Mirka Pantlíková
mpantlikova@seznam.cz
Mirka Pantlíková
Jedeme na dovolenou (4) Batumi
Po čtyřech dnech přírodního běsnění černé mraky konečně zmizely, nebe se vyjasnilo, vlny se ztišily - a bylo zase krásně.
Mirka Pantlíková
Jedeme na dovolenou (3) Mořské drama
Netrvalo to dlouho - asi po týdnu pohody se nebe zatáhlo těžkými tmavošedými mraky, které nevěstily nic dobrého...
Mirka Pantlíková
Jedeme na dovolenou (2) Tbilisi
Z pražské Ruzyně, kam jsme se dostali po vlastní ose, jsme odstartovali Iljušinem v 17 hodin do 3 500 km vzdáleného Tbilisi, hlavního města Gruzie.
Mirka Pantlíková
Jedeme na dovolenou (1)
- aneb manžel to nemá rád... Je to již dávno, co jsme se s manželem chystali na dovolenou, poprvé k moři. Bylo to v době, kdy odboráři dostávali kromě vánočních kolekcí občas i rekreační poukazy, někdy i do zahraničí...
Mirka Pantlíková
Lidice
Nedávno jsme vzpomínali 70. výročí od konce 2. světové války a osvobození Československa od německého fašismu. A včera večer byl v televizi promítán český film Lidice, který ve mně vyvolal spoustu asociací.
Mirka Pantlíková
Peněženka
Je sobotní ráno. Vycházející slunce nakukuje oknem přes rozkvetlé pelargónie a my se při snídani radíme, co dnes podniknout. „Zdá se, že bude hezky, zajeďme si někam na výlet,“ navrhuji manželovi.
Mirka Pantlíková
Maturitní - nejen vzpomínání
Probírala jsem se ve starých fotografiích našeho potomstva když se ozval telefon: „Babi, právě jsem odmaturoval,“ sdělil mi náš nejstarší vnuk. “Chlapče, to mám velikou radost, zastav se u nás, oslavíme to.“
Mirka Pantlíková
"Ludvo, zdrhněme..." malá epizoda z války
Tuto příhodu znám z tatínkova vyprávění. V dubnu pětačtyřicátého roku se přiblížila fronta k naší obci Násedlovice, a Němci, kteří zde byli nakvartýrováni, potřebovali provést zátarasy a zákopy na polích směrem od Čejče, odkud se na ně tlačili Rusové. Rodiče se mnou a mojí mladší sestřičkou se tehdy s několika dalšími rodinami tísnili v sousedním sklepě u Kneslů, který byl vyhlouben hluboko do svahu a zdál se být proto bezpečný proti střelám a granátům. A bylo to dobře, protože několik vedlejších domků později po jednom ze zásahu granátu vyhořelo...
Mirka Pantlíková
Velikonoční zamyšlení
Konečně tu máme jaro. Hřejivé paprsky sluneční zahnaly zimní chmury, a i když to ještě úplně není ono - rána jsou poměrně chladná a poslední dny nakvétající stromy láme vítr, přece se jen příroda očividně probouzí. Zahrádky jsou již leckde vzorně vyhrabány, záhony a políčka připraveny k setbě.
Mirka Pantlíková
Jarní výlet do "země tulipánů" 2
Nezapomenutelný zážitek nám poskytla návštěva parku Keukenhofu. V tomto parku o rozloze 32 hektarů, prý kvete v těchto jarních měsících výstav na 6 milionů cibulovin - tulipánů, narcisů, sibiřských kosatců, krokusů, lilií a ostatních druhů. Procházeli jsme se alejemi vzácných letitých stromů, kochali se pohledem na leknínová jezírka s labutěmi, na japonské zahrádky i na nápadité zahradní plastiky ukryté ve stínu rozkvetlých magnólií a jiných okrasných keřů.
