Jana Mrázková
- Počet článků 199
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 744x
Seznam rubrik
Jana Mrázková
Pohled z okna
Z rodného Rakovníka, po studiích v Praze, jsem se provdala do Komárna, následně přestěhovala do Bratislavy, po rozvodu do Žlutic, nato do Karlových Varů, zpátky do Rakovníka, po druhém rozvodu do Plzně, kde už hodlám svůj život ukončit, nikoliv, že bych chtěla spáchat sebevraždu, ale už se prostě nemíním stěhovat. Žiji si ve čtvrtém patře paneláku s překrásným výhledem na Bolevecký rybník. Hm, původně to měl být fotoblog, ale nějak se mi to nepovedlo, tak snad příště.
Jana Mrázková
Nezeptala jsem se včas
Mrzí mne to dodnes a bude mrzet dál. Nezeptala jsem se včas mých prarodičů na tolik a tolik věcí, mám spoustu otázek, které mi nikdo z nich, ale i nikdo jiný nezodpoví.
Jana Mrázková
"Vidíš, dyť je to čerstvý!"
Zaslechla jsem tuto větu dneska ráno u kontejneru, vyhazovala jsem svůj denní uzlíček odpadu, když vedle dva chlapi zkoumali co den dal a lidi postrádali. Vždycky mne to chytí, když tyto lidi vidím. Přiznám se, že je mi spíše smutno. Neznám jejich příběh, a proto se nikdy nemohu ztotožnit s obligátním: "dávky prochlastají a pak hrabou v popelnicích".
Jana Mrázková
Poraďte, mám do toho jít?
Kdo sem tam zavítal na mé blogy, už ví, že doba mého prvního, ale hlavně druhého manželství, byla, jak to kulantně říci, nestandartní. Ono, mezi námi, vždycky se v manželství něco najde, nikdy to není super-eňo-ňůňo-tip-top. Jenže občas přijdou situace, kdy je to už úplně plesk-sem-plesk-tam.
Jana Mrázková
Dvojjazyčné děti
Dneska v našich luzích není nic výjimečného, že rodiče záhy po narození dětí usoudí, že tyto s češtinou ve světě neprorazí a rozhodnou se z potomstva vychovat polygloty. Ve větší míře, než kdykoliv dříve, se dnes rodiče rekrutují z různých národů, národností i společenství a dětičky jsou tváří v tvář konfrontovány se záludnostmi nikoliv jednoho, ale minimálně dvou jazyků.
Jana Mrázková
Nenávidím úklid a umím šít
Od útlého věku jsem byla vedena k samostatnému pátečnímu úklidu celého domu, protože jsem se narodila jako holka. O tři roky starší brácha měl volno. Nenáviděla jsem tu práci, nenáviděla bráchu, nenáviděla páteční odpoledne.
Jana Mrázková
Jsem černá vdova?
Ve skutečnosti jsem dvakrát šťastně rozvedená, ale co se děje v posledních třech letech mé svobody a korespondence, tak nad tím mi už rozum zůstává stát.
Jana Mrázková
Opustit člověka kvůli nemoci. Ano nebo ne?
Kolik lidí, tolik hlav, tolik názorů. Vycházejí z přesvědčení, i náboženského, zkušenosti, odpovědnosti, lásky, pocitu karmického zatížení, nepřiznané slabosti, obavy, pohodlí, výčitek....atd. atd.
Jana Mrázková
Ruth G.
Setkalajsem se s ní na počátku července roku 2004 v Bechyni v lázeňském domu Jupiter. Přidělili nás k jednomu stolu, seděly jsme vedle sebe, ona tiše zobala ze svého talíře, já, jak bylo mým zvykem u jídla hlaholila a šermovala lokty.
Jana Mrázková
Od dvou do čtyř
Lépe řečno od 14 hodin do 16 hodin. Takto mi totiž napsala lékařka hned 4. srpna 2014 do dokladu o dočasné práceneschopnosti údaj o možných vycházkách. Zpočátku mi to bylo fuk, byla jsem ráda, že žiji. Postupně, kvůli stravě, bylo mi vyluxovat chladničku, mrazák, uložené potraviny s nálepkou "první pomoc", tj. fazole, rajčatové pyré, těstoviny ap. Na to se ustrnula dcera, která mne průběžně zásobovala velkorozměrnými nákupy typu WC papír, minerálky ap. Ostatní drobnosti, nutné k žití osamělé důchodkyně, jsem ve dvou hodinách životní pauzy denně v obchodu zvládala, i když ten nejbližší mám dvě stanice tramvají. Alespň jsem měla výlet, koupila chleba a mléko, na zastávce tramvaje obtěžovala, z nedostatku jiné komunikace, potencionální spolucestující řečmi o aktuálním utěšeném počasí. Netroufala jsem si navštěvovat obě dcery, žijící tady kousek nedaleko, a to z důvodu totální zaneprázdněnosti jedné, u druhé pak, vzhledem k jejím malým klučíkům, mým vnoučkům, na než jsem nechtěla přenést cokoliv nedobrého, co se nacházelo v mém těle. A taky se držím nepsané zásady: Pomož mladým, až tě o to požádají. Znova, pět měsíců od dvou do čtyř. Na to si musí člověk, který žije sám, zvyknout. Té dvouhodinové pauze vše podřídit. Například, pro někoho je to pitomost: neluxovat ráno, protože se zpotím, nemýt si vlasy, protože pak nejspíš venku nastydnu, nezadělávat těsto, protože mi to nejspíš vykyne ve dvě hodiny, kdy už mohu ven.
