Patricie Ženíšková
To je mým cílem i při vyprávění zážitků z dalšího cestování. Poznávám svět a neskutečně mě to baví.
Podívejte se na moje stránky
@PZeniskova
- Počet článků 38
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1538x
Patricie Ženíšková
Tajemství zpětného zrcátka…
Ano, pořídila jsem si auto a i já si občas svezu zadek vozem... nebudu nalhávat, že to skutečně není pohodlnější než cesta v MHD. Jen tedy trochu nákladnější. Bála jsem se, že řízením mého vozu se ochudím o nevšední zážitky hromadné dopravy, ale to jsem se velice pletla. To co se vám naskytne při pohledu do zpětného zrcátka, třeba ve chvíli, kdy čekáte na červenou, je neuvěřitelný zážitek.
Patricie Ženíšková
Stres, panika, strach o holé životy? Ne, jen změna trasy v MHD.
Kdo by to byl řekl, že se dokáže cesta do práce proměnit ve zkoušku z dospělosti? V sérii pomatených pohledů, touze po záchraně a snaze najít aspoň někoho se sebejistým výrazem, který vám v nouzi napoví. U vstupu do metra rozdávají zaměstnanci plánky metra, ale já si řekla ne! To přeci není možné abych to nezvládla na základě svého instinktu či zkušenosti! Ovšem po pár minutách v metru jsem byla vyvedena z omylu.
Patricie Ženíšková
Nebojácná důchodkyně aneb lekce slušného chování v MHD. Část II.
Když jsem plná dojmů, začala vyprávět kamarádům svou příhodu o důchodkyni z článku v první části, před kterou by i sám Chuck Norris utekl, rozesmáli se. Prý to není nic neobvyklého. Koukám, že jen u nás v Praze nejsou tyhle příhody na denním pořádku. Nicméně mi to kamarád povyprávěl a já vám tady tu příhodu předkládám a co víc, vzdávám hold téhle paní, od které se sám Chuck Norris jistě učil...
Patricie Ženíšková
Nebojácná důchodkyně aneb lekce slušného chování v MHD. Část I.
Jistě znáte taková ta pořekadla o Chacku Norrisovi. A v tomhle případě mě napadá jedno. Chuck Norris zná všchno, jen jediné nezná, a to strach! Přidala bych, že spíš nepoznal tuhle starší pani – důchodkyni, protože pak by opravdu strach poznal. To mi věřte. V jednom nejmenovaném městě, jízda v podvečerních hodinách autobusem. Nedávno jsem si na tuhle příhodu vzpomněla, tak jsem se rozhodla o ní podělit. Bylo to tuhle v zimě.
Patricie Ženíšková
Rozhodla jsem se usmívat jak blb. Zkuste to také!
Rozhodla jsem se provést pokus. V čem? Jednoduše jsem měla blbou náladu a jak se tak říká, den na dvě věci. Podívala jsem se po spolucestujících v MHD a viděla jsem ty zamračené nebo zamyšlené tváře, bylo jasné, že oni také nemají zrovna den jako ze žurnálu! A zde se zrodil můj šílený nápad. Dala jsem pusu do nepřirozené polohy tak, aby mi směřovaly koutky úst směrem nahoru. Pro lidi, kteří jako já mají při uvolněném výrazu koutky svěšené chápou, jak je tato poloha dlouhodobě nepohodlná.
Patricie Ženíšková
Říct, či neříct? To je oč tu běží?
Dnes jsem šla na autobus a přede mnou šla neznámá paní. Světlé kalhoty a jak tak bloumáte při chůzi pohledem, váš zrak sjede od bot až nahoru k hlavě. Do tváře nevidíte, ale většinou popustíte uzdu své představivosti, komu by ta záda mohla patřit atd. Jak asi ten člověk vypadá? Jenže tentokrát jsem se zarazila v půli cesty mého sjíždějícího pohledu. A důvod? Flek na světlých kalhotách.
Patricie Ženíšková
A tiskaři nebudou mít co žrát...
