Lístek na Tranai - R.Sheckley - použitelné nápady

Mám rád science fiction…  Jsou to takové pohádky pro dospělé – místo perníkových chaloupek, tajemných hradů a zámků, jsou tu vesmírné lodi, dosud neobjevené planety a místo zlých černokněžníků, mimozemšťané. Ale stejně jako v pohádkách se v tomto druhu literatury dá najít ledacos inspirujícího. Nedávno jsem dočetl knížku Roberta Sheckleyho Lístek na Tranai. Jedná se o knížku povídkovou, což je ideální na cesty do práce – během té půlhodinky stihnu tak akorát jednu povídku. Ovšem nehodlám se zabývat všemi povídkami, pozornost chci obrátit na některé nápady z povídky titulní.

Obsah povídky je víceméně běžný – hlavní hrdina, znechucen konzumní společností, odcestuje do míst, které mu někdo vykreslil jako dokonalé, až ideální a rozhodne se tam usadit. Samozřejmě až do doby, než se ukáže, že ono to místo není až tak ideální, jak se v první chvíli zdálo. Takovýhle příběhů jsou stovky, proto nemusíme bloudit po sférách science fiction. Tady je jako ideální místo k žití vykreslena planeta Tranai. Podívejme se poněkud hlouběji na mechanismy společenského uspořádání této planety, které hlavního hrdinu donutili přehodnotit svůj postoj a z tohoto světa znechuceně utéci…

1. Zločinnost

Dle vyjádření místostarosty planety se v tomto místě nevyskytuje žádná zločinnost. Toto tvrzení vezme za své hned první večer, když je hlavní hrdina okraden maskovaným banditou se zbraní v ruce o veškerou hotovost… Následný dialog, kdy si nešťastník stěžuje v hospodě barmanovi,  je mistrovským dílem celé knihy:

„Jak je možné, že mně okradli, vždyť tu není žádná zločinnost?“

„Jakou barvu měla maska toho, co Vás okradl?“

„Černou, proč?“

„Tak to byl státní úředník – berte to jako placení daní..“

„A jakou jinou barvu mohl mít?“

„No, kdyby měl bílou, tak je to soukromník – nějak se k penězům člověk dostat musí..“

„Ale já teď nemám žádné peníze..“

„Neměl jste mu dávat všechno – většina lidí nosí dvě až tři falešné peněženky s menším obnosem.“

„Ale co má teď dělat?“

„Půjčím Vám svou bílou masku a svou pistoli, přeju hodně stěstí. A nenechte se odbýt falešnou peněženkou, klidně ho prohledejte, na to máte právo.“

Nevím, jestli je to ekonomický zázrak, ale hlavní hrdina se s touto myšlenkou vcelku rychle ztotožnil…

2. Politika

Okamžitě po příletu je hlavnímu hrdinovi nabídnut prezidentský úřad planety. Zvláště stávající prezident je celý žhavý předat svůj dobře placený úřad. Náš hrdina není žádný malý blbec, takže tuto nabídku hned nepřijme, ale je nutno přiznat, že o ní horečnatě uvažuje – zvláště když vidí, jakou moc mají politici v uspořádání, kde není zločinnost (v určitém slova smyslu) a tudíž nejsou ani policisté, ani soudci… (jenom tak mimochodem: v naší zemi vidíme, jakou moc mají politici, přestože tu máme jak policisty, tak soudce … ale nezapomínejme na to, že autor je američan..)

Hlavní hrdina nakonec málem prezidenský úřad přijme, ale jeho úmysly se změní, když je přímo před jeho zraky prezident zabit výbuchem vlastního medailonu. Teprve potom se ukáže, jak je to s politikou na Tranai: Každý politik má svůj medailon s výbušninou. Lidé ve volební místnosti v průběhu funkčního období odevzdávají hlasy pro a proti… a když míra nespokojenosti obyvatelstva přeroste určitou mez, medailon vybouchne… Náš hrdina se tedy prezidentem nestal a jeho představa o Tranai coby ideálním místě k žití byla poněkud otřesena, ale od života na této planetě jej to ještě neodradilo…

3. Manželství

Tady musíme zapojit hodně velkou sci-fi fantazii. Na Tranai totiž muži dávají své právoplatné manželky do domácí „stáze“. Člověk znalý science fiction je v této chvíli doma, pro nás ostatní (psal jsem, že mám sci-fi rád, ne že jsem znalec) je třeba říci, že se jedná o jakési zmrazení (hibernaci). Zkrátka a jednoduše je to prostě zařízení, do kterého manželku muž zavře a když je nějaká společenská událost, na kterou se sluší přijít s chotí, nebo když po ní prostě zatouží jako po ženě, tak ji vypustí ven. Tímto zařízením je vybavená každá domácnost bez výjimky. Autor čtenářům nabídl i úsměvnou vsuvku v podobě nespokojeného uživatele, který si v hospodě stěžoval, že se mu stáze porouchala, a než přijeli opraváři, tak mu žena doma štěbetala (považte!) celý den… a jeho tudíž teď ukrutně bolí hlava…

Hlavní hrdina byl na zemi aktivním členem ligy za rovnoprávné postavení žen ve společnosti, takže poté, co se oženil, stázi okamžitě zavrhl. Za měsíc jej žena obvinila z toho, že je neskutečně sobecký, když jí stázi nedopřává… Nechápete? No hlavní hrdina také nechápal, ale bylo mu vše vysvětleno: muž pracuje, dělá kariéru, hromadí majetek a se svou ženou se čas od času potěší …. a v neposlední řadě stárne. Žena uzavřená ve stázi nestárne – respektive tedy stárne pouze v té době, kdy je vypuštěna ven. Takže když je muži čtyřicet a zatouží po manželce, užívá si přítomnosti ženy, která se od svatby příliš nezměnila – není se co divit, právě minula maximálně pětadvacátý věk života. Když je mu šedesát, obskakuje jej neustále milující třicátnice…. Pořád marně hledáte, proč je od muže sobecké, že si tohle odmítá? Dále to totiž pokračuje tak, že muž umírá a v tom okamžiku je žena ze stáze vypuštěna – dědí veškerý mužův majetek a začíná druhou část svého života coby finančně zajištěná pětatřicátnice (plus, mínus, záleží samozřejmě na tom jak často a na jak dlouho stázi opouštěla) … No a po tomto zjištění hlavní hrdina ochotně přenechal svou ženu muži, který slíbil, že se obětuje a zavře ji do stáze na celý rok, aby dohnala časový rozdíl, který během toho měsíce nabrala na své kamarádky…

Sám hrdina nabral sprintem směr raketodrom a za cenu obrovských potíží se vrátil zpátky na Zemi, kde si dožil svůj klasický a přízemní život.

Přemýšlel jsem o tom, jestli by bylo možné, zavést podobná pravidla u nás:

No co se týče té zločinnosti, obávám se, že takhle už to u nás funguje – víceméně bychom jenom vše pojmenovali pravým jménem.

Politické poměry – tady věřím tomu, že devadesát procent voličů by schválilo uvedení Tranaiských zvyklostí do praxe. Pravda, bylo by to technicky poněkud náročnější, ale jinak, myslím, velice účinné. Jenom se obávám, že by nám velice záhy došli politici.

Ovšem Tranaiské manželství – tam nevidím chybu. Bohužel musíme počkat, až naši vědci dovyvinou nějakou cenově dostupnou formu stáze… myslím, že by tomuto výzkumu měla být přiřazena vyšší priorita…