Mirka Pantlíková
Jarní výlet do "země tulipánů" 1
„Ty květinky to nestihnou,“ bědovala jsem při pohledu na teploměr za oknem, ukazující zrána stále kolem bodu mrazu. Byla téměř polovina dubna a my jsme se chystali do Holandska na jarní výstavu tulipánů. Po několika dnech se aprílové počasí konečně umoudřilo, vysvitlo sluníčko a moje nálada se „jarně“ zlepšila. A tak jsme se vydali na dlouhou cestu, jejímž cílem bylo Holandsko, „tulipánová“ země.
Mirka Pantlíková
Jak jsem se učila aranžovat
Povolání průmyslové návrhářky, mě odjakživa bavilo, práce byla mým koníčkem. Nebylo ale snadné v různých životních etapách najít zaměstnání odpovídající mé kvalifikaci... Být na volné noze bych si tehdy nemohla dovolit - neměla jsem dostatečnou praxi, ani zkušenosti, a tak se stalo, že jsem po skončení mateřské dovolené vzala zavděk aranžérské práci v jedné tehdejší obchodní organizaci zabývající se prodejem potravin. Byl to dočasný záskok za pracovnici, která zrovna odcházela na mateřskou dovolenou. Moji noví spolupracovníci zřejmě vycítili z mého chování jakýsi despekt k jejich řemeslu a proto slova jednoho z nich, „ nemysli si, že aranžovat může každý blbec“, byla přesně cílená. Záhy jsem se o tom měla přesvědčit na vlastní kůži...
Mirka Pantlíková
Jak jsme slavili svátek žen
V době minulé, v době tak zvané totality, se dbalo z moci úřední, aby na každém pracovišti proběhla důstojná oslava Mezinárodního dne žen.
Mirka Pantlíková
Záměna, aneb není kufr jako kufr
Středoškolská studia jsem si odbývala v Brně, v naší starobylé škole na Husově ulici. Přes týden jsem bydlela v dívčím internátě na Lidické, kde byl velice přísný režim. Domů nás pouštěli jen jedenkrát za čtrnáct dní, a protože tehdy existovalo i sobotní vyučování, odjížděla jsem domů v sobotu po poledni a v neděli se vracela zpátky.
Mirka Pantlíková
Metla internetu :-(
„Když půjdete kolem hospody, dívejte se na opačnou stranu, alkohol je metla lidstva,“ říkala naše babička. Tak jim to prý říkával pan učitel v obecné škole. Platí to dodnes, a to hlavně v těch případech, kde mají ještě navíc i výherní automaty... Hazard patří do stejného ranku neřestí jako jsou alkohol a drogy - a často spolu souvisí.
Mirka Pantlíková
Zákon silnějšího?
Nedávno jsme jeli do města vyřídit nějaké záležitosti, mezi jiným i nechat si zarámovat pár obrázků. Zaparkovali jsme v první řadě vozidel na nevelkém parkovišti u samoobsluhy, spojené s menším bistrem. V rámařství jsme se dlouho nezdrželi, ale po návratu jsme bohužel zjistili, že nemůžeme vyjet. Naše auto byl zablokováno jiným vozidlem, velkým fárem se zlatou metalízou, postaveném ve druhé řadě za ním.
Mirka Pantlíková
Řeznický ples
Na řeznický ples, který se měl konat v lednu v kyjovském kulturáku, nás kdysi o Vánocích lákal švagr, tehdy zaměstnanec stavěšické Masny. „Bude to paráda, musíte to vidět... Zábava bude ohromná – výborná dechovka, masa plné stoly, domácí cukroví - šak znáte naše ženské, dobré vínko, pivečko, slivovica, prostě pohoda. Nevymlúvejte se, vstupenky už sú pro vás zajištěné.“ Přemluvil nás a my jsme slíbili, že přijedeme...
