Vlasta Puklová
Dva rádci, kteří spolu velí a rozhodují o našem životě
Jsou dva, jeden ovládá rozum a druhý pocity. První jde na všechno systematicky a logicky, druhý nechává plynout své emoce, promlouvat naše srdce. Máme dvě volby a je na nás, na koho dát? Silnější vyhrává, i on je v danou chvíli ovládán, strachem či láskou. Stojím před důležitým rozhodnutím a zvažuji, brát nebo ne.
Vlasta Puklová
17. llistopadu bude i letos, čeká nás opět převratná změna?
Beru své klíče do ruky, ty které jsem držela v listopadu. Zvoním klíči a přeji si lepší budoucnost. Pro sebe a své děti. Nejsem tu sama, je tu plné náměstí. Je to tak dávno. Naše ideály, sny a představy se mísí s dnešní realitou. Byly volby, nevolila jsem, poprvé.
Vlasta Puklová
Ivana Trump, Blanka Matragi a Martina Formanová
Tři známá jména, tři dámy uznávané nejen v našich krajích, známé po celém světě. Co mají společného, kromě toho že se všechny narodily v české kotlině? Čím jsou jiné, než všechny ostatní, které denně potkávám?
Vlasta Puklová
Jak předcházet syndromu vyhoření a zůstat svůj
Tučný titulek na časopise mě magicky přitáhl, hltám se zájmem řádku doporučení, která mohou pomoci tomuto stavu předcházet. Nejčastějšími oběťmi celkového vyčerpání jsou lidé s velkými ideály a očekáváním, přílišné nadšení a odhodlání má své hranice.
Vlasta Puklová
Odřené koleno v dětství zapříčinilo nedostatek peněz
Radka nechce už žít od výplaty k výplatě. Nechce už stále počítat peníze, než je vydá, a chce si koupit nové auto. V práci se cítí neuznaná, maká už sedm let a žádné vyhlídky do budoucna. Je už z toho unavená a demotivovaná. Ptám se jí jaký má záměr „co tedy chceš“.
Vlasta Puklová
Předvolební hlava v oblacích
Kolem vysoké skály na Pálavě krouží dravec. Je slyšet jenom ticho a jeho pohyb křídel, má kolem sebe volný prostor, je volný. Z pocitu neomezené volnosti se až točí hlava, můžu jenom závidět. Vidí zemi z výšky, sleduje nás lidičky, jak pospícháme za prací, zábavou nebo rodinou. Každý podle svého, podle stejných pravidel už věky. Nic se nemění ani v předvolebním čase, kdy nám hrají opět stejnou písničku.
Vlasta Puklová
Tři je liché číslo
Markéta má přítele, ten právě hledá sám sebe a odstěhoval se od ní. Markéta je hezká a tak se jí dvoří Laďa, který není zrovna její typ. Markéta je společenská a tak má kamaráda, čerstvě rozvedeného, který má takové řeči, že se dají vykládat dvěma způsoby.
Vlasta Puklová
Konec kvartálu a jaký bude výkon
Tuto větu jsem často slýchávala, nebyla jsem sama. Ve výkonové firmě je běžné, že se očekávají výsledky, růst a hodnotí výsledky. Splnění kvartálního plánu patří stále k častým strašákům mnohých firem i lidí, kteří jsou v té hře zúčastněni. Zkušenosti a svůj obraz reality si každý snadno dosadí do předem známého vzorce. Jak se říká - peníze vždy na prvním místě.
Vlasta Puklová
Dobré zprávy
Dobrých zpráv je všude menšina, převažují samá negativa, co už snad ani nikdo nechce ani slyšet, a vůbec už číst. Chci změnit nevyrovnané skóre. Můžete se těšit proto i vy z toho, že kolem lidé jsou šťastní a daří se jim plnit svoje záměry. Já z toho mám vždycky velkou radost, stejně tak jako by se to stalo mě.
Vlasta Puklová
Dům v lese
Na hodině zpěvu jsem ještě nebyla, proto jsem se okamžitě rozhodla, že se zúčastním. Dáša mi dala adresu a popsala místo jako dům v lese, který se těžko hledá.
Vlasta Puklová
Přítel nebo nepřítel
Odkládám jehlu s neviditelnou nití a beru zvonící telefon. Na druhé straně neviditelného drátu je přítel, tedy kdysi přítel. Mám vstřícnou náladu a tak přijímám hovor. To co se dozvídám, mě už tak moc nezajímá a po chvíli mám pocit, že tento telefonát je pro mě ztráta času.
Vlasta Puklová
Za všechno si můžeme sami aneb jak lehko přijít k nemoci
Páteční setkání s přáteli mi přineslo zajímavé zprávy, vůbec jsem netušila, že je dnes ještě něco takového možné. Dozvídám se o příběhu páru, kterému něco chybělo, tak byli vlastně trojka. To samo o sobě nevěstí nic dobrého. Osudy všech se zamíchaly, rozvod, pak přišla bolest, nenávist, zloba. To by nebylo nic neobvyklého, kdyby nezaznělo: „proklínám tě“.
Vlasta Puklová
Letní kino v Brně
Letní kino patří k létu jako zadek do kalhot, tak mě kamarádka Dáša nemusela dlouho přemlouvat, abych šla. Na páteční večer jsme se vybavily dekou a deštníkem a kráčely do dvora městského divadla. Představa promítání kina v centru města a navíc blízko zahrádky s občerstvením se mi líbila, skutečnost ovšem předčila mé očekávání.
