Derniéra doktorské akce...

Znáte to, mnozí z vás to dělají stejně jako já, tedy, že často zapínají rozhlasové vysílání jen jako kulisu. Ohlasy a reakce poslouchajících to potvrzuji. Některé pořady však upoutají pozornost. Jelikož si i poslechem rozhlasu rozšiřujeme obzor, máme svoje oblíbené moderátory, rubriky, seriály. Nebudu jmenovat všechny, které jsem si oblíbil, zmíním jen jeden. „Jak to vidí…“  (ČRo 2 – Praha). Pro můj ranní rituál je tato půlhodinka správně naladěna, pořadí „jaktovidičů“ je známo z avíz. Když mi tedy tato služba ohlásila, že dnešním hostem bude přednosta Neurochirurgické kliniky pražské ÚVN, pan profesor Vladimír Beneš, moc jsem se těšil a u přijímače jsem netrpělivě stepoval.

Přestože si troufám napsat, že názory pana profesora delší dobu pozorně sleduji, byla mi dnešní moderátorova první otázka jasná:

„Kdo je vlastně vítěz v akci lékařů?“

„ Myslím, že vítězem není nikdo, že jim není vláda nebo etablissement ani ti rebelující lékaři. Nárůst platů posledních zdaleka nesplnil představy. Jak už to v takovýchto bitvách bývá, obě strany něčeho dosáhly a obě také něco ztratily. A z mého pohledu bohužel asi nejvíc lékaři. Ztratili prestiž a svým způsobem i důvěryhodnost. Proces, jak jsem to vycítil, nebyl veden zrovna v přátelském duchu a vstřícně vůči populaci“.

Moderátor vtipně glosuje, že pan profesor, ač nebyl příznivcem protestu, nakonec ve výsledku dostane taky přidáno!

„Ano, to je fakt“ konstatuje se smíchem. „V důsledku vymohli zvýšení platu i mně. Ale znovu podotýkám, že jsem stejným dechem říkal, že jejich požadavky jsou oprávněné. Lékaři by měli brát totéž jako ostatní vysokoškolsky vzdělaní občané, jako ti ve svobodných povoláních, soudci, advokáti apod.  Jen ta děsná forma protestu se mi nelíbila, bylo to plošné. Protože, co si budeme namlouvat, co je plošné, nic v systému nezmění, spíše zakonzervuje veškeré stávající nešvary našeho „socalistického“ zdravotnictví“.

Moderátor: „Souhlasíte, s tím, že ta vyhrocená forma urychlí nutné zdravotnické reformy?“

„To jistě, to určitě! To je kladný efekt akce, že reforma bude možná vedena jiným směrem. Třeba by platy šly až v konci. Takhle půjdou honoráře lékařů už na začátku a další požadavky odborářů budou vlastně kopírovat připravenou reformu už z doby pana Julínka. Pokud by se naplnil ten krizový scénář s odchodem lékařů, proběhla by divoká restrukturalizace, tedy víceméně náhodná. Změna lůžkového fondu, přeměna a rušení zařízení. To se má dělat plánovitě, není to proces na měsíc, ale řádově na leta“.“

Moderátor: „Lze to zvládnout za jedno volební období? S jedním ministrem, s jednou vládou?“

„Tak to je možná jeden z vedlejších efektů akce. Ministerstvo bylo na jedné lodi s hejtmany. Politické protipóly. Najednou museli všichni kopat stejný míč do stejné branky, učili se vzájemně komunikovat, jít stejným směrem a neříkat ne, když druhý řekne ano. Doufám, že si to páni politici budou pamatovat“.

Moderátor: „Kolik lékařů v Ústřední vojenské nemocnici se zúčastnilo akce“.

„Ani jeden. Ač tam možná byly i nějaké touhy, nikdo to neudělal. A důvodem nebylo to, že jsou u nás vojenští lékaři, protože máme víc civilistů. Já si myslím, že to bylo dáno managementem nemocnice. Pokud ředitel řekl, že se mu akce nelíbí, byl k personálu slušný a zásadový, neměl problém. Tam, kde byl postoj labilnější, bylo i mnoho výpovědí."

Otázka: „Pane profesore, také máte v ÚVNce „kulichy?“

„Kulich!“, směje se pan profesor. „To je terminus technikus, který existoval už, když já jsem nastoupil na medicínu. To je protekční pacient, je to známý někoho známého, řemeslník, který nějakému doktorovi něco dělal na chalupě. Prostě protekční pacient nebo „kulich“. Mě nejvíc překvapilo, že ač je to mezi lékaři běžný termín, veřejnost ho neznala.

„Povězte, když je to protekční pacient, má nějakou jinou péči než běžný pacient?“

„Ale kdeže, nádor nedokážete vyndat jinak u známého či neznámého. Spíš to má inverzní efekt. Protože čím je to důležitější pacient, tím je více je náchylný ke komplikacím. Nejlépe se hojí osamělý pastevec z hor“ dodává s úsměvem.

Moderátor: „Myslíte, že akce lékařů bude mít dominový efekt? Už se ozývají policisté, hasiči a čekají se další.

„Myslím, že ano. Teď může vzpomenout skoro každý, že se mu něco nelíbí a použít stejný postup. A přitom, neberte to jako návod, nemusí hned odcházet. U mnoha profesí by stačilo, aby se striktně začaly dodržovat platné předpisy. Pak by se tyto státní organizace zastavily. Totéž by se dělo u policistů, hasičů i lékařů. Mám dojem, že to udělali železničáři v Německu. Tam nesmí stávkovat, tak začali používat metodu dodržování předpisů a nevyjel ani jeden vlak!“

Moderátor: „Vrátíme se k lékařům. Jak jsou na tom naši neurochirurgové? Kdyby opravdu chtěli odejít, čekalo by je zahraničí s otevřenou náručí?“

„Čekalo. Ty mladé určitě. Kdejaký šéf kliniky z Německa mi volá: „Máš někoho, kdo umí guten Tag? Tak ho pošli! To stejné z Anglie. Je to proto, že všichni začali dodržovat nařízení o pracovní době a to samozřejmě způsobilo nejen velký pokles platů, ale i pracovního času. Až o třetinu. Jsou sice vyspinkaní, odpočatí, ale ten systém potřebuje lékařů dvakrát tolik. A já jsem pro. Hlavně mladí lékaři – ať se naučí a pak se vrátí! I hloupej Honza chodil přeci do světa. Nemusí děkovat a odcházet. Odpromuje, sebere se a odejde na zkušenou. To je jediné chytré, co může udělat. A pak se vrátí, samozřejmě.

Volnou citaci moudrých slov pana profesora jistě není třeba komentovat.

V době psaní této úvahy, začalo být díky LOKu vše jinak. Memorandum s vládou bylo zpochybněno, objevila se další dohoda o "solidaritě" lékařů atd. A já se vůbec nedivím. Kdo zhlédl „Kotel“ paní Jílkové s hlavními odborářskými figurkami (vybavil se mi Pat a Mat), jistě pochopil.

A teď mohu klidně změnit nápis pro další díl turbo seriálu „Děkujeme, odcházíme“. Nebo ne?

Zdravím a přeji hezký den.                      Váš Jiří