Peněženka

Je sobotní ráno. Vycházející slunce nakukuje oknem přes  rozkvetlé  pelargónie a  my se při snídani radíme, co dnes podniknout. „Zdá se, že bude hezky, zajeďme  si  někam na výlet,“ navrhuji manželovi. 

Reklamní leták na stole nás zve  do nedalekého  města  N…, kde v prodejně elektro na náměstí nabízejí mezi jiným sortimentem i  elektrické remosky.  " Nám nedávno „odešla“ naše stará, nějakou novou zrovna potřebujeme. Pojeďme  tam,  podíváme se  po  městě,  navštívíme v městské galerii nově zahájenou výstavu obrázků,  v  některé  šikovné restauraci  poobědváme.  Prostě spojíme zábavné s užitečným a potřebným," navrhuji.   Manžel je pro, můj návrh je schválen,  po deváté vyjíždíme. V pohodě se dostáváme do města N…, které nás překvapuje  neobvyklým ruchem.  Asi je tu nějaká slavnost.  

Zaparkovali  jsme u hřbitova a  vydali se pěšky do  centra.  Náměstí  nás  vítá  brysknou   hudbou  a  spoustou stánků  s  rozličným zbožím. I když  takové  akce  příliš  nemiluji, neodolávám, abych se k nelibosti  manžela, který postává stranou, u některých   z nich  nezastavila. Přitom  mě  zaujala  jedna docela hezká  letní halenka,  kterou  mi  prodavačka pohotově  nabízí  k odzkoušení.  Padne mi - ale ouha...  Při placení zjišťuji, že mi v kabelce chybí  peněženka - asi jsem ji nechala doma...  Manžel se tomu sice podivil, ale  zachoval  se kavalírsky.  Zaplatil blůzku ze svého kapesného. V peněžence mu pak zbylo  tak  akorát na dvě kávy a moučník.  „No - tak  to dnes nebude ani  remoska, ani oběd, ani výstava. Toto  zase jednou dopadlo,  ještě  že máme ve Felicii aspoň  dost benzinu na zpáteční cestu...“

Po návratu  domů mě ale čekalo  nemilé překvapení - peněženka nebyla  nikde k nalezení -  zřejmě  mi byla mezi stánky  odcizena,  což jsem si  zpočátku  nechtěla připustit...  Její ztrátu jsem  oznámila telefonicky   městské  policii  v  N…,  ale tam  mi  řekli,  že  jsem ztrátu   měla  nahlásit okamžitě, mezi stánky  prý hlídkoval  strážník, který by  dotyčného  zloděje,  nebo  zlodějku,  možná dopadl na místě.  No  jo,  pozdě bycha honiti...  Tak to  mi  ta levná  halenka  přišla  setsakramentsky  draho,  téměř  na  2000 Kč.

 Až po několika dnech jsem si vzpomněla, že když jsem si u jednoho stánku prohlížela sortiment různých ozdob a dřevěných korálků,  v  jedné chvíli se přese mne naklonila  nějaká vyšší  mladá žena -  a když jsem se po ní ohlédla,  rychle odešla...  Stačila asi přitom  úspěšně  „zalovit“ v mé pootevřené nákupní tašce. Manžel, postávající opodál, si  ženy v  barevné květované sukni také všiml, ale na jejím chování  mu  prý  nepřipadalo  nic divného...

Dnes jsem již opatrnější, peníze raději svěřuji do opatrování manželovi. Pokud mu je nějaký lapka šmajzne,  aspoň to nebude na mně. To jsem nad tím zase jednou vyzrála...

Ach jo, radovala jsem se bohužel předčasně… Není to tak dlouho, co jsem podobnou událost absolvovala znovu - v poněkud jiné situaci.  A to přímo v našem městě, na tržnici Pod kaštany, kam jsem vyrazila tentokrát sama na nákup...

Je jaro, začíná doba trhů a různých pouťových atrakcí, na kterých se srocuje mnoho lidí - proto buďte opatrní.  Ta nenechavá cháska,  zajímající se o vaše šrajtofle,  je opravdu vynalézavá - a kreativní…