Jana Mrázková
Nejlepším čtyřnohým přítelem člověka není postel, ale pes
Tak tvrdí pejskaři. Po sedmnáctiletém soužití se dvěma pejsky, kdy jezevčík Ben přeběhl duhový most příliš náhle a mlád, a Sam se mnou byl dvanáct let, pochopila jsem, že nejlepší je pes v posteli. Za ta léta jsem si to tak nějak zkomulovala. Nelituji a alepoň nemám odpůrce na každé ze dvou stran zastánců.
Jana Mrázková
Autorka a redakce si nepřejí diskusi
Tato slova byla uvedena tento týden pod článkem v rubrice Bydlení na iDnes, který poukázal na renovaci venkovského stavení. Proč duchovní autorka přestavby ryze české chaloupky pro česko-australského zadavatele, který do chaloupky jezdí na tři týdny v roce, není přístupná diskusi? Bohužel ani redakce časopisu Domov, kde materiál prvotně vyšel, si diskusi nepřeje. Proč asi? Nemají dost času, nálady, trpělivosti, statečnosti, odpovědnosti...?
Jana Mrázková
Dědeček Kim
Mám to z první ruky, ale není toho moc. Píše mi to tady, při odkliknutí, že mám krátký perex, takže teď vařím z vody, snad to projde.
Jana Mrázková
"Jsi válečná garnitura!"
S těmito slovy jsem se smála, později zlobila, na to nadávala, pak zuřila. To vše na adresu mého bývalého manžela (ročník 1941). Já (nar. 1955) jsem totiž nedokázala pochopit, že vše schovával, protože by se to mohlo někdy hodit.
Jana Mrázková
Od bačkorového vázání po super lyžáky
Můj tatínek nás vedl ke sportu. U bráchy se mu to moc nepovedlo, ale já jsem byla od mala nadupaná. Jako hočička jsem dostala maličké lyžičky, s bačkorovým vázáním, to jest, plná pata a pásek přes nárt. U nás, na vesnici, jsme chodili lyžovat do Benešovic jámy, šup dolů a šlapat nahoru. Jak šel čas, už nám Benešovic jáma nestračila. My jsme se přestěhovali do Rakovníka a tamní Dům dětí pořádal každou sobotu autobusový výlet na Boží dar, za tehdy, to je dnes neuvěřitelné, deset korun. Koupila jsem si lepší lyže, lepší vázání, něco mi přidali rodiče i babička. A taky lyžáky. Byly to Botasky, šněrovací a příjemně měkké na nohu. Ve třeťáku na gymplu jsem se dostala řízením osudu na kurz pro učitele lyžování pro malé dětičky. Nedlouho na to jsme měli na Bublavě v Krušných horách okresní soutěž v lyžování - slalomu. Zdenka, která byla favoritkou, nešichovně padla a vymknula si kotník. Takže jsem tu okresní soutěž vyhrála, obdžela diplom a knihu s věnováním. Jak jsem tak byla fanfarónsky nababušená, předváděla se a nakonec s sebou tak flákla, že jsem zlomila lyži. Plazila jsem se večer domů, zazvonila, když mi maminka otevřela, hned jsem hlásila: "Zdenka si zlomila nohu, já jen lyži!" Lyžování pak na Neklidu jsme si fakt užívali, vleky jsme částečně ignorovali ve snaze osobního tréningu. Poctivě jsme šlapali kopce, ale nepopřu, že jsme občas zalehli do sněhu a dali rauch pauzu. Pak jsem si koupila lyžáky Kästinger, a to za peníze, které mi rodiče dali na nový kabát. Maminku omývali, ale slíbila jsem jí, že za rok si na brigádách na kabát vydělám. I na vysoké škole, kamarádka sehnala chalupu a dala dohromady partu. Počasí nám právě nevyšlo, obleva jak hrom, ale vzpomínám, jak jsem panu Smoljakovi pomáhi vytlačit autíčko. Uplácali jsme ze sněhu panďluláka, v té oblevě jej trochu vyhladili a byla z toho Gottwadka. Dneska je to zase trochu jiné, všchni na svahu mají super oblečení, super vybavení. Ale my jsme si fakt užili moc legrace a to je nenahraditelné. Mám z doby pár fotek. Je
Jana Mrázková
Nevšední vztah s plzeňskou fakultní nemocnicí
Zastavení první: "Maminko, neděs se, vlatně se nic nestalo, jen Janka leží v nemocnici s otřesem mozku!" Telefonavala mi jednoho listopadého pondělního rána mladší dcera Bětka. Sesunula jsem, kdyŽj jsem se pak dozvěděla, že Janka spadla v neděli z koně, když se tento splačil, protože se lekl houkajícího vlaku na viaduktu, pod kterým koníčci kráčeli. Naštěstí netřeskla přímo na zem, ale na vedle procházejícího koníka, což ztlumilo její pád.