Dnes jsem jela v MHD a podívala se na poměr čtenářů tištěných knih a čtenářů digitálních čteček. Poměr byl smutný, nicméně mě uklidňoval pocit, že nejsem jen já ,,out“ a že jsou i tací, kteří né vždy musí jít s dobou a jednoduše dávají přednost tomu opravdovému. Touhle úvahou nechci odsuzovat jedny nebo druhé, je to jen pouze takové zamyšlení.
Patricie Ženíšková
Ohrožený druh: Normální cestující...
V momentě, kdy nastupujete do prostředku MHD se stáváte jedním z davu. Tento dav je rozdělen do určitých podskupin, které mají společné poznávací prvky. Myslím, že každý z vás si někdy při nástupu a rozhlédnutí se kolem, řekl: ,,Ježiš, kam jsem se to dostal, vždyť já tu jsem snad jediný normální!“ Omyl!
Patricie Ženíšková
Víra nebo do mozku díra?
Nedávno jsem zažila dvě a půl hodiny dlouhou cestu v autobuse do Jižních Čech. Já si říkala, že mám štěstí na prázdné sedadlo a tím pádem mě čeká komfortní odpočinková cesta. Chyba lávky! Své tvrzení jsem zakřikla v momentě, kdy jsem to vyslovila a kdy nastoupil mladý pár.
Patricie Ženíšková
Běh seniorů napříč vagonem za volným sedadlem
No, při vší úctě, kterou mám ke starším lidem, si neodpustím malé popíchnutí. Dlouhodobým pozorováním a opravdu to sleduji již déle, je zajímavé, jak se ze seniora s holí rázem stává závodník rychlochůze či šámpion v běhu za volným sedadlem.
Patricie Ženíšková
Maraton dvou žížal po čele?
Snad mě omluvíte, ale já se nemůžu nezmínit o téhle příhodě, která nemá konkrétně nic s MHD společného, ale inspirace napsat tuto úvahu se mi naskytla v metru, takže to tak můžeme brát. Jedná se o namalované obočí. A předem se také omlouvám těm čtenářkám, které tomuto stylu holdují.
Patricie Ženíšková
Dilema slušného vychování.
No znáte to. A já se k tomu doznávám! Jsou dny, kdy jednoduše nechci v MHD stát! Ne a ne! Stála jsem už tři zastávky, konečně se uvolnilo sedadlo, já si s úlevou sedla a zas musím vstávat! Ach to slušné vychování! Ale dnes jsem pozorovala několik spolucestujících a odpozorovala několik triků.
Patricie Ženíšková
Ukončete prosím výstup a nástup, vyhrává bezohlednější.
Včera ve večerních hodinách jsem byla svědkem opět instinktivního chování. Bohužel, naším instinktem bývá jednoduchý slogan: ,,Jen já, jen já!!“. Hned Vám vysvětlím proč. Nejen v metru, ale v každém MHD jste toho byli jistě svědky. Pan Špaček, se svou etiketou slušného chování se jistě obrací zatím jen v posteli, díky Bohu!
Patricie Ženíšková
Češi, národ konzerviček.
Ano, je to tak jak píšu. Smutný příběh a smutné prozření, které se mi naskytlo. Jak jsem již jednou psala ve svém facebookovském statusu, snažím se na vše nahlížet pozitivně. Takže nějaké šlápnutí do psího exkrementu mě nerozhodí. Naopak, řeknu si, že tím dávám světu najevo, co udělám se všema exkrementama, které se na mě budou chtít nalepit. Jenže ono se o tom lépe mluví, než dělá a to z jednoho prostého důvodu.
Patricie Ženíšková
Zákaz čtení přes rameno?
Kdo to jako respektuje? Šáhněte si do svědomí, když naproti vám sedí ženská divně se potutelně směje nad nějakým časopisem, kdo by nesjel titulku, který článek asi zrovna čte? Tím spíš, když si sedne někdo vedle vás a vy se k uzoufání nudíte.