Vlasta Puklová
Udělám nebo neudělám aneb strach ze zkoušky, maturity
Strach z neúspěchu se v tomto ročním období opakuje už generace, stejný scénář opakující se roky po sobě. Stejné zprávy opakující se každý rok, smutné zprávy o tom, že někdo neudělal maturitu a ukončil svůj život. Musí se toto opakovat? Musí každoročně přicházet některá rodina o své dítě?
Vlasta Puklová
Modré džíny
Potkávám Květu, spolužačku ze střední a první, co mě napadá, jsou džíny. Naše společné džíny značky AMANDA. Když nám bylo šestnáct, dostali v oděvech zboží a my jsme koukaly na krásné modré džíny. Jenže mě byly malé, tak mě to mrzelo, byly prostě boží. Nakonec si je koupila Květa.
Vlasta Puklová
Osudová kniha
„Řekni mi, co čteš, a já už vím, jaký jsi člověk“. Četba je nejčastější zábava na zkrácení času při cestě metrem, četba je možnost, jak se dostat z reality do jiného světa, času a především své vlastní představivosti.
Vlasta Puklová
Jedno jako druhé, o dětské závisti
Malá holčička v první třídě se učí psát písmenka, chce mít jedno jako druhé, bolí ji prstík a nejde ji to. Když nebudou písmenka stejná, nedostane jedničku, pak nebude mít tolik jedniček a razítek jako kamarádka.
Vlasta Puklová
Forrest, Forrest Gump
Ke krásnému ránu patří i vydatná snídaně na slunečném balkoně s výhledem na známý parčík s vysokými stromy. Dnešní ranní rituál mi vyrušili pánové se sekačkami na trávu. Sleduji jejich přípravu a hluk sekačky, ke mně přináší vzpomenu si na známého střihače trávníku Forresta.
Vlasta Puklová
Líbí se ti velký dárek nebo malý?
V pohádce chodí chytrá horákyně oblečená neoblečená a nese dar nedar. V životě se stává, že některý dárek se prostě netrefí do vkusu obdarovaného, možná je to tím, že si dárce nedal takovou práci s výběrem nebo v tom byly prachy.
Vlasta Puklová
Tady voní les
Brněnský park Lužánky má nádherné stoleté stromy, je hezky upraven a jeho návštěvnost se zvyšuje každým slunečným dnem. Můžete zde potkat skupinky studentů, pejsky se svými páničky, maminky s kočárky, zamilované páry a také procházející jednotlivci. Ti většinou spěchají, ostatní splývají s tepem přírody.
Vlasta Puklová
Všechno to vím, jenom to prostě nedělám
K životu potřebujeme kolem sebe servis, neobejdeme se bez profesí, které usnadňují náš den, od kadeřníka, zubaře, po kuchaře v restauraci. A mnozí další dělají naše bytí příjemné, jak by to vypadalo obráceně, si těžko dokážeme už představit. Profesí, které využíváme je stále více, vznikají nové obory, které za dob našich babiček nebyly.
Vlasta Puklová
Jeden dům, jeden život
Je neděle dopoledne, čas odpočinku nebo časné přípravy slavnostnějšího oběda. Jeden dům, který stojí v blízkosti parku má několik pater, v něm se právě odehrávají různé osudy. Ten dům stojí v malém městě plném zeleně uprostřed kopcovité vysočiny. Dům má několik pater, v jednom z nich v malém bytě se mladí lidé spolu objímají, milují a prožívají radosti okamžiku. Je máj a celý společný život mají před sebou.
Vlasta Puklová
Páteční podvečer aneb můj záměr
Ranní ptáče dál doskáče, praví staré české přísloví. Sluchový kontakt je příjemný a štěbetání krásně doplňuje můj ťukot do klávesnice, zajímavá hudba. Ptáci mě neprobudili, ale myšlenka na kamarádku, kterou jsem včera potkala. Náhodou.
Vlasta Puklová
Májová, 5 dimenze
Stále častěji mi přichází emaily, které jsem dříve nedostávala. Jejich obsah je různorodý krásné obrázky, odkazy, videa, zajímavé články. Jedno mají společné a to je téma, naše budoucnost. Nový rozměr nebo změny, kterými procházíme. Už je mi jasnější po přečtení článku 51 symptomů spirituálního probuzení, CO SE TO KOLEM MĚ DĚJE a co se to se mnou děje. Nejsem sama, kdo cítí změny nálad, skoky od velké únavy po expanzi energie. Všichni kolem mě prochází vývojem a jsou citlivější na venkovní podněty.
Vlasta Puklová
Vyber si levou nebo pravou, strach z emocí zůstává
Logika ovládaná levou hemisférou pracuje věcně a jednoduše, něco mi nejde a tak to zpracuji, vysvětlím si to a jdu dále. Je to jednoduché a jasné, takto jsem řešila všechny události po celý svůj život, někdy mě zaskočily mé emoce, s kterými jsem si nevěděla rady, těm jsem našla prostor, kde byly pro mě bezpečné a neubližovaly mě, tajnou místnost hluboko ve mně. Však až je budu potřebovat, vím kam zajít. Kolo osudu se točilo a nic netrvá věčně, i když to můžete sebe víc chtít a použit po tom.
| předchozí | 1 2 3 4 | další |
