Kdo nekouká na Talentmanii je OUT aneb něco o obrně

Zřejmě nejsem jediným,kdo kouká po večerech na televizní obrazovku a čerpá z toho,co nám poslední dobou naše televizní společnosti nabízí.Síla zvyku,je čtvrtek a chtěl jsem klasicky sledovat další díl Ordinace v růžové zahradě.Neznalý však televizního programu a jelikož u společnosti UPC patřím spíše mezi uživatele nejmenšího balíčku,nemohl jsem si nevybrat z celé té dosavadní nabídky show Talentmania 2010.tedy myslím si,že se to tak jmenuje a zatímco někteří to jistě sledují se zaujetím,tak Já pro změnu spíše z nudy,ale nemohu tvrdit,že mne na tom něco nezaujalo,co by ve mne nevyvolalo jisté emoce.Tedy dnes ,protože vím,že tento pořad bude jistě trvat do chvíle,kdy příjdou vánoce.

Přestože se očekává od soutěžících,že předvedou nedlidské výkony a různé ekvilbristiky,které spíše jedince nadchnou více,než nějaká recitace básní,přesto...

Tak přesto nemohu opomenout odvážné vystoupení jisté dvaadvacetileté dívky z Písku u Jablunkova,shodou okolnosti od nás z kraje,která svým přednesem dojala jak divácké publikum,tak i porotu,která mi svýmy jmény spíše utkvěla v paměti z padesáti procent.

Zřejmě by mne to nedonutilo k psaní,kdyby chvíli předtím nějakou recitátorku třemi červenými políčky neposlali domů.

"Holka,tak to ti asi nevyjde,jsi moc nervózní a s basníčkama toho moc neuděláš.Prostě ty neprojdeš." říkal jsem si,když jsem sledoval,jak ze sebe zcela bez jakéhokoliv přednesu sype sé touhy a přání napsané někde po doma.Umělecký dojem pravda žádný,ale z těch slov bylo jasně poznat,že jde o jisté vnitřní volání či vyjádření toho,co by si zřejmě přála doopravdy.Zdraví a normální život.

SNAD SE STANE ZÁZRAK zaznělo v její jedn básni,z jejího doufání a ono pravda,zázraky se dějí.Sem tam ano,když se chce,když se ví a podobně,tak jako v loni,tak jako předtím,tak jako možná ještě zbývající čtyři roky.Možná,že i dýl,kdo ví,kdo se za dva roky něco naučil.

Nevzalo by mne to vůbec,kdybych nevěděl co vím dnes a také kdyby o tom neměli tušení či nevěděli jiní,které by jistě možna napadlo: Tak pomoz,pokud je to v Tvých silách,když...

Možná to někomu z mých duchovně bližních mohlo blesknout hlavou,ale právě s těmi silami je od jisté doby velký problém.

někteří již asi vědí,že vše záleží především na jistém spojení,ale hlavně je to všechno v mysli.V mysli av nitru:Když se chce,všechno jde a i když mnozi,kteří si to zde přečtou a možná časem budou čísti dále skepticky pokývaji jako bulhaři souhlasně hlavou,že to není možné,tak mně stačí těch pár lidí či bytostí o kterých vím,že si to prostě přečtou.O kterých to vím aniž by zde zanechali jakékoliv stopy,protože vím,že to budou číst a Já to budu odečítat na sobě,zatímco tou dobou si lehnu a budu spát.Vlastně neusnu,protože mne to ještě nepustí do spánku.

Možná se zde tím začnu zabývat později pořádně.Tedy vědecky,ale jak jsem tak koukal na ty oči pala habery, zdeňka trošky a jiných,vyvolalo to ve mně vyšší dávku entuziasmu než je obvyklé.Sledoval jsem ty kamenné tváře,které nevěděly jak se zachovat.Zřejmě opravdu těžké rozhodování a vůbec těžká pozice jak se rohodnout.Publikum mělo jasno.Nakonec tedy postoupila jelikož udělal nějaký dojem.Dojem,spíše to ve všech vzbudilo soucit ,který prostě rozhodl navzdory veškerým normám porotců.

A těch slz....

Napadlo mne,ačkoliv sám to znám,jaké to je,když před očima se někomu promítne spousta různých lidí i individui,kteří se prostě chtějí ukázat a potom žít s těmi pocity či dojmy.Vážně asi nic jednoduchého.

Před očima se objeví kdo ví zač

náhle chvíle smíchu vstřídají pláč

Minutu před tím holka na vozíku

muž,jenž snad provlík by se i klíčovou dírkou

a Já,

raději šel jsem do kuchyně

a zapálil si cigaretu sirkou.

