Děkuji za pokolony, ale oči ani úsměv mi na klávesnici neťukají písmenka. Co se týče tohoto nešvaru, zjistila jsem, že když cestujete v MHD je neuvěřitelné co vše tam člověk může zažít a prožít za pocity. Panika, stres, strach, naštvanost, lítost a spoustu dalšího. Nejsem si jistá, že se někdy tahle situace v MHD změní a už vůbec si nejsem jistá, pokud někdy začnu jezdit autem, zda mi tyhle cesty budou jednou chybět, i když nepopírám, že je to nyní můj zdroj zábavy a dokonce i odpočinku.

Mě se tedy více nelíbí jak ve dveřích stojí osoba, spíše mladší, bágl si dá na zem, v pohodě si čte, zabere půlku dveří, a že se nedá normálně nastupovat, vystupovat - okatý nezájem, všichni poctivě obcházejí, já být malinko větší tak tu osobu vytlačím ven, občas akorát trochu zmuchlám noviny nebo vyrazím z ruky knihu a když nastupuju, prostě do ní vrazím, jinak bych vůbec nikam nejel.

Tak to mi čtete myšlenky. Taky zbožňuju tyhle "hlídače dveří", které při vystupování musí všichni obcházet.

No někdy ta tramvaj / metro/ cokoliv jede tak přecpané, že bohužel zařadit se při uvolňování vystupujícím na konec cesty až na konec fronty znamená čekat na další dopravní prostředek, neboť se tam člověk jednoduše nenarve.

Zatím v Česku nikdo ušlapán nebyl, tak to nakonec snad nefunguje až tak špatně :-)

To je dnes zvykem a nejen mládeže. To, že starý člověk nemůže vystoupit je nezajímá. Dalším zvykem zejména mladých je přijít s kalíškem salátu, stoupnout si nad vás a trousit na pasažera na sedadle. Za mých mladých let se v dopravních prostředcích nesmělo jít, kouřit,hulákat /dnes s mobilem/.A přecpaná tramvaj je něco jiného.O to tady nejde.

Koukám, že tenhle nešvar za 25 let vůbec nevymizel. I tehdy byly v Praze problémy dostat se ven z metra, busu či tramvaje, když prostor na refýži před dveřma zabrali ti, co chtěli nastoupit a jen velmi neradi dělali uličku pro vystupující...

Ve městech, kde se nastupuje jen vpředu u řidiče tahle nemožnost vystoupit sice není, ale zase zdržuje právě ten přední nástup (a třeba i kupování jízdenky u řidiče a její označování ve strojku před ním), toho jsem si už užil a užívám dost a dost...

Článek je super. A bohužel úplně pravdivý  Naštěstí metrem jezdím málo, ale ono i v autobuse nebo tramvaji je to v Praze občas nezapomenutelný zážitek 

To je všude..

Copak článek, ale ta profilovka je super - krásný oči a úsměv :-) To jen tak mezi řečí...