Ivana Dianová
...a také Danajka.
Psát mi můžete na:
ohlasynablogdanajka@seznam.cz
Miluju Ich formu a mám jen jeden život, takže... :-)
- Počet článků 631
- Celková karma 33,18
- Průměrná čtenost 2039x
Ivana Dianová
Nepochopitelné
„Taky bych na něj s chutí vzal lopatu“, soptil můj přítel, když pozoroval naši fenku. Svíjela se na podlaze v kuchyni a vydávala nepopsatelné bolestné zvuky. Tělo se jí zmítalo v křečích.
Ivana Dianová
Moje kamarádka Sára
Moji kamarádku Sáru jsem poznala v jedné internetové diskusi. Byly jsme v té době obě na mateřské, takže nás logicky zajímalo všechno kolem dětí, což se zde mohutně řešilo. Sářiny vtipné hlášky bavily nejenom mě, ale i spousty dalších matek, které si tímto chatováním zpestřovaly jednotvárnost svého momentálního života.
Ivana Dianová
Sen aneb Mršina
Spala jsem krátce? Dlouho? To nevím, ale spalo se mi krásně. Zdálo se mi, že ležím na lehátku na naší pláži před chatou. Bylo mi teplo, teploučko, sluníčko příjemně hřálo, vlnky konejšivě šplouchaly o rákosí. Najednou se do mé idyly něco brutálně vetřelo. Něco strašlivě odporného: zápach leklé ryby!
Ivana Dianová
Máme dost mostů aneb Kde budeme bydlet?
V naší ulici i jejím okolí je značné množství domů, kde jsou různé kanceláře, ubytovny, hotely, centra všeho možného, banky, apod., popřípadě tam bydlí cizinci. Původně tam byly byty, odjakživa obývané běžnými nájemníky.
Ivana Dianová
Vánoční příběh
No, tak to jste mě teda převezli, pomyslel si Milan a bezděky protáhl znechuceně obličej. Můžu jít za Tomem. Určitě mě nechá u sebe přespat, uvažoval, taky bych si přemáchnul hadry, už to potřebujou, jak prase drbání. Ten se ale zase určitě napije a pak bude brečet za svojí ženou, co od něj před dvěma lety odešla. Nic moc. A taky – lézt někomu na Štědrý den do kvartýru je dost trapný.
Ivana Dianová
Nebezpečí číhá v tramvaji
Já tedy MHD nijak zvlášť nemusím, ale byly doby, kdy jsem ji opravdu těžce nesnášela. Mám na mysli doby, kdy byl syn malý.
Ivana Dianová
Když matka brání dětem stýkat se s otcem
„Tak jsem mu zamával do okna a zase odjel. Kluk brečel, já do toho neměl daleko, žena do toho řvala. Idyla. Venkovská. Doslova.“
Ivana Dianová
Nikam nejdu II. aneb Dej tam tu ceduli!
Čekám v otcově bytě na to, až ho přiveze sanita. Z nemocnice, kde strávil tři týdny s jednou z nejhorších chorob, která ho kdy mohla postihnout. Splnil svůj slib a vrátil se. Vrátil se do života, navzdory všem beznadějným prognózám a temným předpovědím.
Ivana Dianová
Réza stůně
Není to ani tak vážná nemoc, jako spíše drahá. A to teď nemluvím o poplatcích na veterině nebo v lékárně...Hlavně ale vzala zasvé naše celoživotní výchova a víra v bezelstnou psí duši!
Ivana Dianová
Jeden z mých dnů v mateřské škole
Spousta lidí mi říká, že by mou práci nemohli dělat, stačí jim prý bohatě jejich vlastní děti! Také jsem zjistila, že semo tamo někteří ani netuší, v čem práce učitelky mateřské školy spočívá, což mě dost udivuje, tim spíš, že svoje děti do nějaké té školky museli vodit! Tak mě napadlo jeden takový běžný nenáročný den hodit „na papír“...
Ivana Dianová
Nikam nejdu!
Po nekonečném týdnu strachu přišly konečně i lepší dny. Čekali jsme na ně jak na spasení, modlili se o ně, a ejhle! Jsou tu a snad neodejdou.
Ivana Dianová
Dej mi tu pusu dneska
Jsem takzvaně nekontaktní. Jestliže osobní zóna většiny lidí ve společnosti, kde žiju, je bublina o poloměru natažené paže, poloměr té mojí by se dal naznačit tyčí, pomocí které se skáče přes překážku. Nejméně. Odjakživa.
