Nedávno jsme vzpomínali 70. výročí od konce 2. světové války a osvobození Československa od německého fašismu. A včera večer byl v televizi promítán český film Lidice, který ve mně vyvolal spoustu asociací.
Věřte nebo nevěřte, ale já si na tu otřesnou událost ještě pamatuji. Byla jsem tehdy pětileté dítě - a dítě velmi zvídavé. Nic mi neušlo, vzpomínám si, že se o tom doma hovořilo. V době heydrichiády, po vyvraždění obce Lidic, padla na lidi opravdová hrůza. U nás se někdy v té době schovával jeden náš známý zapojený do odboje, pan Jiří S., kterému se podařilo při jeho zatýkání z domu v městě H… uprchnout. Gestapo ho ale dostihlo na ulici a byl postřelen do břicha. Z nemocnice v Uherském Hradišti, kam byl následně odvezen na vyléčení, se mu podařilo za dramatických okolností uprchnout, později se skrýval v naší obci - a také u nás.
Jako dítě jsem tehdy zažila razii gestapem v našem domku v N... Podíleli se na ní dva gestapáci a český četník. Mám to dodnes před očima. Bylo to na podzim a přišli hned po ránu. Vzpomínám, jak jeden z těch dvou esesmanů v hnědém kožeňáku, a s revolverem v ruce, řval na tatínka, že celou rodinu postřílí, pokud se nepřizná, že se ten člověk u nás v domě skrývá. Prohledávali celý barák, dokonce vlezli i do kurníku, odkud vyletělo hejno vyděšených slepic, ale nikoho nenašli. Maminka mě právě chystala do školy, do které jsem začala chodit o rok dřív než ostatní děti, už v pěti letech. Měli jsme tehdy velké štěstí, ukrývaný Jiří S… tušil, že ho někdo udal a že gestapo je ve vesnici, a proto v noci před razií tajně odešel a schoval se jinde, což moji rodiče v ten den nevěděli...
Za pár dní ho bohužel německá hlídka polapila. Při odchodu z vesnice N..., kde byl jeho pobyt už neudržitelný, vinou nedoléčenému zranění, a nevolnosti, omdlel a zůstal ležet u silnice nedaleko obce... Náhodně projíždějící německá hlídka na něj narazila a odvezla ho do nechvalně známých Kounicových kolejí, kde byl uvězněn až do konce války. Vzpomínám, jak po propuštění přišel mým rodičům poděkovat a vysvětlit jim, jak to tenkrát bylo. Jako upomínku jim věnoval kuchyňské hodiny, které ještě dlouho po válce odměřovaly čas.
Gestapácká zvůle se však netýkala jen Lidic, Ležáků, Javoříčka, valašské obce Ploštiny, kde německé komando za pomoc partyzánům upálilo 24 mužů, ale i slovenské Německé s pověstnou vápenkou, a spousty dalších obcí v Evropě. Nenávidím proto jakékoliv násilí, vyhrožování, a všechny silácké projevy, jako je zastrašování lidí kvůli jejich názorům, někdy i kvůli věku, rase nebo pohlaví, anebo třeba jen tak pro nic za nic, coby demonstraci svých vlastních patologicky-násilnických sklonů. Vyskytují se ve světě i u nás, ale bohužel se poslední dobou situace zhoršuje. Začíná se zase harašit zbraněmi a vyhrožovat třetí světovou válkou. . .
Včerejší film Lidice je důležitým mementem té zrůdné doby. Oceňuji zejména davové scény, z nichž nepůsobivější je scéna odebírání dětí matkám, (a jejich zavraždění výfukovými plyny), ale i perfektní výkony herců Karla Rodena, Zuzany Bydžovské a dalších. Gestapácké razie, prováděné německým komandem (prý z města Halle), byly více než výmluvné. Připomnělo mi to i můj otřesný zážitek z dětství, na který nikdy v životě nezapomenu.
Čest památce zavražděných lidických občanů, mužů a zejména těch nevinných umučených dětí, ale i těch v koncentračních táborech trýzněných žen, z nichž některé měly to štěstí, že se dočkaly osvobození a návratu „domů.“ Zůstaly však většinou opuštěné a osamělé bez rodin.
Lidická tragedie je proto i po sedmdesáti tří letech velkým mementem na které by se nemělo zapomínat. Je dobře, že současný německý prezident Joachim Gauck vzpomněl a projevil lítost - bohužel až po sedmdesáti letech po události - i když lidická tragedie způsobená lidskou zvůlí, která si vyžádala tolik nevinných lidských obětí, je naprosto neomluvitelná. Vůbec ničím. Ani atentátem na tehdejšího říšského protektora Reinharda Heydricha. Atentát na tyrana, který chtěl zlikvidovat český národ, není zločinem.
