Jak to ta Petra Paroubková může vědět?(0017)

„Nové političky si vyklestily cestu do vlády přes postel !!!“ vyšlo nedávno z hlavy manželky Jiřího Paroubka Petry,která se očividně nehodlá smířit s kauzou Zelený Raul. Zpráva,která letí jak najednou světem,tak především internetem a dál se šíří pomoci lidských úst. Prostě lidé melou a melou až to semelou na padrť.

Evča mi sice říkala,když jsme spolu hovořili během mé pracovní doby,že bych o tom asi napsal.Ono co taky dělat jiného v deštivém počasí,když vím,že dříve než nejpozději v 15:00 neopustím pracoviště.Holt pracovní doba je pracovní doba a věci s ní spojené jsou věci s ní spojené,ale co má člověk dělat mezi tím,jak má vyplnit ten čas než může opustit pracoviště.

Přesto,že Evča mi tedy říkala,ať se na to vykváknu a nepíši o tom,přesto mně to nedá podívat se do nitra někoho,komu se snad bortí svět v podstatě neúspěchem ČSSD a jejího manžela v posledních parlamentních volbách ČR.

A tak si jen říkám: Proč to všechno? Že by šlo vážně o zachování nějaké cti anebo pouze jen o peníze,které kupodivu chybějí náhle či chyběti budou.

Prostě mohou,protože nikdo nevidí z těch,kteří se v politických kruzích nepohybují,jak to tam vlastně za jistou dobu chodí a navíc stejně.

Když tedy tehdejší premiér a lídr oranžového hnutí odhodlal rozvést se se svou první manželkou,už tehdy mne napadlo,tedy krom toho,že to je jen začátek konce jeho kariéry,načež jsem se i s Evou v tom shodli,tak jako u Mirka Topolánka a Lucie Tallmanové,protože lidem se to nelíbí,aby si politici pojednou nacházeli milenky a jejich vlastní manželky opouštěli jen pro trochu chtíče.ale děje se to a tak je třeba se na to i dívat,protože obvykle se to děje i v normálním životě,jen se o tom veřejně nehovoří,jelikož po mnohých lidech je každému nic a nikoho nezajímají,tedy z těch obyčejných a navíc,nikdo nemá potřebu nikoho sundávat z těch postů,ale děje se to běžně.

Jakoby jim to bylo souzeno oběma,v jeden čas a relativně ve stejné době.

 Ale přesto i když i mně by po tom mohlo být zcela kulové,nerad se smířuji s tím,že hned někdo hází špínu na druhé.Zrovna osoba,která jistojistě si k politikovi přišla stejným způsobem.Jinak by o tom nehovořila anebo vážně o tom ví hodně,protože snad u toho byla,když si to ony tehdy ještě neznámé politické ženské tváře rozdávaly někde v kuloáru s těmi,o kterých věděli,že by jim za jistou jejich ochotu,mohli ochotně slíbit významnější místa.

 V dnešní době se rozvíjí,u nás pravda,trochu nezvyklá profese SEX KOUČING a tak si říkám,zda-li ona dáma,přeci jen nemá ještě nějakou tu vedlejšku,že tak všechno ví a může o tom tak pevně hovořit a že těm novým ženam u toho asistovala a nyní to použila jen co by vyléčení či uklidnění jejího trochu pošramoceného éga či nitra,protože ono když se nějak padá dolům,tak člověk kope do všeho a nechce se mu padat samotnému,že by to byla ryze ženská závist?

Jak to,že vy můžete a Já ne? Jistě niterná reakce oné paní.

„No my to nevíme.“ vysmívají se ony nové političky a dodávají v duchu „ ...jen nedělej,že to neznáš,od koho jsme to tak asi mohly odkoukat.“

Vždyť co svět světem stojí je očividné,že v tomto stále žensky nenáviděném mužském světě kariéra vede pouze přes postel i když se sem tam najdou výjimky,které snad toto nepsané pravidlo potvrzují.

 To bylo první co jsem si myslel,než mne včera stránka či odkaz na serveru Facebook upozornil na to,že by snad nakonec měla pravdu? Jistě ne,ale nechci jí křivdit,možná její kariéra či snaha se více zviditelnit a být po boku v tehdejší době úspěšného politika opravdu nezačala přes postel.Možná to bylo někde cestou v premiérské limuzíně cestou z mítinku kde co by snad překladatelka anebo tisková mluvčí si přeložila nožku přes nožku a náhodou se ji její minisukně vykasala do půlky stehen až se z toho milému Jirkovi zatmělo před očima.Možná to ale mohlo být někde v lese při golfu anebo na pláži.

Co by ne,když Mirek Topolánek byl načapán či zfotomontážovan,prostě jakkoli přichycen či zachycen inflagranti v Berlusconniho vile,na čím základě asi,když stále mezi prioritními stranami české politické scény vládne jistá soutěživost či nevraživost a také boj o to,kdo koho a jak sejmout či před volbama odehnat od válu.

No a potom,že prý ty tzv.BOŽÍ MLÝNY NEMELOU anebo MELOU HODNĚ POMALU.

KDO S ČÍM ZACHÁZÍ,TÍM TAKÉ SEJDE ČI BRZY SCHÁZÍ napadá mne.Sice kruté,nýbrž spravedlivé,navíc ono jak se říká,kdo lační po souzení sám pojednou je souzený,prostě to tak v tomto světě chodí.

