Patricie Ženíšková
To je mým cílem i při vyprávění zážitků z dalšího cestování. Poznávám svět a neskutečně mě to baví.
Podívejte se na moje stránky
@PZeniskova
- Počet článků 38
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1538x
Patricie Ženíšková
Výlet za tulipány, prostitucí a vůní trávy aneb poznávám svět jak se dá - I.část.
S kamarádkou Kristýnou jsme se rozhodly, že pojedeme do Holandska a jelikož v poslední chvíli letenky nebyly nejvýhodnější, rozhodly jsme se cestovat autem.
Patricie Ženíšková
Mé objevování Ameriky aneb usmívej se, jsi v Hollywoodu i kdyby ti šlo o život
Vjely jsme do Los Angeles, město andělů a různá další pojmenování mě napadala, když jsem poprvé uviděla tu ceduli. S mou kamarádkou z vysoké Míšou, jsme byly domluvené, že večer přespíme u ní v Santa Claritě, což je kousek za Los Angeles, takže teď jsme si tu jen mohly užít hezký den a večer jsme si říkaly, že ubytko máme. Později však bylo všechno jinak, ale kdo to mohl jen tušit.
Patricie Ženíšková
Mé objevování Ameriky aneb ochutnávka Palm Springs
Do Palm Springs jsme vjely za tmy, našly jsme si hotel na základě nejlevnější nabídky na Expedia.com. Vypadalo to jako super hotel, který byl rozdělen na několik samostatných řadových apartmánů. Cena byla víc než skvělá. Na recepci jsme požádaly o pokoj a bylo nám řečeno, že cena za noc je něco kolem 150 dolarů, Jarka se hned zarazila a ukázala na svém mobilu co nám nabízela expedia. Recepční se omluvila, zašla pro vedoucího a ve finále jsme vyfasovaly pokoj za cenu 95 dolarů, ale protože ten daný pokoj neměli, dostaly jsme ten dražší a řeknu vám, byl to luxus.
Patricie Ženíšková
Mé objevování Ameriky aneb ve spáru Kaňónůůů
Naše první probuzení se sestřenkou v Grand Canon Village v penzionu Red Feather. Majitelem byl podle černobílé fotografie u recepce nějaký původní obyvatel. Sestřenka mi vysvětlila, že tito původní obyvatelé, tedy indiáni, nemusí platit daně, jako odškodné za prohřešky, kterých se na nich Američané dopustili. Také proto se stává, že většinou majiteli casina jsou právě oni, ne proto, že by na to měli, ale že jim někdo zaplatil, napsal to na ně a teď za to pobírají nějakou tu rentu. Vskutku zajímavý systém...
Patricie Ženíšková
Mé objevování Ameriky aneb konečně ,,Na cestě“…
Auto jsme si půjčily, a mohly vyrazit. V momentě, kdy po všech peripetiích s půjčením auta jsme vyjely pryč z Las Vegas, z nás veškeré rozhořčení odpadlo. Je pravda, že sestřenka, ještě chvíli bublala, ale já už myšlenkami byla někde jinde... Naše první zastávka byla nádrž Hoover Dam, nejdřív jsem nevěděla o co se jedná, když mi sestřenka řekla cíl naší cesty, ale při prvním pohledu jsem pochopila, že ten obraz mi vůbec není neznámý. Ba co víc, je mi povědomý z filmů, možná až notoricky známý. Uvědomila jsem si, že prožívám svůj vlastní film, své vlastní drama a že příště, až se podívám na některý film, tahle místa pro mě nebudou neznámá a film budu rázem prožívat úplně jinak.
Patricie Ženíšková
USA aneb řekni kolik vlastníš kreditek a já ti povím jak cool jsi
Mé objevování Ameriky: Náš pobyt v Las Vegas skončil. Poslední úkol ve městě hazardu? Půjčit si auto, které nás odveze až domů do Seattlu. A tady začal příběh sám o sobě. Řekněme, že taková třešnička na dortu. Byl totiž hazard spoléhat na on-line půjčení auta. Poprvé jsem vyzkoušela Ameriku jako povrchní a konzumní společnost, která se měří podle kreditních karet a výši kreditu podle toho, jak moc jsi zadlužený a jak jsi schopný splácet.
Patricie Ženíšková
Mé objevování Ameriky, aneb viva Las Vegas podruhé. V.
Jsem v Las Vegas. Řekla jsem si potom, co jsem otevřela oči. Když kouknete ven z proskleného okna, je to naprosto jiný pohled. Město nevypadá nijak zvláštně. Chybí mu noční atmosféra. A i když ten pohled byl trochu ochuzený, ani trochu mi to neubralo na mém nadšení. Další noc jsme měly strávit v hotelu Winn, takže jsem se s Eiffelovou věží v hale rozloučila a šly jsme na taxika.
