Lidi co jenom koukaj mi nevaděj - většinou si čtu knížku a ti, co posuzujou můj lak na nehtech a sladění oblečení mi jsou vcelku šumák. Opravdu hodně mi vaděj lidi, co maj hypermoderní mobil a nabyli přesvědčení, že jejich hudba je přece nejvíc cool a všichni můžem bejt rádi, když nám tu cestu tramvají poslechem zpříjemní. 

Případně lidi se sluchátkama za tři pětky, který plněj spíš funkci reproduktoru než sluchátek. Jednak nechápu, jak je možný, že jim to není blbý, a jednak nechápu, že je to vlastně baví. 

Popravdě řečeno ale při setkání s těmito existencemi zcela vážně uvažuju o možnosti vyrvat mobil z ruky, vypnout a vrátit, protože mám zkušenosti s tím, že žádost o ztišení většinou nezabírá.

Dle vašeho textu bych odhadoval, že největším šmírákem v MHD jste vy. Kdybyste bedlivě nesledovala spolucestující, logicky by vaše písání nemohlo vzniknout...

A sakra, ono jde poznat, když někoho šmíruju přes okno (žádná ruka v kapse)? Jinak jsem šmírák uhýbací, ale celkem nenápadný

Já ve vašem výčtu nejsem. Nastoupím do MHD, přemýšlím nad cílem svojí cesty, zvažuju různý situace, který můžou nastat. Kdyby se vedle mě postavil Frankenstein, tak o tom nevím.

Introvertní ichtyl - podle mého pojmosloví, ten vám tam chybí...

A do které skupiny patříte vy? Aha, vy jste vlastně ten jediný "normální cestující", že?

Pokud foto nekecá, tak je podskupina žena a soudě podle článku, vejde se i do čumil  a možná i čtenář.