Nevšední vztah s plzeňskou fakultní nemocnicí

Zastavení první: "Maminko, neděs se, vlatně se nic nestalo, jen Janka leží v nemocnici s otřesem mozku!" Telefonavala mi jednoho listopadého pondělního rána mladší dcera Bětka. Sesunula jsem, kdyŽj jsem se pak dozvěděla, že Janka spadla v neděli z koně, když se tento splačil, protože se lekl houkajícího vlaku na viaduktu, pod kterým koníčci kráčeli. Naštěstí netřeskla přímo na zem, ale na vedle procházejícího koníka, což ztlumilo její pád.

JTen telefonát přišel, když jsem právě byla v práci, okamžitě jsem se omluvila (šéfka měla pochopení) a z Karlových Varů vyrazila do Plzně. Měla jsem od pátku novou čepici, hodila ji v autobuse nahoru do síťky. V nemocnici jsem pak dost dlouho bloudila, neboť jsem nevěděla kde Janka leží. Dcerka však byla celkem v pořádku, potěšila jsem se, žádné poranění, jen byla na sledování.

Trošku uklidněna jsem se vátila zpět do Karlových Varů, ale postrádala jsem tu novu čepici. Následovalo něco telefonických hovorů, až jsem zjistila, že tato se nachází v příslušném autobusu v Aši. Dispečerka mi pak řekla, že autobus s čepicí bude nazítří v Karlových Varech. Koupila jsem dvě čokolády zn. Milka a v příslušný čas šla na autobusové nádraží. Jedna čokoláda byla pro řidiče, druhá pro dispečerku. Vyzdvihla jsem si kšiltovku, předala řidiči čokolády s přáním, aby jednu dal dispečerce. Když jsem jí následně volala, abych jí poděkovala, čokoládu popřela. Asi ji sežral řidič.

Zastavení druhé: Po přistěhování do Plzně, jsem rychle hledala zaměstnání. Jedna Security servis hledala vrátné do fakultní nemocnice. Představovala jsem si to idylicky. Ve dne makám, v noci si čtu a píši. Figu borovú. Přes den jsme byli ve vrátnici tři, jeden člověk se pohyboval přímo na vjezdu a výjezdu, hlásil registrační značky, rozdával karty, ovládal závory. Druhý z nás seděl u počítače, zadával registrační značky, aby se vyslovala délka pobytu na území nemocnice a dle toho se stanovala výš poplatku. Třetí osoba relaxova, po hodině se to vše otočilo. Ta hoďka odočinku byla nezbytná, protože nasazení jedince ve vátnici i u počítače, byly opravdu vyčerpávající.

Když jsem takto absolvovala jedenát dvanáctihodinový slutžeb a měla předepsáno dalších osm, vzdala jsem to ve zkušení době.

Zastavení třetí: Mé dcerce se přesčatně narodil malinkatý chlapeček. Ve fakultní nemocici se o maminku i chlapečka báječně postarali. Náš veliký dík patří neonatolgickému oddělení nemocnice. Je to velmi citlivý příběh, nebudu jej rozvádět, to snad bude časem příslušet dcerce. Péťa je skála, bojovník, dnes je z něJ usměvavé milené miminko.

Zastavení čtvté: V plzeňské faklultní nemocnici se léčí i tchán mé dcerky. Vážná nemoc, ale vše je na dobré cestě.

Nemohu říci než DĚKUJI!