Bůh žehná přírodě a člověku (Požehnání v Bibli 2)

Dnes ráno se společně podíváme na první dva texty Bible, ve kterých se setkáváme s termínem požehnání. Možná nám pomohou lépe vnímat, jak tomuto slovu ještě lépe rozumět.

Oba dva texty mají přímou spojitost se stvořením světa. Tak si udělejme malý souhrn, jak se to vše, podle Bible, seběhlo.

Někde na počátku Bůh při tvoření vesmíru stvořil i naši planetu Zemi. Když nastal správný čas, rozhodl se z naší Země udělat obydlenou planetu. Stačil mu k tomu týden.

První den Bůh stvořil světlo. Nevíme, jaké to bylo světlo, ale díky němu mohlo na naší zemi začít počítání času. Zatím jen na dny a noci.

Druhý den došlo k úpravě atmosféry, která měla do budoucna chránit naše životní prostředí před nebezpečným kosmickým zářením. Současně měla propouštět dostatek slunečního záření a vytvořit stabilní tepelnou pohodu pro budoucí život.

Třetí den Bůh zformoval suchou zemi a na ní stvořil dostatek "zeleně".  Nejen jako pastvu pro živočichy, ale i pastvu pro naše oči, které se touží dívat na krásné věci.

Čtvrtý den se na obloze objevilo slunce, měsíc a hvězdy. Pro pozemského pozorovatele to mohlo vypadat, jako by je právě stvořil. Ale ony tu už nejspíš byly před tím, jen díky husté atmosféře asi nebyly vidět. A tak se začal čas počítat nejen na dny, ale i na týdny, měsíce a roky.

Pátý den se na naší planetě objevili první živočichové. Bůh naplnil životem moře i atmosféru, která obklopovala Zemi. Stvořil život ve vodě i ve vzduchu. A tento den zaznělo první požehnání: A Bůh jim požehnal: "Ploďte a množte se a naplňte vody v mořích. Létavci nechť se rozmnoží na zemi." Byl večer a bylo jitro, den pátý. (Genesis 1,22) Bůh žehná "přírodě". Dává tím najevo, jak moc mu záleží na tom, abychom žili v příznivém životní prostředí.

Šestý den byli nejdříve stvoření suchozemští živočichové a po nich byl do ráje postaven člověk – nejdříve muž a o chvíli později i žena. Oba dva měli společné jméno – Adam.
V té chvíli Bůh pronáší druhé požehnání: A Bůh jim požehnal a řekl jim: "Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým, co se na zemi hýbe." (Genesis 1,28)

Sedmý den Bůh odpočinul a požehnal tento sedmý den. U tohoto zvláštního požehnání se setkáme za čtrnáct dnů.

Dnes se podívejme na to, v čem se první dvě biblická požehnání liší. V obou dvou říká: "Ploďte a množte se a naplňte..." Ale v tom druhém, adresovaném člověku, ještě připojí: "Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým, co se na zemi hýbe." Člověk se má stát "pánem" světa. Má světu vládnout a má nad ním panovat.

Pokud chceme rozumět, jak to Bůh myslel, měli bychom se dívat na to, jak on sám panuje ve vesmíru. Jak spravuje vše, co je mu podřízeno. Podobně bychom se měli k Zemi a všemu na ní chovat i my. Nemá to být despotická vláda, ale měli bychom být rozumnými a moudrými hospodáři, jejichž cílem je předat Zemi v co nejlepší kondici další generaci.

V tomto textu nacházíme zajímavý rozměr Božího požehnání. Bůh v něm na nás přenáší část svých kompetencí a současně přebíráme i zodpovědnost za své jednání. O tom hovoří moudrý Šalamoun, když v závěru knihy kazatel prohlásí: "Raduj se, jinochu, ze svého mládí, užívej pohody ve svém jinošství a jdi si cestami svého srdce, za vidinou svých očí. Věz však, že tě za to všechno Bůh postaví před soud. Hoře si ze srdce vykliď a drž si od těla zlo, vždyť mládí a úsvit jsou pomíjivé. Pamatuj na svého Stvořitele ve dnech svého jinošství, než nastanou zlé dny a než se dostaví léta, o kterých řekneš: "Nemám v nich zalíbení"..." (Kazatel 11,9-12,1)

Hned na počátku nás Bůh seznamuje se zvláštním zákonem, který se váže k jeho požehnání. Bůh nabízí požehnání každému člověku, tedy i mně. A já pak svým přístupem k němu rozhoduji, kolik ho skutečně obdržím. Zodpovědní lidé dostanou více, nezodpovědný člověk nemusí dostat nic.

Každý člověk má své "teritorium", ve kterém může prokázat, zda je moudrý vládce nebo má sklon ke zneužívaní svého postavení. Pokud rozumím Božímu požehnání, pak vím, že bych měl tomu svému kousku země vládnout tak, abych ho mohl s čistým svědomím a s dobrým pocitem předat těm, kdo přijdou po mně.
Važme si prostředí, které nám dal nás Bůh. A chovejme se k němu tak, abychom se nemuseli bát postavit před Boží soud.