Mirka Pantlíková
Moje setkání s Večerníčkem
S Večerníčkem jsem se setkala pracovně dvakrát. Poprve před mnoha lety, jako grafička oddělení filmového triku podniku Krátký film Praha, studia Gottwaldov Kudlov v době, kdy se tam tato televizní znělka vyráběla. Tehdy, v 70. letech, televizní Večerníček poprvé spatřil světlo světa - a v nezměněné podobě jej na televizních obrazovkách vidíme dodnes, po 50 letech jeho vzniku (1965). Chlapeček, klouzající se mezi hvězdičkami, stále těší televizní diváky a zve k obrazovkám děti již několika generací.
Mirka Pantlíková
Tenkrát na Silvestra
Bylo to někdy v padesátých letech, v době politických estrád, v době všeobecného nadšení po kulturním vyžití, v době rozkvětu tak zvaných kulturních vložek. Dohodli se tenkrát v naší jihomoravské obci N... členové místního sboru dobrovolných hasičů s fotbalisty TJ Sokol, že uspořádají společně silvestrovskou zábavu s kulturním programem. Kdo v něm vystoupí, a jak, s tím si příliš hlavu nelámali. „Máme přece na dědině dost šikovných lidí, něco se jednoduše stluče.“ A tak se také stalo...
Mirka Pantlíková
Rybí kůstka
Jak to někdy dopadne když je člověk příliš úzkostlivý, dokládá následující příhoda.
Mirka Pantlíková
Není mysliveček jako Mysliveček
Mezi důležité aktivity mého důchodového věku patří i dílčí povinnosti při výchově vnuků. Pro jednoho z nich, druháka Davida, chodím pravidelně jednou týdně do školy, pak jej vedu do „kytary.“ Pro kytaru musíme ale napřed k nim domů. Na zastávce trolejbusů mě pravidelně připravuje o drobné, které utrácí v blízkém novinovém stánku.
Mirka Pantlíková
Darované sushi
Je to již dlouholetá tradice, o Vánocích se scházíme a navzájem se podělujeme drobnými dárky. Protože jsme početná rodina, těch dárků bývá mnoho. Mezi různými obligátními dárky, jako jsou knihy, šampóny, pěny do koupele nebo bonboniéry, se občas vyskytnou i dárky přivádějící nás do rozpaků.
Mirka Pantlíková
Chcete se podívat na pěkné ženské?
Možná se vám bude zdát tato příhoda poněkud směšná, stala se totiž nejmíň před 35 lety, v období tak zvané totality. Manžel, technik - konstruktér, zaměstnaný v jednom strojírenském závodě vyvážejícího stroje do zahraničí, se tam při jejich zavádění, nebo servisu, také občas podíval. Tehdy to byla veliká vzácnost, a proto bylo zvykem přivézt odtud spolupracovníkům nějakou pozornost, nebo nějakou tu pikanterii u nás tehdy nedostupnou. Prostě bez toho balíčku kávy, flašky „chodícího Jeníka,“ či hambatého Plejboje, před celníky důmyslně ukrytého na dně kufru, by byl návrat z tehdejší kapitalistické ciziny nemyslitelný...
Mirka Pantlíková
Jitrnice a vrána
Jak známo, člověk je nedílnou součástí přírody a veškerého tvorstva. Současně je i pokud možno inteligentním pozorovatelem veškerého dění kolem. A to se nestačí divit jak překvapivé, ba i humorné příhody někdy zaznamená.
Mirka Pantlíková
Podzimní intermezzo
Je konec října. V pondělí byla koruna vysoké třešně před domem ještě zelená a dnes, pár dní poté, je úplně žlutá. Když se občas na zachmuřeném nebi objeví slunce, ozáří její listí dozlatova. Vítr, který je roznáší po okolí, vytváří dole pěkný barevný koberec. Podzimní barvy jsou inspirací pro malíře a fotografy, ale i oko vnímavého člověka na nich spočine se zalíbením.
| předchozí | 1 2 3 4 5 | další |
