Máme dost mostů aneb Kde budeme bydlet?

V naší ulici i jejím okolí je značné množství domů, kde jsou různé kanceláře, ubytovny, hotely, centra všeho možného, banky, apod., popřípadě tam bydlí cizinci. Původně tam byly byty, odjakživa obývané běžnými nájemníky.

Ti už jsou pryč. Byli vystěhováni. Bylo to pro ně často bolestné, zvlášť pro staré lidi, kteří tu prožili celý svůj život, stejně jako jejich předkové. Někteří nájemníci dostali adekvátní náhradu, další náhradu neadekvátní v podobě horšího bytu na v mnoha směrech podstatně méně atraktivním místě, jiní dokonce nedostali nic. Znám starou paní, které majitel za její maličký byt tak zvýšil nájem, a to několikrát, že musela sama odejít. Žije teď u vnuka mimo Prahu, kde prožila celý svůj život, v zásadě vytržená ze svých kořenů; nezvykla si, a asi si už nezvykne v  pro ni cizím prostředí.

Jako pejskař se setkávám s peskaři ze svého okolí, lze říct, že v nejbližších parcích „to žije“- burza všech drbů z okolí, ale i skutečných informací. Naše „psí tlupa“ se za posledních pár let značně ztenčila právě díky nucenému opouštění původních obyvatel. Okolnosti jejich vysídlování jsou někdy jak z hororu. Jistý starý pán opustil byt vedlejší ulici bez náhrady. Vlastnil totiž, na půl se svou bývalou ženou a jejím manželem, malou chatku na okraji vesnice cca sto osmdesát kilometrů za Prahou. Podle majitele i zákonů měl tedy kam jít. Chatka asi tak padesáté kategorie kdesi v Dolní Horní se jevila jako samozřejmá možnost, kam se uchýlit.

Manželé z domu naproti skončili na jistém dosti nepopulárním sídlišti, V přízemním bytě, podstatně menším, než byl ten zdejší, 1+1 v centru a 1+1 v paneláku jsou totiž dost rozdílné pojmy, navíc nedaleko rušné silnice. Situaci chtěli řešit za pomoci právníků. Jistý doktor jim pravil, ať jsou v zásadě rádi: v dohledné době budou v naší čtvrti takové nájmy, že to z běžných smrtelníků stejně nikdo neuplatí! Těmi smrtelníky myslel nikoli sociálně chudší obyvatele, ale střední třídu, jak je ujistil. Časem to vzdali. Došla jim energie.

V mém nejbližším okolí je už jenom pár skutečně obydlených bytů, tj. obydlených lidmi, kteří zde mají svůj domov. Zatím…

Náš dům ještě stále patří mezi ně. A všichni zde bydlící mají strach. Celkem nikoli neoprávněný, to je nabíledni. Co když i náš dům někdo koupí? Kdo ví, jak pak dopadneme?

A jak to dopadne celkově? Bude naše hlavní město nakonec městem hotelů, kanceláří a luxusních obchodů a bytů pouze pro bohaté cizince?