Karel Janďourek
- Počet článků 127
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1507x
Seznam rubrik
Karel Janďourek
Dveře do léta
Vždycky když se letní čas překlopí na ten středoevropský, vzpomenu si na jednoho kocoura, který kdysi žil ve velikém domě.
Karel Janďourek
Konopišťská desítka
Jednou mne můj bratr pozval na „Konopišťskou desítku“. Pozvání jsem s nadšením přijal, ovšem že se nejedná o pivo, mi došlo až v okamžiku, kdy jsem měl na prsou startovní číslo.
Karel Janďourek
Jak jsem maturoval z češtiny
Nevím jak dnes, ale za mých maturitních let se maturitní zkouška z češtiny dělila na dvě části: slohovou práci a "ústní" z literatury.
Karel Janďourek
Otevři deštník nad mým srdcem
Je to na světě zvláště zařízeno: vždycky, když si člověk myslí, že o nějakém tématu ví skoro všechno a nic ho nemůže překvapit, objeví se příběh, o němž neměl ani tušení. To se právě tento týden stalo mojí maličkosti a tak se s vámi o ten příběh chci podělit....
Karel Janďourek
Je Neználek závadná literatura?
Nedávno jsem náhodou vyslechl diskuzi o tom, jak se v současné době dívat na jedno z nejpopulárnějších děl mého dětství – Neználka. Jestli se náhodou již nejedná o závadnou literaturu poplatnou někdejšímu režimu. Podíval jsem se tedy na všechny tři díly svého kdysi velice oblíbeného hrdiny zblízka:
Karel Janďourek
Nepochopené texty písní, aneb Honzlovci
Mám rád filmové zpracování Vrchlického „Noci na Karlštejně“. Nenáročný, příjemný příběh a ty písničky. Vzpomínáte na duet Miloše Kopeckého s Waldemarem Matuškou?
Karel Janďourek
Lék na sklerózu
„Doktor říkal, že mám nějakou nemoc.... Něco jako z porcelánu... nebo spíš ze skla – nějak sklo...“ „Jo, Vy myslíte sklerózu!“ Takhle nějak o skleróze vtipkoval Felix Holzmann v nezapomenutelné scénce.
Karel Janďourek
Závislost
Když se řekne "závislost", každému se jako první vybaví alkohol, drogy, nebo kouření. Ovšem závislost si lze vypěstovat v podstatě na cokoliv: dobré jídlo, krásné ženy, televize, počítač...
Karel Janďourek
Říkej mi, táto - Rozbor textu písně
Nazpívat duet s dítětem je zaručený způsob, jak stvořit hit. S touto strategií vyrukoval někdy na začátku osmdesátých let Karel Gott, když s Darinkou Rolincovou rozhoupal Zvonky štěstí (tohle by stálo za samostatný rozbor – možná příště). Následoval jej Karel Černoch, jemuž syn zakladatele „Country beatu Jiřího Brabce“ - Filip - vysvětlil, že by chtěl „Být víc než přítel“. Tenhle kousek se potom ještě dočkal kouzelné parodie, když roztomilého Filipa Brabce nahradil ještě roztomilejší Zdeněk Srstka s obrovskými pihami – pro ty, kdo by náhodou nevěděli, o co běží, stačí se podívat na Youtube. Jenom tak pro informaci: originál této písně je duetem otce a dcery (které v té době bylo tuším nějakých sedmnáct let), ovšem text je psán o mileneckém páru – nejprve ona chce jeho, ale on jí odpálkuje s tím, že on už je velký a ona ještě dítě... a po pár letech, když vidí, jaká z ní vyrostla kočka, si rve vlasy a chtěl by zase on – ovšem, jak asi správně tušíte, takřka stejnými slovy (tj. refrénem) odpálkuje ona jeho – tak už to v životě chodí..
Karel Janďourek
Městský člověk
Mám rád přírodu, ale nepopírám, že jsem městský člověk. No co byste taky čekali od kluka, co se narodil a dětství prožil v Praze na Žižkově (ano - jako fešák Hubert:-) ).
