Tři je liché číslo

Markéta má přítele, ten právě hledá sám sebe a odstěhoval se od ní. Markéta je hezká a tak se jí dvoří Laďa, který není zrovna její typ. Markéta je společenská a tak má kamaráda, čerstvě rozvedeného, který má takové řeči, že se dají vykládat dvěma způsoby.

Markéta je úspěšná a ví si rady v každé situaci. Má své koníčky a nenechá se jenom tak překvapit, prostě je svá. Žije si šťastný život, tedy to tak říká. Já vím, že ji trápí její přítel, který někdy neví, co chce a chová se jak hysterická ženská.

Markéta má podle Zory vše. Je bohatá, má svůj byznys a chlapa. Zora nemá práci a také žádná pro ni není dost dobrá. Zora ani tak nechce práci, ale peníze. Peníze se podle ní dají vydělat jenom prací, když bude zaměstnaná. Na samostatné podnikání se necítí. Zora není šťastná a špatně to snáší, má často chmurnou náladu.

Markéta a Zora jsou sousedky a kamarádky, Markéta vidí kolik má Zora volného času a její bezstarostnost, vždyť má manžela a je zajištěná. Zora naopak sleduje ty možnosti života podnikatelky a někdy i trochu závidí.

Markéta ukazuje Zoře její zrcadlo z dětství, kdy její kamarádka má vše, samé jedničky, hodně panenek a kočárků, hraček. Kamarádka má podle Zory vše, chce to pochopitelně také. Její dětství nese stopy tohoto nedostatku, nemá to co Klára.

Kdo je šťastný a má vše, co chce, může být za okamžik na druhé straně a stejně tak naopak. Proto to staré zenové pravidlo „no uvidíme, co přinese čas", může být stále pravdivé.

Mimochodem z Kláry, která vyrůstala v hojnosti a přepychu bohatých rodičů se stala v dospělosti alkoholička, snad už nežije. A to je konec příběhu.