Mámo, usmaž koblížky...

Na sklonku babího léta jsme se s manželkou ubytovali v malé beskydské chatičce. Když jsme se vrátili z kratší túry, zjistil jsem, že je v chatě trochu chladno a tak jsem přemýšlel, zda pustit přímotopy nebo zatopit v kamnech. Nakonec vyhrála kamna.

Vzal jsem dva kýble a krabici od banánů a spolu s manželkou vyrazil do lesa na šišky, kterých tam všude bylo plno. Za pár minut byla krabice i kýble plné a já mohl konečně zatopit. Po chvíli se už z kamen ozývalo typické praskání a občasné zasyčení. Zatímco manželka si venku užívala posledních paprsků sluníčka, já seděl u kamen a přikládal.

Najednou jsem se ve vzpomínkách ocitl někde úplně jinde. Nejdříve jsem měl pocit, že jsem zase ve své dětské postýlce a poslouchám, jak mi máma vypráví básničku o Palečkovi:
"Mámo, usmaž koblížky!"
"Až mi zajdeš na šišky! Nemám už čím topit synku, dělej něco pro maminku..."

Od Palečka jsem se po chvíli přenesl do malebné chaloupky v Lulči, nedaleko Vyškova. Je mi deset, jsou prázdniny, ve "šporheltu" plápolá oheň, který postupně polyká pytel šišek, které jsme po ránu s mými bratry nasbírali v nedalekém lese. A tetička Fialová, u které jsme byli všichni zase na prázdninách, opéká na plotně "hertepláky" - bramborové placky, které pak plní směsí pomletého máku a povidel. Ten den jich udělala skoro devadesát, než jsme měli všichni dost.

Mezi tím se setmělo a tak jsme šli s ženou pozorovat hvězdy. Pod tou noční oblohou jsem si připadal menší, než zrnko máku. O dvě hodiny později jsme usínali ve vzájemném objetí a poslouchali to ticho. Žádná auta a motorkáři ani vyřvávání opilců. Čas od času se ale z lesa ozval zvuk, který byl důkazem toho, že je v něm stále živo.

Letošní dovolená na té chatičce byla krátká. Jen dva dny a jedna noc. Ale stálo to zato. Za rok si ji zase zopakujeme. Pokud budou šišky, už se těším, jak se budu znovu ve svých vzpomínkách toulat dětstvím. Možná ty vzpomínky vylepším tím, že budou i ty hertepláky, které k šiškám v mých vzpomínkách tak nějak patří.