Karel Janďourek
Přezdívka
„Ahoj, jakou máš přezdívku?“ „Přátelé mi říkají Alain Delon...“ ... ne, jak jste asi poznali, to není scéna z mého života – u mě si žádný z mých přátel nevšiml, jak moc se se svýma modrýma očima a havraními vlasy tomuto francouzskému idolu žen podobám... :-) Jedná se o dialog, který vedli Oldřich Kaiser s Jiřím Lábusem v jednom z prvních porevolučních „kouzelníků“, v němž si poněkud nemístně utahovali ze skautských zvyklostí. Vždycky mi tahle scénka přijde na mysl, když dojde na přezdívky.
Karel Janďourek
Šikovnej kluk
Kolega odejel na zaslouženou dovolenou – to už se v tomto období stává. Jako vždy po sobě zanechal mailové zprávy – každému kolegovi předal něco ze svých povinností, které už prostě před dovolenou nestihl. Když jsem v pondělí otevřel tu svou, začínala slovy: „ty jsi takovej šikovnej...“ a mně se v hlavě rozeznělo tisíc varovných zvonečků. Střezte se lidí, kteří Vám lichotí ještě před tím, než jste pro ně stihli něco vykonat – z toho prostě musí koukat malér.
Karel Janďourek
Jak jsem potkal talent
Vždycky jsem chtěl hrát fotbal. Bohužel talentu jsem jako kluk moc nepobral. Nakonec moje touha slavila úspěch - začal jsem ve čtyřiadvaceti letech a v těch nejnižších soutěžích se pohybuji dodnes. To můj bratr začal v osmi letech v místním oddíle a vcelku se té jejich dětské partě dařilo: hráli nejvyšší možnou soutěž se Spartou, či Slavií, trénoval je jeden bývalý reprezentant, jehož synek patřil mezi nejlepší hráče. Památným se stal zájezd na halový turnaj do Bavorské metropole, kde si kluci nejprve ve skupině vychutnali žáčky slavného Bayernu a ve finále podobně přejeli zástupce druhého týmu z téhož města: Mnichov 1860. Němci se tenkrát těžce učili říkat ten název té neznámé okrajové pražské čtvrti – roztomile místo Ch říkali Č...
Karel Janďourek
Lístek na Tranai - R.Sheckley - použitelné nápady
Mám rád science fiction... Jsou to takové pohádky pro dospělé – místo perníkových chaloupek, tajemných hradů a zámků, jsou tu vesmírné lodi, dosud neobjevené planety a místo zlých černokněžníků, mimozemšťané. Ale stejně jako v pohádkách se v tomto druhu literatury dá najít ledacos inspirujícího. Nedávno jsem dočetl knížku Roberta Sheckleyho Lístek na Tranai. Jedná se o knížku povídkovou, což je ideální na cesty do práce – během té půlhodinky stihnu tak akorát jednu povídku. Ovšem nehodlám se zabývat všemi povídkami, pozornost chci obrátit na některé nápady z povídky titulní.
Karel Janďourek
Folková Růže 2011 - recenze - díl 3.
Třetí den na Folkové Růži jsem podlehl diktátu pořadatelů a vyrazil na odpolední koncert už v 11:30 – tj. bez oběda. Bláhově jsem si myslel, že až přijde nějaká slabší kapela, tak si s klidným srdcem odskočím na dlabenec. To jsem se ale hrubě přepočítal..
Karel Janďourek
Folková Růže 2011 - recenze - díl 2.
Druhý den nejkrásnějšího festivalu na světě mně organizátoři doběhli. Byl jsem léta zvyklý, že dopoledne koncertují neznámé začínající kapely. Potom si člověk může dát oběd, zdřímnout si a ve dvě začíná program s již poněkud zavedenějšími kapelami, které ještě nedorostly večernímu programu. Letos bylo vše jinak – program na prvním nádvoří začínal v půl dvanácté a končil v šest odpoledne... jenomže starýho psa novým kouskům nenaučíš, takže jsem si dal v poledne oběd, po něm pěkně hodinku s knížkou... na první nádvoří jsem dorazil ve dvě odpoledne a tudíž minul duo Šottových a kapely 6 tet a Leporelo. Co se dá dělat – omlouvám se jim a stížnosti prosím směřujte na Hlavní nádraží k pátému vodovodnímu kohoutku zleva.
