Osudová kniha

„Řekni mi, co čteš, a já už vím, jaký jsi člověk“.  Četba je nejčastější zábava na zkrácení času při cestě metrem, četba je možnost, jak se dostat z reality do jiného světa, času a především své vlastní představivosti.  

Jako mladé děvče jsem říkala, že jsme čtenářka, vášnivá čtenářka a oboje bylo pravda. To co mě přivedlo k vášnivému čtení, byla vlastně náhoda. Můj bratr mi šel koupit  dárek k vánocům, bylo mi tehdy něco přes dvacet, a zašel za kamarádkou, která prodávala v knize. Nechal si poradit a přišel s knihou od Jarmily Loukotkové, Doma lidé umírají.

Měla jsem štěstí, že jeho kamarádka neprodávala v textilu, mohla jsem dostat ubrus.

Kniha mě zaujala a otevřela můj zájem o antiku a starý Řím, v době socialismu to byl krásný únik od reality. Možná nás bylo více, kterým knihy pomáhaly překonávat realitu a nechávaly zároveň proudit naší neutuchající fantazii, to je a bude vždy posvátné a nedotknutelné území každého čtenáře.

Stále čtu, léty se můj vkus a nároky měnily, přesto je to pro mě koníček na celý život.

Která kniha ovlivnila Vás?