Páteční podvečer aneb můj záměr

Ranní ptáče dál doskáče, praví staré české přísloví. Sluchový kontakt je příjemný a štěbetání krásně doplňuje můj ťukot do klávesnice, zajímavá hudba. Ptáci mě neprobudili, ale myšlenka na kamarádku, kterou jsem včera potkala. Náhodou.

Na náhody už delší dobu nevěřím, dějí se zázraky. Protože když něco chci, dám si správný záměr, tak se mi to prostě uskuteční. Ze začátku jsem tomu až tak nevěřila, však myslím pozitivně a ono to vždycky nějak vyjde. Ale ejhle, po správném zadání to funguje ještě lépe. Můj odpolední záměr byl koupit si dva světlé keramické talíře, s tímto jsem vyšla do ulic KrPole. Záměr se mi vyplnil, objevila jsem obchod s požadovaným zbožím, dokonce měli talíře v akci. Zodpovědně jsem vybírala mezi barvami a tvary, nakonec jsem si dva vybrala. Jeden návštěvník obchodu mě pozoroval a pravil „vybíráte si ty talíře, jako byste se měla před vdáváním“. „Také že mám“, odpovídám. (nikdy nevím, kdy potkám toho pravého a už si dávám správný záměr…) Můj záměr se splnil, jenom jsem přišla na další schůzku s malým zpožděním, ovšem se splněným záměrem. Toto se stalo před tím, než jsem potkala kamarádku Zitu. Dozvídám se, že se má „dobře“ a přesto se někde v jejím podnikání objevila žaba na prameni a blokuje tok firemních peněz. Prostě klasický příběh běžného dne podnikatele, obchodní partner platí pozdě nebo neplatí vůbec. Zita mi začala povídat, co ji všechno čeká a jak bude muset propustit pár lidí, aby to zvládla finančně. Byla z této situace dost špatná, má ráda dobré vztahy a krok propouštění není nikdy pro žádnou stranu příjemný. Píšu často o metodě RUŠ, s kterou pracuji a budu psát i nadále, protože chci ukazovat možnosti, které má a to jsou často malé zázraky. A zázraky chce přece prožívat každý. „Pokud v manželství něco nefunguje, mohou za to obě strany jak manželka, tak tchýně“, říká pan Kohn ve filmu Kameňák. V životě platí, že všechny příčiny kolem nedostatku peněz a jeho toku pramení v rodině, vztazích a v nás. Pak stačí si sednout a najít tu prvotní příčinu, odstranit balvan bránící toku, potůček pak může volně proudit a změnit se v potok. Kdo chce, třeba i v řeku a oceán. Často to bývá hláška některého z rodičů, třeba „moc utrácíš, takto nikdy nic mít nebudeš“ a už nás to doprovází celý život, divíme se, proč se nedaří a peněz máme stále málo. Páteční podvečer končí příjemně pro Zitu i pro mě. Ukázala jsem ji cestu, která ji pomůže vyřešit všechny její problémy. Mám radost, že mohu opět někomu přiblížit a odstranit příčiny špatné nálady, nezdarů, navrátit tak radost do života. Tak to chodí, neštěstí nechodí po horách a peníze jsou kulaté a utíkají do všech směrů. Se správným záměrem naše cesta bude posetá růžemi a naše setkání s přáteli jenom plná veselosti.