Jak jsem maturoval z češtiny

Nevím jak dnes, ale za mých maturitních let se maturitní zkouška z češtiny dělila na dvě části: slohovou práci a "ústní" z literatury.

U té druhé části nám paní profesorka zdůrazňovala, že by vůbec nebylo od věci, kdybychom jí těsně před zkouškou předali seznam literatury, kterou jsme dosud přečetli – samozřejmě byla myšlena literatura vhodná k maturitě, Ferda mravenec nebyl úplně ideální položkou  na seznamu.

S tím jsem neměl nejmenší problém – čtu hodně a rád, takže jsem dal dohromady celou A4 popsanou hustým strojovým písmem (PC v té době zdaleka neměl každý – i taková doba byla).

Pravda - dobrou třetinu obsadily knížky ze sportovního prostředí, a druhá třetina byla povinná školní četba, ale i tak seznam čítal zajímavé položky: Dona Quijota jsem četl už na základce, stejně tak Homérovu Iliadu, dále tam byla hlavně humorná literatura ať už česká (Saturnin, Proč bychom se netopili), nebo zahraniční (kompletní příběhy Saturninova předobrazu Jeevse, či roztomilá parodie Donalda Westlaka „Jak nevyloupit banku“).

Už z toho je jasné, že téma, které jsem si na potítku vytáhl: „Humor v české literatuře“, mi bylo blízké. Hrdě jsem předal paní profesorce seznam literatury a postupně se přes středověké filipiky a K.H.Borovského prokousal až k Jaroslavu Haškovi, když jsem byl přerušen otázkou: „Tohle jsi opravdu četl?“  

Koukl jsem na prstem označenou položku: Stephen Leacock – Literární poklesky. „No jasně – to je humoristická povídková knížka…“ a k mému úžasu jsem se dál nedostal, protože pokračovala paní profesorka: „Tam je taková povídka jak….“ a stručně jednu z povídek převyprávěla… „Ta je dobrá,“ chytil jsem se „ a nebo je tam tahle…“ a teď jsem zase spustil já.

Komise chvíli nechápavě koukala, jak se předháníme ve vyprávění, potom se její členové začali nějak ošívat a nakonec nás upozornili, že můj čas už dávno vypršel…  

Jednička z češtiny na maturitním vysvědčení patřila mezi ty nejsnadněji získané. Naštěstí se nikdo z komise nepozastavil nad tím, že zatímco téma znělo „Humor v české literatuře“, Stephen Leacock byl kanaďan. :-)