Osud spravedlivého bezbožníka

        Už pár roků se snažím každý den přečíst alespoň kousek Bible. Nevím, kolikrát jsem ji takto přečetl. To není podstatné. Důležitější je, že se mi tím opakovaným čtením stále zřetelněji "otevírá". Čím více totiž Bibli znám, tím lépe si začínám uvědomovat různé souvislosti.

        Něco podobného jsem si uvědomil ve chvíli, kdy jsem v Petrově dopise sledoval, jak tento apoštol, který strávil tři roky s Ježíšem, porovnává úděl "spravedlivých" a "bezbožných": "Jestliže i spravedlivý bude stěží zachráněn, kde se ocitne bezbožný a hříšný?" (1. Petrův 4,18)

        Okamžitě se mi vybavil text z Markova evangelia: Když se vydával na cestu, přiběhl k němu nějaký člověk a poklekl před ním, a ptal se ho: "Mistře dobrý, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?"
Ježíš mu řekl: "Proč mi říkáš dobrý? Nikdo není dobrý, jedině Bůh. Přikázání znáš: Nezabiješ, nezcizoložíš, nebudeš krást, nevydáš křivé svědectví, nebudeš podvádět, cti svého otce i svou matku!"
On mu nato řekl: "Mistře, to všechno jsem dodržoval od svého mládí."
Ježíš na něj s láskou pohleděl a řekl: "Jedno ti schází. Jdi, prodej všecko, co máš, rozdej chudým a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne!"
On po těch slovech svěsil hlavu a smuten odešel, neboť měl mnoho majetku.
Ježíš se rozhlédl po svých učednících a řekl jim: "Jak těžko vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!"
Učedníky ta slova zarazila. Ježíš jim ještě jednou řekl: "Dítky, jak těžké je vejít do království Božího! Snáze projde velbloud uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království."
Ještě více se zhrozili a říkali si: "Kdo tedy může být spasen?"
Ježíš na ně pohleděl a řekl: "U lidí je to nemožné, ale ne u Boha; vždyť u Boha je možné všecko." (Marek 10,17-27)

        Bohatství bylo pro Žida symbolem a také důkazem Božího požehnání. Muž z tohoto příběhu proto musel být podle mínění učedníků Bohem hodně požehnán. Proto si kladou otázku: "Kdo tedy může být spasen?"

        Možná v tom všem můžeme vnímat ještě jeden rozměr. Člověk, který má tolik, že už nemusí pracovat, má dost času na studium, modlitbu, meditaci, a k tomu má ještě dostatek prostředků na činění dobrých skutků. Má tedy všechny předpoklady na to, aby se z něho stal vzor pro ostatní věřící.

        Umím si představit učedníky, jak jim polichotilo, když se u nich najednou objevil tento bohatý a všemi vážený Žid. Padl k Ježíšovým nohám s otázkou: "Co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?" Apoštolé čekali, že jejich učitel tohoto vzorného věřícího pochválí a ujistí, že má nebe už jisté. Jenže, to se spletli. Ježíš najednou říká: "Jdi, prodej všecko, co máš, rozdej chudým a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne!"

        O co Ježíši vlastně šlo? Byl problém v majetku? Zřejmě ne, protože pak by musel Kristus dát podobnou radu všem bohatým, a to nikdy neudělal. Slabinou tohoto boháče byla jeho snaha být nezávislý. Nezávislý na lidech, a také nezávislý na Bohu. Své spasení si chtěl zajistit sám.

        Tento Žid byl podle mne "spravedlivý". Přesto se od Ježíše dověděl, že mu jeho spravedlnost nestačí. K dokonalosti mu ještě chybí odvaha vsadit vše na vztah s Ježíšem. Tento spravedlivý byl vlastně bezbožník, protože se nikdy nenaučil spoléhat na Boha. Díky tomu odešel od Ježíše smutný.

         Pane, dej mi odvahu vsadit vše na vztah k Tobě. Díky za Tvou lásku.