Děkuju všem za zajímavé příspěvky. Uvědomila jsem si ale při jejich čtení, že jsem ve svém článku myslela i na něco jiného než na fakt, že spousta lidí neuplatí svůj byt a musí jít jinam. Měla jsem na mysli i to, jak se vylidňuje nejen centrum. že z pěkných domů budou brzy jen "nebytovky" nebo hotely. To mi přijde dost líto a škoda.

V podstatě se zpožděním se naplňuje osud všech velkých evropských měst.

Mostů máme dost. Ale lidí s pochopením, se smyslem naslouchat, pomáhat, prostě lidských lidí máme málo.

aneb všechno souvisí se vším...

  Mosty je potřeba zase začít stavět, ať je pod čím bydlet, popřípadě z čeho skákat, až nás z bytů vyženou. Za komunistů nikdo nemusel spát venku, MNV (MěNV) byl povinen každému v nouzi přidělit náhradní bydlení.

Za komunistů nikdo  N E S M Ě L  spát venku.

Nejsem takový mudrc, abych věděl všechno o všech lidech, takže mohu přispět jen svými osobními zkušenostmi.

Za bolševika jsem bydlel s rodiči (a do roku 1968 i s babičkou) v 1+1 bez koupelny. Jo, bylo to v centru města, asi 100 m od brněnského hlavního nádraží. Ten rambajz bych nikomu nepřál.

V roce 1991 jsem sehnal na inzerát svůj první samostatný byt - garsonku v paneláku na sídlišti. Koupil jsem ji od tříčlenné rodiny - mladých rodičů s dítětem. I oni se konečně zmohli na něco lepšího, takže mi ji radostně prodali.

Pak jsem se stěhoval ještě jednou. Když jsem si dost vydělal, tak jsem si koupil byt 2+kk v novostavbě. Je to v okrajové čtvrti Brna, v dosahu MHD. V mém okolí se v poslední době postavila (a pořád ještě staví) spousta nových bytů.

Moji rodiče jsou teď v domově důchodců, rovněž na okraji Brna. Nejsou to žádná kasárna, mají tam normální byt 2+kk a k tomu služby - obědy, úklid, zdravotní péči. Je to dost drahé, ale ze svých plus minus průměrných důchodů to utáhnou.

Ve svém okolí neznám nikoho, kdo by si byl od roku 1989 z hlediska bydlení pohoršil.

Děkuju za příspěvek

Píšete:

"Byli vystěhováni. Bylo to pro ně často bolestné, zvlášť pro staré lidi, kteří tu prožili celý svůj život, stejně jako jejich předkové."

Ti lidé v nájemních bytech na Vinohradech a v celé staré Praze tam neprožili celý život. A už vůbec ne jejich předkové. Předkům ty celé domy (ne jenom byty) byly sprostě ukradeny. A ti lidé byli nuceni se vystěhovat!!! A nikdo se jich neptal, kam půjdou

A to byl tedy horor

Dnes už je bytů dost. Kdo nemá na vlastní bydlení, nemá problém najít si podnájem.

A kam měli jít ti lidé, kterým ty jejich vlastní celé domy ukradli po roce 1948? Těch Vám není líto? Těch jste se někdy zeptala, kam zamířili a kde skončili?

No jo, taky nás lákalo bydlet na skvělé či výborné adrese ve velkém městě. Ale neb na to nemáme, žijeme na obyčejné adrese v malém městě.

A je to tak v pořádku.

Bydlení je drahé, to bezpochyby, ale malých bytů v méně prestižních lokalitách je spousta. Pokud nemám na kaviár, musím se spokojit s celerem, pokud nemám na byt na "dobré adrese" holt se musím spokojit s jinou.

A když nemáte na limetku, můžete tam dát citron. Nebo ocet.

Paní Dianová, z článku i z diskuse je jasně vidět, že tématu, o kterém sama píšete, vůbec nerozumíte.

Mohu se vás zeptat, existuje něco, čemu skutečně rozumíte?  Kromě vymýšlení historek, zachraňování zvířátek z popelnic a tak.

chcete koťátko?