Darované sushi

    Je to již dlouholetá tradice,  o Vánocích  se scházíme a  navzájem se podělujeme drobnými dárky. Protože jsme početná rodina, těch dárků bývá mnoho. Mezi různými obligátními dárky, jako  jsou knihy,  šampóny,  pěny do koupele nebo  bonboniéry,  se občas vyskytnou  i dárky  přivádějící nás do rozpaků.  

Tak mi  například loni o Vánocích věnoval jeden z  vnuků program na vyrobení fotoknihy, a  i když mi pochopení programu dalo pořádně zabrat, moje fotografie Valašska a Jesenicka se přece jen dočkaly důstojné knižní prezentace. Hůř to dopadlo s jiným originálním dárkem, kterým mě a manžela obdaroval  jeho bratr Mira.   Věnoval  nám poukázku  na tradiční japonskou specialitu,  sushi.  Přišlo mi to nějak divné  a hned  jsem navrhla přítomným,  aby si s námi  svoje dárky vyměnili. „Kdepak, babi, to si s dědou nesmíte nechat ujít, odzkoušeli jsme to a chutnalo nám to výborně,“ tvrdili všichni svorně…

 A  tak jsme se s manželem hned  po Třech králích vypravili do japonské restaurace, která se u nás ve  Zlíně nachází v jedné z opuštěných budov bývalého baťovského areálu. Vchod do ní byl nenápadný, ale vnitřek působil tajemně. V pološeru se rýsovalo  několik oválných  stolků s židličkami potaženými černým sametem,  na každém stoku zářila bambusová svítilna, v čele  místnosti  bylo umístěno rozměrné akvárium s exotickými rybkami.  Celkovou atmosféru interiéru  dokreslovala  jemná  japonská hudba. A zrovna jako ty rybky v akváriu, tak ladně a tiše se po místnosti pohybovaly  obsluhující servírky,  jemné,   půvabné Asiatky.  Záhy  nám jedna z nich  přinesla  dva tácy,  na kterých bylo v úhledných  skupinkách naaranžováno po několika  druzích sushi.  Ke každému z táců byly přiloženy dřevěné jídelní  tyčinky a ona  nám ochotně předvedla,   jak je uchopit a jak s nimi zacházet.  Pak nám ještě přinesla  zelený čaj v elegantním  porcelánovém  čajníku.

 Popřáli jsme si dobré chuti a pustili  se do jídla. Manžel začal odvážně rybím zámotkem zabaleným v černé řase, já ale byla opatrnější...  Na okraji tácu se nenápadně krčily dvě zelenavé hromádky jakési pasty - a já, v domnění, že to jsou nějaké jemné rybí krémy, uchopila jsem tyčinkami jednu z nich  a celou ji strčila do pusy…

No,  co vám mám povídat, bylo to strašné. Nic ostřejšího a pálivějšího jsem v životě neokusila.  Zakuckala jsem se, na čele mi vystoupil pot, oči z důlků,  měla jsem dojem, že se snad  zadusím -   a jen díky několika hltům zeleného čaje jsem   situaci  jakž takž  bez pohromy zvládla.  Pak  jsem již  nebyla schopna ničeho  pozřít -  a jen tiše záviděla mladé dvojici u protějšího stolku,  jak vesele  konzumují jedno  sushi za druhým.  A manžel? Když mě tak viděl,  prý se polekal,  že se o mne pokouší  infarkt nebo mrtvice, a  málem zavolal pohotovost  Sám na tom ale také nebyl o moc líp.  Po pozření několika kousků této vzácné  japonské krmě  prohlásil, že to není nic  bez čeho by se nemohl v životě obejít,  a také to vzdal. Pak jsme požádali servírku o laskavost,  aby nám vše,  co zbylo na tácku, zabalila, že si to odneseme  domů…  

 Tajně jsem doufala,   že ti,  kteří nám sushi tak vřele doporučovali, je s radostí skonzumují  u nás, ale zklamala jsem se. Na moje pozvání nepřišli,  neměli zájem. Jeden se vymlouval,  že na syrové ryby  nemá   zrovna  chuť,  jinému to nevyhovovalo časově,  třetí prý nemá v pořádku žaludek -  a tak podobně. Nakonec manžel prohlásil,  že bude nejlepší,  když všechno   vyhodíme do popelnice,  já ale  byla jiného názoru. Vánočních dárků od  vnuků si přece musíme vážit  - a vyřešila jsem to jinak.

  Všechny ty mořské lahůdky  jsem pokrájela,  osolila, podusila na smažené cibulce,  do toho přidala nakrájenou zeleninu,  nové koření, bobkový list, špetku pepře, lžičku sojové omáčky, trochu kečupu a chvilku povařila...   A když se mě  později vnuk ptal, jak nám  sushi chutnalo,  pravila jsem: „Miro, chutnalo nám to výborně.“  A  byla to pravda - i když,  však víte... 

Ale - mezi námi… Kdo ví  jak chutná Japoncům,  když jim  u nás v Česku  plácnou na talíř  kus prorostlého vepřového bůčku,   pět knedlíků a několik  naběraček  zadělávaného  zelí. Každá země má  své delikatesy,   ať  už se to cizincům líbí,  anebo nelíbí...

Pálivá pasta v sushi: Wasabi, chilli, zázvorová, dále  japonský křen atd.