Spala jsem krátce? Dlouho? To nevím, ale spalo se mi krásně. Zdálo se mi, že ležím na lehátku na naší pláži před chatou. Bylo mi teplo, teploučko, sluníčko příjemně hřálo, vlnky konejšivě šplouchaly o rákosí. Najednou se do mé idyly něco brutálně vetřelo. Něco strašlivě odporného: zápach leklé ryby!
Byl čím dál silnější; kde je ta nešťastná zdechlina? Občas k nám nějaká připlula ke břehu, ale to jsme hned vystartovali a nebožku hbitě odstranili. Naše dvě feny totiž tento bohapustý puch přímo zbožňovaly! Jak mohly, s rozkoší se v rozkládající se rybce vyválely, a to byl konec, neb z jejich kožichů tento parfém nevyvanul do konce léta, šampón nešampón…
I ve snu jsem to záhy pochopila: některá z fen, ne-li rovnou obě, se vyválela někde v rákosí a teď se usalašila pod lehátkem! Bestie! „Meggy! Rézo!“ zavolala jsem potichu. Ale to jsem neměla dělat! Obě čubky obratem vylezly zpod lehátka a skočily mi na břicho. Byly celé oblepené smrdutou rybí tkání! Začaly se o mě horlivě otírat, až se mi zvedl žaludek. Svými ocasy mě šlehaly do obličeje, až jsem se tím puchem rozbrečela….a probudila.
…………………………………………………………………………………………………………………………
Pláž zmizela, zápach nikoli. Ležela jsem v posteli. Na mém břiše rozjařeně nadskakovala moje dvouletá holčička. V ruce držela kelímek s rybí mastí, kterou jsem po vykoupání mazala malou a kterou jsem bohužel zapomněla uklidit. Už vím, jak vypadá fatální chyba. Okolo mě seděly všechny panenky, které už stihla dokonale promazat, a to včetně vlasů, sama měla rovněž obličejíček bílý jak sníh. Teď Nanynka svědomitě nanášela smrdutou pastu na mě. Svými něžnými, ale ráznými, téměř profesionálními pohyby mi zamázla oko a nabrala si další várku…
