Petra Kvitová. Její fantastický výkon ve Wimbledonu, vítězství na turnaji mistryň, skromné vystupování atd. atd. Nebojte, už se na ni chystám!!.

Ale protože atletický večer je specifický, bylo letošní vyhlašování opět v mém hledáčku.

Nádherný večer s korunovací oslavenkyně. Večer, který byl navíc ověnčen perfektním moderováním. Alešem Hámou a Monikou Absolonovou. Nemám slov…

Když skromnými reprezentantům poděkoval zpěvem i – jako vždy - elegantní a šarmantní „božský Karel“, měl jsem slzy v očích...

Prožil jsem povedený večer a dobře se mi usínalo, jak se  zpívá v jedné známé písničce.

Zdravím a přeji hezký den.                       Váš Jiří

PS: http://www.stream.cz/video/132819-barbora-spotakova-vitezny-olympijsky-hod