Radka nechce už žít od výplaty k výplatě. Nechce už stále počítat peníze, než je vydá, a chce si koupit nové auto. V práci se cítí neuznaná, maká už sedm let a žádné vyhlídky do budoucna. Je už z toho unavená a demotivovaná. Ptám se jí jaký má záměr „co tedy chceš“.
Opakuje, že nechce už žít, tak jako teď. Opakuji svoji otázku několikrát, než se dopracujeme k tomu, co tedy opravdu chce a ne opak. To je teprve začátek naší práce na zlepšení životní situace Radky.
Řešíme peníze, a proč vlastně nepřichází, proč jich není více, proč ji nemají rády a jak rychle se rozkutálí. Otázky, které si klade občas každý, někdo častěji. Někdo s nimi vstává i usíná a nenastává žádná změna. Radka pracuje v prestižním oboru, je známá ve svém okolí jako odbornice a úspěšná žena. Přesto není šťastná a spokojená.
Otázkami se dostáváme hlouběji k podstatě uzavřenému toku peněz. Radka si uvědomuje, že její rodiče na nich doslova seděli a než jí dali nějakou kačku, to se často hodně naprosila. Také bylo běžné, že si dělali všeho velké zásoby, křečkovali, a to hlavně za doby nedostatku určitých produktů na trhu v socialismu. Prostě si pamatovali, jaké je to žít a nemít, co do úst. Radka vidí, co rodiče dělají a jak se chovají, přitom si říká, že taková být nechce. Má své dětské roky před sebou a znovu si uvědomuje své emoce v té době. Tady se zrodí rozhodnutí, které si dala do života. „Nebudu jako oni.“ A tak není jako rodiče, je bezstarostná a vesele utrácí, nemyslí na peníze, prostě si žije. Je opak svých rodičů.
Má před sebou život mámy, která jenom pracuje, nemá čas a neraduje se. „Budu jiná než ona“, jiná než máma. Přitom dnešní realita Radky je, že od ní peníze utíkají, neumí s nimi zacházet. Někde je zakopaný pes jejich problémů. V životě se jí stále opakují období, kdy vydělá dostatek peněz a pak je nepočítá a vesele si žije, roztáčí to. Jenomže pak zákonitě přijde změna a nedostatek. Toto se opakuje pravidelně vždy po několika letech, má strach, že se propadne zase do nedostatku a bude to muset řešit půjčováním. Jako už tak často v minulosti.
„Příště to prostě už udělám líp“, „příště si dám větší pozor“. Toto je rozhodující pramen všech současných situací. Věty vyřčené v době dětství. Dostáváme se s Radkou při naší práci do věku 5 let, ona si vybavuje zakopnutí a rozbité koleno. Bolí to a čištění dezinfekcí je tak nepříjemné, tehdy si říká své věty „příště….“. Radka si dává na sebe větší pozor, následek pádu je její větší sebekontrola, všeho co dělá. Hlídá se a stále si opakuje své oblíbené věty. Prostě si vytvořila program, který žije celý svůj život. Tak jako každý z nás má své oblíbené a už zakořeněné hlášky, pravidla a neuvědomuje si jejich důsledky.
Zdánlivě nesouvisející témata, události ze života mají za následek dnešní životní situaci, kterou Radka žije. Pomáhám ji zpracovat negativní emoce, které v době dětství měla, a byly pro ni rozhodující pro další vývoj. Odstraněním příčiny už program „příště…“, přestává sám o sobě žít. Už žádné příště prostě nebude, měníme skutečnost, měníme tím i další život. Tak jako na počítači zvolíte jiný program, ten starý už přestává fungovat, všechno se startuje ovšem už jinak.
Radka si už zvolila svoji novou cestu, je rozhodnuta sama aktivně řídit svůj život. Vybrala si pro sebe štěstí a hojnost ve všech směrech. Mění skutečnost ke své větší spokojenosti.
Nedostatek peněz mění charakter člověka, mění jeho život, brání mu rozvíjet se všemi směry, bere mu svobodu a radost. Přitom každý z nás má právo na bohatství a hojnost do vrchovaté výše.
