"Ludvo, zdrhněme..." malá epizoda z války

Tuto příhodu  znám z tatínkova  vyprávění. V dubnu  pětačtyřicátého roku  se přiblížila fronta  k  naší obci  Násedlovice,  a  Němci, kteří  zde byli  nakvartýrováni, potřebovali provést zátarasy a zákopy na polích směrem od  Čejče, odkud se na ně tlačili Rusové. Rodiče se mnou a mojí mladší  sestřičkou   se tehdy s několika dalšími  rodinami tísnili  v  sousedním  sklepě u Kneslů, který byl vyhlouben hluboko do  svahu a zdál se být proto bezpečný proti střelám a granátům. A bylo to dobře, protože několik vedlejších domků později po jednom ze zásahu  granátu vyhořelo...  

Vzpomínám,  že jednoho dubnového rána někdo zprudka  rozrazil dveře našeho dočasného sklepního úkrytu.  Ve vchodu se objevily siluety dvou ozbrojených německých vojáků - a důrazně:  "Es gibt Männer inneren?!" (Jsou uvnitř  nějací muži?)  Samozřejmě že byli,  nikdo z nich se nemohl skrýt, na to byl sklepní prostor příliš těsný. Poručili tedy mému otci a sousedovi Ludvíku K..., aby se rychle oblékli a šli s nimi. Oba se zdráhali, ale nebylo jim to nic platné, rozkaz byl rozkaz, museli se ozbrojencům podvolit. Ti je pak odvedli před  radnici ve které  sídlil německý vojenský štáb  a nařídili jim, aby  na ně venku počkali...

Oba muži stáli  před radnicí a přemýšleli  co s nimi bude. "No, asi nic dobrého - budeme muset bezpochyby kopat na Újezdě  zákopy  pro  Němčoury," mínili.   Po nějakou dobu  tam tak nešťastně postávali,  ale když se stále nic nedělo -  německé komando se neobjevovalo,  tatínek pravil:  "Ludvo, zdrhněme" -  a  oba vzali roha... Pak se sice ještě po nějakou dobu strachovali  že si  je  vojáci najdou a potrestají,  ale nestalo se tak.  Němcům už  tenkrát  pořádně  teklo do bot - Rusové stáli pod kopcem - ti už měli  docela  jiné starosti...

I když se fronta  v naší jihomoravské obci N... protáhla až na 14 dnů, a padlo při ní kromě velkého počtu ruských (53) a neznámého počtu německých vojáků  i několik venkovanů (7), dědina byla koncem dubna konečně osvobozena.  Zakrátko na to, dne 9. května 1945, místní bubeník Rudolf Dobeš  slavnostně vyhlásil: „Na vědomost se všem občanům dává, že světová válka skončila a po šesti letech válečných útrap byl vyhlášen mír…“

Kdo  tuto dobu zažil - nikdy  na ni  nezapomene...