Karel Janďourek
Folková Růže 2011 - recenze - díl 1.
Pokud by někdo náhodou nevěděl, o čem je v titulku řeč, tak vězte, že Folková Růže je třídenní folkový festival, který pořádá město Jindřichův Hradec ve spolupráci s místním gymnáziem a státním zámkem na nádvoří právě tohoto zámku. To jenom tak na úvod pro ty, kteří sem zabloudí nevybaveni patřičnými znalostmi. Recenzi na tento festival jsem psal i loni a protože jde o festival rodinný, na který se každý rád vrací, byla skladba kapel hodně podobná té loňské a tak se neubráním srovnání, jaké posuny se v jednotlivých kapelách za ten rok odehrály
Karel Janďourek
Lovec Amorů - zamyšlení nad textem písně
Předpokládám, že každý, kdo se nějakým způsobem proklikal až sem, zná kapelu Epy de mye a její první takový větší hit – Lovce Amorů. Kdyby se náhodou vyskytl někdo kdo netuší o kom je řeč, tak vězte, že tato kapela míří mílovými kroky do zlatého fondu České kultury a na Lovce Amorů se podíváme trochu důkladněji:
Karel Janďourek
Dej mi jsou v komíně, aneb vycpanej ježek
Petr Novotný svého času založil svou popularitu na tom, že vyprávěl historky ze svého rodinného kruhu. Cožpak o to, úspěch to mělo, ale přeci jenom bych nerad založil svůj blog na něčem podobném. Na druhou stranu každý, kdo má doma malé děti, ví, že ty jsou přímo studnicí podobných zážitků. Hlavně svou schopností zapamatovat si všechno, co řekneme a v pravý čas to použít.. samozřejmě proti nám. Snad mi tedy čtenáři odpustí, že dnešní článek věnuji dvěma nejkřiklavějším výpadům naší dcerky....
Karel Janďourek
Já jsem tak trochu ženatej.... aneb - proč tomu tak je
Není to tak dávno, co jsem tu objevil článek s názvem: „Jsem tak trochu ženatej“. Ve filmu „Líbáš jako bůh“ tuto větu rozkošně použil Oldřich Kaiser. Tady autorka líčí, že chlapi středního věku jsou zřejmě někde vyučováni, jak tuto větu použít v praxi.. Ostatně odkaz je zde: http://peldova.blog.idnes.cz/c/198454/Jsem-trosku-zenatej.html. Nedá mi to, abych na to nezareagoval – berte to tedy jako takovou malou odpověď taky trochu ženatého mládence.
Karel Janďourek
Šaty dělají člověka aneb "Dobrý den, paní Kiliánová!"
Vzpomínáte si na film „Jak básníkům chutná život“? To byl ten díl v němž se Štěpán Šafránek ocitá ve svém prvním zaměstnání a záhy zjišťuje, že jeho nové oddělení je plné paradoxů – jako ten největší je líčen fakt, že se tam všichni klaní a třesou se před jedinou osobou – tou překvapivě není paní primářka (řečená Kóča), ale paní uklízečka. „Dobrý den, dobrý den, paní Kiliánová“ říkají všichni s výjimkou hlavního hrdiny, který, spěchajíce po chodbě, podupe čerstvě vytřenou podlahu a zakopne o kýbl, čímž si vyslouží lichotivé označení „Střevo“.
Karel Janďourek
Rákosí - rozbor písně
Pro svůj další rozbor jsem si vybral píseň, kterou u nás proslavila moje oblíbené kapela - Rangers. Text k americké lidovce napsala populární Saxana - Petra Černocká. Píseň patří k těm, u nichž po skončení málokdo dovede přesně odpovědět na otázku: "o čem to bylo", tudíž je pro podrobné rozebrání přímo stvořena.