Jana Mrázková
To si nechám líbat: K+A+P+L+A+N
Ti, kdo čtou, vědí. A zase se musím dotknout paní Heleny K. a jejího někdejšího blogu o švédské paní Kaplanové.
Jana Mrázková
Chvála blogu
Ačkoliv nevím, nepátrala jsem po tom, kde, kdy a jak vznikl "blog", domnívám se, že vím "proč". Jsou jedinci, kteří se cítí, více či méně, povolaní vyjádřit se světu. Tu lépe nebo hůře, vstřícně nebo samostředně, k věcem, kterým rozumějí nebo ne, aby je někdo vyslyšel nebo politoval, aby si ulevili na duši nebo plivli jedovatou slinu.
Jana Mrázková
Hovořím s paní Mrázkovou?
Mobil se zavrtěl, pak zahrál nastavenou melodii, mrknu na displej, úplně neznámé číslo z pevné linky, a to v pátek večer. Co tohle má být? Zvednu to, slušně se představím jménem, a ono tam hraje nějaká nedefinovatelnovaná muzika! Toto opakuji dvakrát a než s telefonem hodlám definitivně praštit, ozve se:
Jana Mrázková
Cvičila jsem na spartakiádě a nestydím se
Jako holčička jsem se zúčastnila okresní spartakiády na SK hrišti v Rakovníku, měla jsem modré trenýrky, ale víc si z toho nepamatuji. Pak jsme cvičily, my holky, v čemsi zeleném, ale to se mi už taky rozplývá.
Jana Mrázková
Ten Betka je taký pekný!
Jistý kanál naší televize začal dnes reprízovat slovenský seriál "Súsedia". Pro českého diváka je jeho sledování, podle mne, trochu náročné, dialogy jsou velmi rychlé, navíc kombinované v maďarsko - slovenské řeči. Maďarština v našich luzích je jak z Marsu, slovenský jazyk dnešní pubescendenti považují za dialekt peruánských indiánů.
Jana Mrázková
S Alenou
Potkaly jsme se někdy v prváku na vysoké škole, víceméně obě vyjevené z hlavního města, skončily jsme na koleji Větrník. Já v pokoji s Milenou, z pátého ročníku, která kouřila Multifiltry, tehdy za dvacet (!) korun. Měla stálého partnera, tudíž jsem se musela sem tam klidit, aby měli soukromí.
Jana Mrázková
Svěřte se doktorům
Lékaře jsem začala víceméně vnímat až po té, kdy jsme museli absolvovat vstupní lékařskou prohlídku v souvislosti s přijetím na vysokou školu. Do té doby, jsme chodili k dorostové lékařce, která stejně ihned prohlédla naše gymnaziální finty a poslala nás zpět do školy.
Jana Mrázková
Tak mi je nějak smutno
Dvakrát se mi stalo, a přiznám se, že jsem to dost krutě nesla, kdy mi zde byly dva články smazány. V jednom jsem napsala "ten hajzl utekl policajtům v poli", v druhém pak: "nebyla to červená knihovna, byl to černý fakt".
Jana Mrázková
Tak teď vás uspíme
Jsem znamením Štír, takže když mne něco napadne, tak je to vždy od pasu dolů. Tak se stalo, že mi museli v r. 1988 cosi vykuchat, já jsem z toho měla víceméně srandu, protože mým operujícím měl být výjimečně můj gynekolog, s kterým jsem měla pěkný vztah. Jednou jsem totiž k němu přišla, rozhlédla se po ordinaci: "Pane doktore, vy nemáte sestřičku?". "Ne, já já jsem jedináček". A už byl můj. Při příští návštěvě, kdy jsem se k němu přes čekárnu prokašlala, pravil: "Teda, kdybyste to nebyla vy, tak vás rovnou pošlu na plicní!" Juchala jsem ještě na lůžku. Takže tenkrát mi ten camprdlík, čípek, šikovně vyfikli a bylo to v pořádku. Jenže dostala jsem totální narkózu a to bylo něco. Probrala jsem se asi po šesti hodinách, neviděla jsem, neartikulovala, ale hlava mi makala normálně. Děsila jsem se, já už ty moje děti nikdy neuvidím! Vypotácela jsem se z postele, mlátila se po chodbě a bláboliba - děti moje, děti moje! Nějak mne vrhli zpět do postele a ráno to bylo dobré.
| předchozí | ... 2 3 4 5 6 7 8 | další |
