Tak já to vemu hezky od začátku. Co se týče mé profilové fotky, máte pravdu, ta tmavě modrá přesně napovídá, že mé prozření přišlo až nyní. Sama jsem si začala všímat, že ani já nebyla vyjjímkou. Pánům ano, jistě bych doporučila světlejší barvy, ale myslím si, že nikdy se nemá nic přehánět a že v dnešní době není potřeba vždy šáhnout jen po kanárkových barvách. A co se týče pane Rybo Vašeho cestování, je mi jasné, že v Ománu ani Chile neměl nikdo tu čest s pravým ,,čecháčkem". To spíše třeba v Itálii či Chorvatsku. Věřte mi, že já jsem pracovala půl roku v Itálii, a tak přesně vím, že Češi jsou poznat na dálku, ale neříkám, že je to pravidlem. A co se týče všeobecně nošení černé a tmavé barvy, chtělo to spíš zamyšlení. Ani já sama nehodlám obměňovat svůj šatník, ale je pravda, že teď mnohem častěji šáhnu po tyrkysové šále, než tomu bylo dřív. Mé příjmy nejsou takové, abych měla v šatníku celou barevnou škálu, a tak je potřeba se smířit s tím co mám a snažit se to občas oživit. Přeci je důležitá snaha a pocit dotyčného, než názor okolí, a to si myslím, je nejdůležitější. A ještě děkuji Vám za Vaše příspěvky. Moc mě to potěšilo. Hezký večer... PŽ

 ale ze mě byste měla radost, nemám nic černého (tedy svrchní oblečení, prádlo by se nějaké našlo), a jen jedny vysoké lodičky. Ne, že bych si nějak zvláště potrpěla na barvy, ale černá mi neslušní. A loni jsem si v Itálii koupila v Replay pampeliškově žlutou zimní bundu s vysokým stojáčkem- občas je mi nepříjemné, jak v ní svítím do dálky i šířky, zvlášť když se necítím nejlíp, ale stále lepší než černá. Jo a předloni jsem měla červenou ... jen na bílou si v zimě u nás fakt netroufám 

Úplně jste mi připomněla mámu a babičku, jak do mne hučely, ať přestanu nosit černou, že je to jak na funus. Celé dětství mi cpaly světlé barvy - jenže já v nich prostě vypadám blbě, co nadělám. Fotky z té doby jsem zahrabala do nejspodnějšího šuplete, aby je proboha nikdo nenašel. Jsem výrazný typ a v čemkoli barevném můžu rovnou ke kolotoči. Bílou nebo béžovou košili jsem si pro změnu brala do školy, když jsem se potřebovala ulejt - dokonale mi "odbarví" obličej, zezelenám jako při salmonelóze. Takže černou nosím od chvíle, kdy jsem začala vydělávat. Mám ji ráda, sluší mi (nejen můj názor) a s vhodnými doplňky se i v černých džínách a delším klasickém triku dá udělat spousta parády, když nemám možnost se převléct "na lepší". Celkově znám daleko víc těch, kteří získali odpor k výrazným barvám, protože jim je maminky vnucovaly, než těch, co by vyhledávali barvy, protože se maminkám nechtělo prát barevné. A nebo to možná někde bylo i tak, že maminka obleče dítě do světlých barev, ale pak je to samé "Nelítej, nelez tam, umažeš se..." Náš starší syn - zrzeček - miluje červenou, růžovou, oranžovou. Má ji mít, i když pak vypadá chudák jako rajče, protože mu tím strašlivě zčervená a zflekatí obličej.

A co pánové? Také doporučujete jásavé barvy?

Mimochodem, potkal jsem lidi od Chile přes Omán až po Japonsko, ale nikdo si nestěžoval na české fusekle a igelitku Takže tohle klišé raději nepoužívejte

Tak to jste napsala skvěle. Zrovna před cca 10 dny jsem přemýšlela nad stejným tématem, když jsem se procházela po Brně v béžových kalhotách a červeném kabátě, tak jsem si začala připadat dost divně, když jsem si uvědomila, že lidé kolem mě jsou oblečeni v černých, šedých, hnědých a ostatních tmavých barvách a bylo mi z toho dost smutno, abych pravdu řekla... Snad se to ale se změnou počasí a se sluníčkem zlepší, doufám v to... 

koukam na vasi fotku, obleceni v sedive barve.