Patricie Ženíšková
Mé objevování Ameriky, aneb viva Las Vegas poprvé. IV.
Se sestřenkou nám začala očekávaná pouť po západním pobřeží Ameriky. Plánovaný start? Letěly jsme do Las Vegas, kde si později půjčíme auto a vyjedeme oklikou zpět nahoru do Seattlu. Ale tohle je teprve začátek a já letím do města plného hazardu! Ano přiznávám, asi jako každá žena jsem tam očekávala, že třeba přijde neslušný návrh, jak ve filmu dostala Demi Moore od velice sympatického Redforda. Nebo že tam po mě někdo hodí žeton v hodnotě 10 tisíc a řekne bav se. Bohužel nic z toho se nestalo a já tam nechala jen hromadu peněz. Ale to předbíhám...
Patricie Ženíšková
Mé poznávání Ameriky, aneb Bůh jí žehnej. III.
Je to přesně jak píši v nadpisu. Nemůžu jinak. Od mého příletu jsem zažívala jedno haló za druhým. Protože moje sestřenka se měla vrátit z nějakého festivalu dva dny po mém příjezdu, pobývala jsem tyto dny u tety. Byly to nezapomenutelné chvíle. Jednak proto, že se k ní jelo hodně, ale opravdu hodně dlouho lesem, kde jsme později na cestě potkaly medvídě, ale také pro to krásné prostředí. Stromy pokryté lišejníky a lesy s obrovskými netknutými kládami všude kolem. Tetička bydlí v místě, kde je zásobárna vody pro celé město a z toho důvodu se tam nemůže jezdit velkými stroji, či případně dřevo kácet. Nechtějí znečistit zdroje... Každý večer chodí s pejsky na procházku po lese a když mě vyzvali ať jdu také, popadla jsem foťák a cupitala ve vypůjčených teniskách, protože já inteligent jsem si na tento výlet k tetě vzala jen žabky... Nevím, co bych v tom mokřinatém lese, který vypadá, jak z filmu Cesta do pravěku, chtěla dělat. Leda je zout a odhánět hmyz kolem hlavy. Protože na nohou by mi byly prospěšné jako podpatky na poli. Holt městská dámička vyjela do přírody.
Patricie Ženíšková
Amerika, aneb všechno je tak jiné II.
Když se mi přes nervózní drkotání zubů a koktání u velice přísného celníka podařilo projít kontrolou, začal mi nový svět. Celník, který se nenechal obměkčit ani úsměvem, který mi záhy zmrznul, když jsem se o to jen pokusila, mě zcela odzbrojil. A to otázkou, kolik mám s sebou karet a kolik peněz. Hrdě jsem řekla, ano mám a dokonce dvě karty, později jsem měla pochopit, že myslel kreditky, což nemám. S sebou mám tisíc dolarů. Má sebejistota neznala mezí, připadala jsem si bohatá, ale po pár dnech jsem měla zjistit, že to kapesné, ta almužnička co jsem si s sebou přivezla, mi opravdu stačit nebude... Přes psí kontrolu jsem také prošla i když po pravdě bála jsem se, že mi roztomilý psíček vyčmuchá ty tatranky co vezu v kufru, ale ani neštěkl. Kdo by v Seattlu čekal na východ z letiště, jak u nás v Praze, marně by hledal. Došla jsem k proskleným dveřím, které se neotvíraly, já se panicky rozhlížela. Cože, zase další zádrhel? Opět nejsem vhodná pro vstup nebo co je za problém? Pomyslela jsem si, že až přijedu do Česka budu vděčná i za volný vstup na veřejné záchodky, kde jednoduše projdu bez ptaní... Tady jsem se dostávala do menší depky, co je se mnou špatně... Za chvíli přijelo něco jako metro, lidé nastoupili a já tedy oddaně také. Pár minut a hurá šipka exit. Tetička mě čekala s otevřenou náručí na letišti. Bylo veliké vedro, a tak jsem od ní dostala nádobu s vodou, takovou tu přenosnou. Prý, kdo jí tu nemá, není Američan. Fajn, já jsem, aspoň pro následující 3 týdny...
Patricie Ženíšková
Mé objevování Ameriky, aneb výměna MHD za USA. I.
Ano, je to tak, není minuta, kdy bych si nesbírala bradu ze země... vše bylo fascinující a tak jiné... nejlepší na tom je, že mé podivování začalo už letištěm a to se nedělo nic převratného, jenže já si říkala, že vše budu vnímat jako nové a efekt byl nevídaný. Letiště Praha, poprvé v životě, já, která znala skoro jen nízkonákladové lety, jsem nyní musela sama udělat check-in u samoobslužného pultu. První problém nastal při napsání adresy, kde se budu zdržovat. Vyskytla se chyba, prosím vyhledejte personál z Vaší přepážky odbavování.
