Modré džíny

Potkávám Květu, spolužačku ze střední a první, co mě napadá, jsou džíny. Naše společné džíny značky AMANDA.  Když nám bylo šestnáct, dostali v oděvech zboží a my jsme koukaly na krásné modré džíny. Jenže mě byly malé, tak mě to mrzelo, byly prostě boží. Nakonec  si je koupila Květa.

Časem jsem je oblékla i já a hodně litovala, že jsem si je nekoupila právě já. Tolik parády jsem v nich mohla nahonit. Květa byly kamarádka a občas mi je z lítosti, nebo aby nemusela ode mě poslouchat ty řeči, prostě půjčila. Honila jsem pak vodu.

Byla prostě doba, kdy jsme džíny kupovali malé a oblékali z leža, aby se dobře dopnuly, nebo také natahovaly ještě mokré.  Čím těsnější, tím lepší. Každý chtěl, tehdy vypadat  co nejlépe, priorita mládí.

I po těch letech jsme si vzpomněli jo AMANDY, těch jsme si užily obě. Společné zážitky vždycky potěší, často po letech ukážou pomíjivost priorit, jo mladí jsme jenom jednou.

A nakonec našeho setkání jsem měla malou radost, Květa by je dnes už neoblekla, má dnes větší zadek než já.