Karel Janďourek
Rangers - trochu historie a recenze koncertu
Přiznám zcela bez zábran: byl jsem odkojen kapelou Rangers... ne tedy že by tedy členové této skupiny pravidelně docházeli k nám domů, aby mi nabídli něco svého mateřského mléka – není nutno mě brát tak doslova (i když v té době to byli čerstvě promovaní inženýři a maminka by možná nebyla proti). Odkojili mě jejich písně, které měli moji rodiče nahrané na kotoučovém magnetofonu. Na tomtéž magnetofonu měli titíž rodiče nahráno spoustu věcí – od starých Hašlerovek přes Semafor až po Greenhorny a Waldu Matušku, ale mě nejvíce uchvátil typicky břinkavý zvuk, který kapele dodávalo neuvěřitelné banjo Mirka Řihoška. Pravda – zdaleka jsem v té době nerozumněl všemu, co se v textu vyskytlo: Obdivoval jsem siláka Óšendou, jehož síla lesy kácí, netušil, že rytmické a jásavé Sing-sing je ve skutečnosti vězení (myslel jsem si, že je to něco jako Ententýk) a u písničky Vrakytap jsem váhal, jestli ji mám zařadit mezi písně námořnické (to zkrs ty vraky), nebo do písniček smutných, protože ve druhé sloce se zpívá: „odešla láska a dívka taky tak“. Roky letěly, bylo mi vysvětleno, že Shenando je řeka, jíž zpěvák oslovuje s výrazem největšího obdivu a po druhém rozvodu už chápu i to, že písnička Rocky top je vlastně veselá, jásavá, neřku-li přímo oslavná – zvláště pokud dívka zmizela bez závazků. Jediné co jsem zatím nepochopil je, proč se píseň o noční můře jmenuje „Jehly špičky, sochory a kůly“ – ale to nevadí, není všem dnům konec.
Karel Janďourek
Stín katedrál - rozbor písňového textu
Není to tak dávno, co jsem tu nabízel rozbor lidové písně „Beskyde, Beskyde“. Tento rozbor vyvolal rozporuplné reakce. Od těch pozitivních, až k negativním – s těmi přispěli hlavně obyvatelé Beskyd. Dnes nabízím v plen rozbor písně všeobecně známé. Hudbu Karla Svobody otextoval Ivo Fischer, v prvopočátcích zpíval Václav Neckář s Helenou Vondráčkovou, posléze Petr Muk a teď už bez urážky, prosím kdekteré hovado. Tento výčet uvádím proto, aby bylo jasné, že s touto písní měli co do činění samí Pražáci a tudíž mne, uličníka ze Žižkova, nikdo nemůže osočovat z jazykové nekompetentnosti.
Karel Janďourek
Vařila myšička kašičku - kniha říkadel pro děti - recenze
Vařila myšička kašičku – tuhle říkačku určitě každý zná. Mě jí rodiče říkávali ve stylu Tomu dala, tomu dala a to tak, že kaši dostali palec, ukazováček a prostředníček, prsteníček málo, na malíček se nedostalo a frustrovaná kuchařka se bůhví proč utíkala schovat do míst, kde to člověka jako potvoru dost lechtá. Po letech jsem zjistil, že tato verze není jediná – Tomu dala, tomu nic, tomu málo, tomu víc... říkávala tchýně mému prvorozenému synkovi... Trošku jsem se podivoval nad tím, že z pěti mají dostatek pouze dva – potom jeden málo a dva vůbec, ale u toho prvního se to „nic“ vůbec neřeší – to až ten pátý, nejmenší utíká do komůrky na brambůrky... Ale budiž, chápu, že říkadla mají dětem rozšířit slovní zásobu a na logiku dojde ve vývoji později. Aby byl výčet úplný, neměl bych zapomenout ani na oblíbenou pubertální verzi: Tomu dala, tomu dala, až se z myšky „slečna lehčích mravů“ stala... Tenhle komplikovaný úvod jsem zvolil proto, že se mi dostala do rukou knížka dětských říkadel pojmenovaná podle prvních slov tohoto článku.... Knihu vydalo nakladatelství Junior a vytiskly Východoslovenské tlačiarny Košice... A její obsah mě upřímně zděsil.
| předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
