Běh seniorů napříč vagonem za volným sedadlem

No, při vší úctě, kterou mám ke starším lidem, si neodpustím malé popíchnutí. Dlouhodobým pozorováním a opravdu to sleduji již déle, je zajímavé, jak se ze seniora s holí rázem stává závodník rychlochůze či šámpion v běhu za volným sedadlem.  

Musí však být splněno několik kritérií. 1. nejlépe přeplněný prostředek a je jedno, jestli to bude metro, tramvaj či autobus. 2. rozeběhnout se v momentě, kdy se prostředek již rozjíždí. 3. vybrat si volnou sedačku co nejdále od vstupu nebo ještě lépe vybrat si jedince, který vám jistě sedadlo rád uvolní, pokud ne, párkrát zavzdycháte, ono se to poddá...
Pokud alespoň jeden z bodů je splněn, jde se na věc... Senior, (nebudeme nazývat důchodce, zdá se mi to úrážející) z těžka nastupuje do prostředku, připravuje se na startovní čáru, ve většině tramvají jsou to tři schody, takže opravdu žádná sranda. Hned za dveřmi je volné sedadlo, přímo pro tyto případy, ale to by nebylo ono. Takže pokud celou tu scenérii pozorujete, vidíte, staršího pána o hůlčičce, který volného sedadla po své levici nedbá a rychlým zrakem zamíří k volnému sedadlu na konci vagonu. K překvapení všech, prostředek se rozjíždí a senior cupitavým krokem, spíše ho přemáhá fyzikální síla než touha vyvinout takovou rychlost přemístění se, drkotá s výrazem smrti v očích směrem k sedadlu! Po několika jištěních a nabídnutí opory spolucestujících se významně usazuje na místo, které si vyhlídnul. A já se ptám. Proč, pokud je volné místo hned za dveřmi a podotýkám nepřehlédnutelně, protože spolucestující vám ještě pokynou tím směrem, proč si většinou zvolí to nejnedostupnější místo v MHD? Touha vyhrát osobní boj s časem a odmítnout příslušná místa k sezení, které jasně dávají najevo, mám omezenou hybnost? Vždyť to není nic strašného. Ta místa jsou projevem úcty, že se s nimi stále počítá, nikoli nějaké diskriminace. Utopie, že tamto sedadlo, co nejdále ve voze je důstojnější nemůže fungovat ani u přihlížejících...