Jeden dům, jeden život

Je neděle dopoledne, čas odpočinku nebo časné přípravy slavnostnějšího oběda. Jeden dům, který stojí v blízkosti parku má několik pater, v něm se právě odehrávají různé osudy. Ten dům stojí v malém městě plném zeleně uprostřed kopcovité vysočiny. Dům má několik pater, v jednom z nich v malém bytě se mladí lidé spolu objímají, milují a prožívají radosti okamžiku. Je máj a celý společný život mají před sebou.

Další patro se starší manželé hádají, jejich hádka je pokračování včerejší rozepře, spor o malichernost, jak už to v hádkách bývá. Jejich křik je slyšet z otevřeného okna, také přes zdi paneláku, také nedělní dopoledne po dlouhých letech manželství.

Ve spodním bytě se sešla celá rodina, aby byla přítomna se starým otcem, který má před sebou poslední hodiny života. Dlouhý život za sebou a krátké chvíle před sebou. Odchází muž, který dlouhý život kouřil, a přesto se dokouřil do osmdesátky.

Jsme tu na světě každý sám za sebe, neznáme předem ten poslední okamžik, kdy se všechno ukončí. Je štěstí mít kolem sebe své blízké a ležet doma v posteli, být srovnaný se sebou, s Bohem v momentech ukončení zemné poutě.

Tak šťastnou cestu….

Něco končí, něco začíná - život, okamžik, květ stromu, spadlé listí, polibek, objetí, cesta, zápas, vláda, nakonec i neděle.