Nemohl jsem se na to dívat,

zřejmě nejsem na to stavěný.

Někdy také nejde mi hrát

a už vůbec ne zpívat,

ale tohle...

to není pro mne vážení.

Tedy prozatím.

Kdo věří v zázrak,jistě se mu stane,leč síla je jen v přítomné chvíli.

Před rokem,i když nebylo to snadné,poznaly to jisté víly,že i po mobilu či po netu dá se něco dělat.

Je to prostě láce,když se zdravím je práce.Ono vždycky se dá zkusit něco nového,ale jeden musí vědět kdy je dosti.

Sotva pochopí to ten kdo neví,co během vteřin děje se v jeho těle a jak reagují jeho kosti.pořádně to ani Já vlstně nevím a jen dedukuji proč a zač...a díky jakým je to myšlenkám.V podstatě stejně by se to psalo pořád o jednom a tom samém,ale kdo necítí a nevnímá,nepochopí.A také mám starch o tom všem psát,tak jako ona jela se strachem do té soutěže,ale dokázala to.Ono stejně totiž pomůže jen silna vlna lásky,možná se k ní dostanou nějak ty slova a třeba bude věřit v to,že ten zázrak se může stát a třeba jí někdo pomůže na základě slov.

V podstatě se jedná pouze o mentální práci se svou mysli,kdy člověk se dokáže povznést nad společneské předsudy a normy.A přesvědčit sám sebe o tom,že dokonale ovládá své vlastní tělo.

Všechno se dá zmáknout,stačí jen chtít a tělo se přizpůsobí,tak jako se přizpůsobuje po celý život tomu,co mu člověk dává.především těch mentálních věcí a tomu čemu se věnuje či vydává více energie.jestli strachu,kontrole anebo lásce a svolnostia tak různě a to i proto,že kolikráte to člověk dělá i podvědomě či spíše nevědomě.

Možná někomu to opravdu zdá se býti nemožné,ale je to prostě jen relativní situace ve které se člověk může nacházet chvíli anebo pořád,podle toho jak chce on sám.ZBAVUJI SE SVÉHO MENTÁLNÍHO NÁVYKU,KTERÝ MI ZPŮSOBUJE TUTO PRO MNE VELMI NEPŘÍJEMNOU SITUACI.MÁM SE RÁD/A JSEM SE SEBOU SPOKOJENÝ/Á. Říkat si jiné věci,třeba MÉ TĚLO JE ZDRAVÉ A DOKONALE A VYVÁŽENĚ SE POHYBUJE. a mělo by to tvrdit i okolí.stejně jako si člověk,jterý si o sobě či druzí o něm začnou tvrdit jednou,že je tlustý či slušněji plnoštíhlý,tak tomu uvěří a je plnoštihlý.Kolikráte to uvádí,píše o sobě a tělo se mu takto odvděčuje.

Jsou knihy,které učí lidi v zoufalých situacích uzdravit se sama a pak...pak je to jen o touze a touha je chtít...

.

nechám to rozepsané či otevřené,trochu stroze,protože lidé nemají rádi moc dlouhé či zdlouhavé čtení,ale potom to zase jen odpor něco číst a pak je bolí či pobolívají oči...jen proto,že prostě nechtěji to číst,není to můj problém,že jsme nečtený...také zde mohu napsat jen pár slov...ale když vím,že jen z jistých opů se může objevit svět plný zázraků,ale ty opaky to už si jedinec misí...prostě každý strůjcem svého štěstí...pravda OSUD NEZNÁ SLITOVÁNÍ...ne, nečekám,že tím pádem se nekdo slituje nad OSUDEM,případně se tomu spíše snažím vyvarovat.netvrdím,že by se to nedalo příjmout,ale....s bílou magií se musí holt jinak zacházet,než si lidé myslí.

Přád totiž přemýšlím nad tím,jak to vlastně psát a všechno dohromady dát...PEOPLE NEED LOVE,psala mi jednou Eva ačkoli mi říkala,že její slova nemám nikde dávat.Přála si to a tak to plně respektuji navzdory jejímu možnému chtění o kterém třeba nevím.nevíma nemohu vědět,prostě nevím nic co se mi neřekne abych věděl a na to abych si něco domýšlel už se mi nechce zbytečně trávit čas tím plýtváním energie a navícono ani láskou se nemá zbytečně plýtvat,pak to prostě ztrácí sílu a ty věci jiné.

Raději volím roli blbce než toho,kdo by si to se sv sobě vlastní inteligenci mohl uvědomit,prostě bez akce není reakce.Tak zase někdy příště a mějte se tedy hezky:) a snad někdy náodobně.

^{...to be continued}