Od bačkorového vázání po super lyžáky

Můj tatínek nás vedl ke sportu. U bráchy se mu to moc nepovedlo, ale já jsem byla od mala nadupaná. Jako hočička jsem dostala maličké lyžičky, s bačkorovým vázáním, to jest, plná pata a pásek přes nárt. U nás, na vesnici, jsme chodili lyžovat do Benešovic jámy, šup dolů a šlapat nahoru. Jak šel čas, už nám Benešovic jáma nestračila. My jsme se přestěhovali do Rakovníka a tamní Dům dětí pořádal každou sobotu autobusový výlet na Boží dar, za tehdy, to je dnes neuvěřitelné, deset korun. Koupila jsem si lepší lyže, lepší vázání, něco mi přidali rodiče i babička. A taky lyžáky. Byly to Botasky, šněrovací a příjemně měkké na nohu. Ve třeťáku na gymplu jsem se dostala řízením osudu na kurz pro učitele lyžování pro malé dětičky. Nedlouho na to jsme měli na Bublavě v Krušných horách okresní soutěž v lyžování - slalomu. Zdenka, která byla favoritkou, nešichovně padla a vymknula si kotník. Takže jsem tu okresní soutěž vyhrála, obdžela diplom a knihu s věnováním. Jak jsem tak byla fanfarónsky nababušená, předváděla se a nakonec s sebou tak flákla, že jsem zlomila lyži. Plazila jsem se večer domů, zazvonila, když mi maminka otevřela, hned jsem hlásila: "Zdenka si zlomila nohu, já jen lyži!" Lyžování pak na Neklidu jsme si fakt užívali, vleky jsme částečně ignorovali ve snaze osobního tréningu. Poctivě jsme šlapali kopce, ale nepopřu, že jsme občas zalehli do sněhu a dali rauch pauzu. Pak jsem si koupila lyžáky Kästinger, a to za peníze, které mi rodiče dali na nový kabát. Maminku omývali, ale slíbila jsem jí, že za rok si na brigádách na kabát vydělám. I na vysoké škole, kamarádka sehnala chalupu a dala dohromady partu. Počasí nám právě nevyšlo, obleva jak hrom, ale vzpomínám, jak jsem panu Smoljakovi pomáhi vytlačit autíčko. Uplácali jsme ze sněhu panďluláka, v té oblevě jej trochu vyhladili a byla z toho Gottwadka. Dneska je to zase trochu jiné, všchni na svahu mají super oblečení, super vybavení. Ale my jsme si fakt užili moc legrace a to je nenahraditelné. Mám z doby pár fotek. Je