 Někdy se prostě s Evčou bavíme i na takové téma,když spolu vedeme hovory na tzv.intelektuální rovině a Ona z ryze čistě jejího ženského pohledu,protože také jedná kolikráte velice intuitivně říká:

 „No a co si myslíš,jak asi Ona k tomu přišla?“

„No stejně,jak jinak.“ podotýkám.

 To že Evča je na slovo Paroubek zcela vysazená,jsem pochopil velice brzy a rychle a nerad  bych zde psal a rozepisoval se,ale není jediná,kdo je na něj jistě hodně alergický,koneckonců ony ty volby nakonec ukázaly jak to doopravdy je a tak jak je zvykem českých žen či snad těch,jakoby hodně emancipovaných vrhat okamžitě stíny na ty druhé,které třeba k tomu přišly i normální cestou.

 Ale co když se opravdu paní Petra Paroubková unáhlila ve svém výroku a trochu se zmýlila?

Co když to s tou posteli přehnala?

Vždyť přec nejde házet všechny do jednoho pytle.

Co když některé z oněch žen si ty místa také nějak zařídila v jiných místnostech,jako je sprcha v hotelovém pokoji či WC v letadle a podobně? Či někde jinde.Copak Ona ví,jak to která má nejraději? Copak to každej musí dělat nejraději v posteli jako Ona?

Nevím,jen mne napadá,pokud se Ona spoléhá na to,že SEJDE Z OČÍ,SEJDE Z MYSLI a jak to říká Evča o věcech jiných,mezi námi...TO VYŠUMÍ a mne spíše paradoxně napadá,že to v lidech ještě více potvrdí jejich smýšlení a nenávist a spíše si tím svým jednáním nepodřezala ani tak větev pod sebou,jako spíše to vzala rovnou u kmene stromu.

 Pravda je,že i mně Evča jednou řekla,že o slavných už toho napsáno bylo dosti,leč zjistil jsem,že slavné či jen na chvíli známé jména proslaví nějak ty neznámé anebo jen je na chvíli pro změnu udělají viditelnějšími či uspěšnějšími,i když Evča asi tuto potřebu nemá,chce mít tak jako Já přeci věci normální,ono vždyť přeci i my dva se shodujeme v tom,že vlastně veškerý život člověka i jeho štěstí začíná od postele a každý vztah má vlastně svůj vlastní svět,leč na druhou stranu,pořád se mi zdá,jako bychom se znali více než jen těch pár dní a bylo mezi námi dvěma daleko více než mezi kýmkoliv jiným,ale kdo ví.Snad ani jeden z nás anebo oba,snad na základě zpráv a reakcí.

Mezitím i ten náš čas nějak jde hodně kupředu a stále se více a více věcí odehrává jak mezi náma,tak i v okolním světě.

 ŽIJ A NECHEJ ŽÍT,říká se a tak nechávám odejít ze svý hlavy člověka,který zrůžověl a možná tak trochu i zženštěl pomoci růžové kravaty či svetru.

Člověka,kterého kdysi přezdívali PINK PANTHER v podobě Jiřího Paroubka,vajíčkového magnáta,který zcela přizpůsobivým způsobem se vrátil v čase do své éry náměstka tehdejších Restaurací a Jídelen a po vzoru pana presidenta klause a jeho velké lásce k bílému sportu se snažil odvracet ty slepičí tenisové míčky na mítinkovém pódiu co by hráč na síti teflonovou pánvi TESCOMA,co by novým reklamním trhákem a který bravůrním skokem,

kdysi na pláži jako MACH 3 oné paní ochotně na její přání

podal krém na opalování v době,kdy jí cloumaly mateřské pudy

a on co by muž jejího srdce,mrštně kmital svými údy

a jen pro NÍ našel byt poblíž střešní půdy,

i když vzhledem k jeho břichu mi spíše přijde o nadlidský výkon a dodnes si nedokáži vysvětlit jak to dokázal,právě ten,kterému se nechce svou mrštnou chůzi vylítnout gazelím skokem do nevrchnějšího patra svého nového bytu v Teplicích a potřeboval si zřídit svůj osobní soukromý výtah na náklady magistrátu či ústeckého kraje.

Snad opravdu někdy existují věci mezi nebem a zemí,které na základě levitace dělají jiným chaos dle zákonů zemské gravitace.

Když Ona sama někdy doznala,že se mu nechce příliš do schodů,snad již znaven tím beach volejbalem.

 Ona,která svou čest chce vést až k mezinárodnímu soudu ve Štrasburku a kdyby existoval i nějaký galaktický soud,třeba na měsíci,kde již jsou zakoupené pozemky oním pánem,prý pro věděcké účely,tak snad i tam.snad pod jistou vizí,že nakonec PRAVDA PŘECI JEN ZVÍTĚZÍ?

 Já se na to koukám zase tak,že NA KAŽDÉM ŠPROCHU PRAVDY TROCHU,leč co jsou slova jednoho jakoby železničáře oproti slovům,třeba novináře či politického hodnostáře,kterého Evča a spousta dalších označují,tak jako spoustu dalších levicových přívrženců za lháře,když každý přece vzešel z oné lživé doby a tak vím,že má Evča,jako spousta te naší generace pravdu a na otázku: Opravdu?

Snad odpovím: Proč ne? Co by...že by?

a v těch slovech neskrývá se ani kouska zášti,ba ani kouska zloby.

To jen nová generace možná nemá ráda vyčůrané a zištné lidi,

prostě snoby,však ono stejně nakonec nějak ta

^{...to be continued}