Ivana Dianová
Poděkování
Nestává se často, aby se člověk dokázal tak dokonale zorientovat v problému, jako se to povedlo Vám. Tímhle krátkým článkem Vám chci poděkovat a vyjádřit Vám svou podporu. Nepochybuju, že to, co se tady naprosto zbytečně přes rok cpe čtenářům a co otravuje několika lidem život, brzy skončí. Ráda Vám, pane Hanáku, budu nápomocna. Ivana Dianová Všem vřele doporučuju poslední článek pana Jana Hanáka, který skončil v Hyde parku, což je, podle mého, škoda - Jan Hanák: Chcete se stát morální bulvární zrůdou? Inspirujte se -
Ivana Dianová
Postelový blog
Myslím, že není důležitějšího předmětu v našem životě než postel. Možná si někdo řekne, že psát o věcech, které se točí právě kolem postele, je příliš intimní či dokonce pikantní, ale já si naopak myslím, že to patří k životu, dokonce nezbytně...
Ivana Dianová
Proč někdo jo a někdo ne, a proč vlastně?
Tuhle mi moje dvouletá dcera vytrhla pár vlasů z ofiny. Na tom by nebylo nic divného, neb mě v rozjívenosti škube průběžně po celou dobu, co se máme, ale...Ty vlasy byly bílé!
Ivana Dianová
Jsem tady tak sama, opuštěná...
...a přitom po něm tolik toužím! Kdy přijdeš, můj miláčku? Mlč, nic neříkej, vždyť vím... A že by nám stačilo málo, vlastně, viď...
Ivana Dianová
Dcera zlodějka a intrikánka, ale policie od toho dává ruce pryč
Paní Vodičková nežila u nás v domě dlouho. Před několika lety vyměnila svůj byt za menší, a to v našem domě, přímo na našem patře. Byla to již starší dáma, něco mezi pětašedesáti a sedmdesátkou, tichá, nenápadná, se sousedy moc řečí nenadělala; pozdrav, popřípadě pár slov o počasí, to bylo vše.
Ivana Dianová
S láskou a úctou vzpomínám
Odejít z porodnice bez miminka - jedna z nejhorších věcí na světě. Natahuju si džínovou mateřskou kombinézu, před třemi týdny mi byla tak těsná, až mi knoflíčky na břiše lítaly, jakmile miminko začalo kopat. Teď mi je tak velká, až plandá...
Ivana Dianová
Opožděná rozkoš
„Tohle snad ani nepiš,“ radil mi přítel se smíchem, „utlučou tě v diskusi na prášek! Tohle vzrušující téma jsem si například já osobně odbyl někdy v osmdesátých létech!“ Nafoukla jsem se. „Jsem člověk, a nic lidského mi není cizí,“ odtušila jsem svéhlavě. „A jestli s mými vzrušujícími zážitky má někdo problémy, nechť je nečte!“
Ivana Dianová
Kdo za to může?
Ozvalo se zoufalé zaskřípění brzd a následně neuvěřitelně sprosté nadávky! Řidič náklaďáku byl téměř nepříčetný. Těsně před jeho vozem proběhl strakatý pes. Jen zázrakem stihl zastavit, chybělo pár centimetrů a strakáč na tomhle světě skončil.
Ivana Dianová
Kdo umí, ten umí. A kdo neumí, ten...
„Takže s ním normálně vy...al,“ pokrčil rameny Franta, soused na patře. Mluvil o svém bratrovi, který k němu přijel na návštěvu z malé vsi v západních Čechách. No, na návštěvu, spíš se přijel něco jako vybrečet bráchovi na rameni, lépe řečeno vyřvat ze vzteku, což jsme nepřeslechli, pochopitelně.
Ivana Dianová
Ne, já nejsem ženská...
To není poprvé, co mě tohle napadlo. Zrcadlo a většina lidí si tedy myslí, že jsem, ale pletou se. Nejsem. Včera jsem se o tom definitivně ujistila. Nebo je to nemoc?
Ivana Dianová
Zvíře ví...
„A vyjeďte si výtahem,“ zavolala za námi majitelka penziónu, kde jsme se právě ubytovali. Zatímco čekáme, až přijede, k naší skupince nenuceně přistoupil obrovský rezatý kocour. Sedl si jakoby do fronty, a aby mu čas lépe utíkal, začal se mýt.
Ivana Dianová
Holky, nedejte se!
Když jsem byla mladá jako jste teď vy, nic jsem si nedopřála. Bála jsem se, abych někoho nepohoršila. Všichni mě jen poučovali: tohle se nesmí, tohle se nenosí, podívej se na sebe, jak v tom vypadáš, a tak podobně. V naší rodině to tak zkrátka bylo. Následkem toho jsem k sobě byla superkritická a můj život tomu odpovídal. V mnoha směrech.
Ivana Dianová
Uff !
To mě tak otrávilo, že se to nedá ani vypsat. Co to je za lidi? To by mě teda fakt zajímalo! Nebo radši ne, nechci se s takovým člověkem setkat. Ať se zadáví!
| předchozí | ... 10 11 12 13 14 15 16 ... | další |
