Moje setkání s Večerníčkem

S Večerníčkem jsem se setkala pracovně dvakrát.  Poprve před mnoha lety, jako grafička oddělení filmového triku podniku Krátký film Praha,  studia Gottwaldov Kudlov v době, kdy se tam tato televizní znělka vyráběla. Tehdy,  v 70. letech,  televizní Večerníček poprvé spatřil světlo světa -  a v nezměněné podobě jej na televizních obrazovkách vidíme dodnes,  po 50 letech jeho vzniku (1965).  Chlapeček,  klouzající se mezi hvězdičkami,  stále těší televizní diváky a zve k obrazovkám děti již  několika generací. 

/Cmd+VMoje druhé setkání s Večerníčkem bylo téměř asi po 15 letech,  v době, kdy jsem   pracovala  jako návrhářka v továrně na zpracování plastů, v n.p. Fatra Napajedla.  Na   starosti jsem tam měla povrchové úpravy  válcovaných materiálů, tedy i fólií na výrobu dětských pláštěnek.  Tehdy někdo  přišel s nápadem potisknout dětské pláštěnky známou,  dětmi velmi oblíbenou figurkou Večerníčka. Autor figurky, pan Radek Pilař, s jejím použitím na pláštěnky souhlasil a s podnikem uzavřel smlouvu. Záhy byl vyroben hlubotiskový válec, folie  v několika barevných variantách   byly tímto dezénem potisknuty  a z nich následně vyrobeno asi 100 000  kusů dětských pláštěnek.

Pláštěnky s Večerníčkem  byly komerčně velmi úspěšné,  a  proto bylo rozhodnuto, že smlouva  bude prodloužena a v jejich  výrobě se bude pokračovat.  Vyžadovalo  to ovšem další jednání X s autorem Večerníčku,  s výtvarníkem panem Radkem Pilařem, a  proto jsme se za ním s  vedoucím oddělení konfekce, panem J. Z.,  vydali  do Prahy.  Hledali jsme ho  na jeho adrese v Ďáblicích, ale odtud jsme byli  jeho paní posláni na Vinohrady, kde měl malíř  ateliér.  

Pan Radek Pilař, který mi připadal jako vousatá zvětšenina jeho další  známé figurky, loupežníka Rumcajse,  nás přivítal bodře a srdečně,  skleničkou červeného vína. Měl ho po ruce,  v proutěném demižonu pod stolem.  Chvíli jsme si povídali o tom co je nového na Moravě,  pak o jeho malování,   o jeho spolupráci   se zlínskými Filmovými ateliery,  ale když přišlo k meritu věci, k  jednání o prodloužení  smlouvy s podnikem Fatra,  nasadil přísný obličej: „Jo -  tak s těmi smlouvami musím opatrně,“ pravil. „To už se našlo pár výkuků, s kterými jsem různé smlouvy uzavřel, ale  koruny jsem od nich dosud neviděl…  Ale vyzrál jsem na ně“ - zatvářil se šibalsky….   „Pořídil jsem si právníka,  který se mi teď o všechno  stará…“

Zvedl telefon,  a   netrvalo dlouho, ve dveřích se objevil  svižný mladík  v zeleném sametovém  fráčku, který mi připomínal vodníka Česílka. S ním,  a s panem  Pilařem, jsme se dohodli,  že po uzavření  smlouvy  bude  vyrobeno  dalších  50 000  kusů pláštěnek se stejným motivem.   Novou smlouvu sepíšeme  u nás v podniku,   pošleme ji panu malíři,  a on  nám ji podepsanou  obratem vrátí...    

A co bylo dál? Smlouva byla podle dohody sepsána a  odeslána do Prahy, ale marně jsme čekali na její návrat. Ten se bohužel nekonal.  A  nestalo se tak ani po několikeré urgenci - jak písemné, tak telefonické. Poslali jsem novou smlouvu, pak další, další -  a zase nic. Táhlo se to nějaký rok,  ale s výsledkem  nulovým. Pak jsme to vzdali.  Měl snad jeho nezájem znamenat  „pozornost podniku“  od mistra Radka Pilaře?  Nevím… Ten  dotisk fólií s Večerníčkem,  a později i výroba  další série  dětských pláštěnek,  se ale  později  přece jen   uskutečnila.

                                                                                                                                                                Radek Pilař (23. 4. 1931- 7. 2. 1993), malíř, grafik, ilustrátor, filmový tvůrce,   významný představitel českého  výtvarného umění.