To si nechám líbat: K+A+P+L+A+N

Ti, kdo čtou, vědí. A zase se musím dotknout paní Heleny K. a jejího někdejšího blogu o švédské paní Kaplanové.

Tu knihu, Pan Kaplan má třídu rád, mi podstrčila naše vynikající češtinářka ještě na základní škole (1970), když vytušila, že si velmi vážím českého jazyka a hraji si s ním, v té době dle svých schopností.

V r. 1987 pak v Odeonu ona kniha vyšla za bratru 27 Kčs. Od té doby se stala mou pravou rukou. Zabalila jsem ji do někdejšího listu kalendáře, festovního papíru a vozím si ji s sebou, neboť se nikdy "nepřečte - nedopřečtěte se". Procestovala tedy se mnou 3x lázně, Španělsko, Itálii, 2x Tunisko, jednou Sicílii a stále se nad ní bavím koukám jak na telemanový vrata, a to jsem se nenarodila v Pullmann.

Kdo chce, knihu si najde. Já jsem ovšem fanatik, který čte předmluvy, doslovy i tiráž. V mém vydání předmluvu napsal Antonin Přidal a knihu přeložil. Že to byla  fuška nadlidská, pochopí anglisté i češtináři. Zmínil v doslovu předešlého překladatele - Pavla Eisnera. A už jsem byla doma!

Během posledních asi dvaceti let jsem sem tam zaznamenala jméno Pavla Eisnera v souvislosti s jeho dílem Chrám i tvrz, knihou o češtině. Nakonec jsem ji sehnala přes antikvariát a nebyla nijak levná. Aby taky, velikánský formát, asi 600 stránek.

Pavel Eisner, pŕoč jsme se o něm nikdy neučili? Na gymplu, na vysoké, kde jazyk, čeština, byly pro nás, budoucí novináře, zcela zásadní? Jestli se nepletu, překládal ze třinácti jazyků, a na češtinu, byť německý Žid, byl prostě kadet na druhou. Chrám i tvrz, knihu, mám trvale na nočním stolku. Příležitostně se k ní vracím, stále v ní nacházím mnoho nového a inspirativního.

Ta shora zmíněná češtinářka mi pak přineska další knížky (např. Krev mé krve) a jsem jí za to neskonale vděčná, stejně jako angličtinářce na gymplu, která mne přivedla k Karlu Čapkovi. Stálemjsme se totiž o učili o jeho víceméně sociálně nabitých dílech. A najednou jsem četla o dopisy, články, fejetony, knížku: Jak se co dělá.

A tak prosím, lidi čtěte, neboť se umlátíte v fuj jazyku politiků, kteří s pomocí mnoha slov neřeknou nic.