0006. Chudák holka,když má pocit,že ten její je v kursu 1.

Někdy se mně zdá,už jsem pochytil Evin pardubický dialekt,sbohem má rodilá ostravštino,jakobych se stejně s Evou znal,tak nějak více než jen ty dva měsíce co spolu komunikujeme intenzivně přes mobil a internet.Snad je to jen má pouhá smyšlenka o mne k tomu vede,že se můžeme v podstatě spolu znát tak nějak kolem dvou let, co jakoby člen německých vojsk okupuji internet. Všechno je možné a v lásce kór. Někdy se mně zdá,jako bych byl tím autem co jede přímo k Ní a Ona? Můj na křižovatce semafór. A někdy se mně zdá,jakoby i ten starý příběh byl v podstatě jenom o Mně a jenom o Ní, to jen během té doby,těch dvou let se tam přimíchalo spousta jiných,neviditelných lidí. Leč hlavou mou se honí, jisté kdysi... Kdysi  na mobil mně přišlé zprávy. Vlastně jedna věta,co v hlavě mi zní krátce. To když mi jednou na mobil přišlo,před dvěma léty: Promiň,jsem unavená,právě přijela jsem do Pardubic z Hradce. A možná to tak je a možná to tak není. Možná si spojuji věci jiné z kdysi.Možná to jsou jen náhody a možná,že nejsou.nerad píši a vytvářím smyšlenky a také nerad vyvolávám blbý pocity i když se zdá,že se mi to daří.Nevím. Zatím co Ona,po nocích mne občas zkomplimentuje: Ty seš pako:) jako by v tom bylo cosi víc anebo jako v tom bylo jenom Její jako. A třeba to tak nen a Ona kdkoli mně může říct,že se zase pletu a tak proč ne,pravdu může mít,co mé Já vlastně o tom ví,když oddalo se jejímu zvláštnímu a tak uplnému kozorožímu světu a možná jen chce docílit toho,abych zase o Ní napsal nějakou tu větu...kdo ví...to nám ani samotný Her Gott nepoví...

A třeba to byla náhoda a třeba ne.

Možná dlouhou  dobu čekala,

jakoby novou chvíli hledala.

Nevím,

ale někdy si tak říkám: Jinak by mi to,co mně psala,nepsala.

Do ženy nevidíš,ne,prý stokrát ne.

Možná jen do duše,

ale do hlavy ne.

A možná,

že i do hlavy ano,

na malou chvíli,

ale do nitra pak ne.

Když ono s Ní náhle,

všechno je tak proměnné.

Jednou mi řekla.: Asi seš docela v kursu,že?

Asi jo.-odpověděl jsem jí.Ono to vědomí mám a navíc bylo by hloupý říci ne,když Ona to tak vnímá,když v podstatě to tak je.jen mne přišlo,jakože Ona,se v sobě o nás,za těmi slovy bojí.Tam někde v nitru.

Občas mi apíše,když sama si po svém hladá svou romantiku.Chce jí najít a hladá si ji.myslím.Taková Ona  se mi zdá,že ve slutečnosti je a když to není tak,nebojí se a napíše mně kolikrát: Vážně nechápu,ty máš takový zvláštní talent.Ty jsi ten,co to vždycky hnojí.

Nevyčítá.

Anebo vyčítá,tak něak po svém,však věřím tomu,že i Ona chce více vidět do mne či když se zdá,že něco jako že náhle není.Když zaujímá svou obrannou taktiku a sleduje dění z povzdálí.

Píšeme si: Miluji Tě. Myslím jenom na Tebe. a pak...kolikráte,když Ona poctiy svý doopravdy nechává si pro sebe.

Chvíli je to krásné a za chvíli není,někdy se mně zdá,jako by schválně a zcela uvědomělé pak chtěla,jako by potřebovala ztropit něco,co kolikráte jiní muži nazývají,když říkají svý ženě či ženy,když často to říkají svým mužům: Ty prosím Tě,nedělej tady na veřejnosti scénu. a přitom mně to příjde,když tak mezi řádky bavíme se o tom,že s ní to je na román.

Někdy někde jsem psal,že ŽIVOT JE JEN JEDEN VELKÝ SCÉNARISTA a pokud životem zdám se býti Já,tak Ona to režíruje velmi skvěle.

Stejně,ženy řídí mužům, život vesmě a tak se kldině může stát,že třeba k překvapení mému jí to poteší
anebo když mám tu jistotu,že by mohlo,tak ji to namýchne a klně mne zas pošle,když ne jinde s něčím,tak alespoň do prdele.

Tolik slov,tolik vět mně mezi náma příjde,že se v tom prostě už skroro celý motám.

A Ona přečte si stejně kdykoliv si může přečíst pro ní o Ní moje řádky.někdy,třeba jako dneska zdá se mi,jakoby odtáhla se ode mne trochu  pryč.

Někdy třeba to není tak,jak zrovna si řeje Ona,

třeba jen proto,aby to o ní prostě nebyl kýč.

a možná Ona to tak vnímá stejně,kdo ví,vždyť také může čerpat z mých slov,co povídali jsme si včera.

A za tu chvíli...uteklo mně spousta myšlenek a spousta slov co daj se říci,

že v hlavě mám už tralalá...

Slunce už mně zase svítí na palici

a to ještě nevím,jak se Eva vyspala.

Ona je jen v práci.

A tak nevnímá svět kolem,nemá na nic čas

a jen čistě se své práci věnuje.

Protože v práci je to jiný a tam kde zdálo se být,

že jednou to je tak,

tak po druhý zase může to být nějak naopak,tedy co se toho času týče,

zatím co Já kontroluji vlak,

tak Ona,

třeba po přihrádkách kontroluje či přerovnává obálky a klíče.

A tak je i docela klidně možné,

že v sobě buďto to oba dobře víme

anebo neustále doufáme,

že jeden druhého miluje.

A možná jen tak zkouší,jak se ten Její nezachová,

když se dle ní chová jak se chová.

A on zae čeká co kdy příjde od ní,tak jako Ona od něj,

když ví,že Ona bývá,prostě narozdíl od jiných náladová.

A tak když si ten Její říká:

Jo,,tak kdybych byl teď s ní,obejmul bych jí i sáhl bych jí na vnady.

No snad trefím se ji aspoň trochu,do ty její nálady.

A tak tu máme víkend pro Ní pracovní a pro mne pro změnu ne.Myslím,že nás další tropický a slunný den a tak co chtěl básník říci,dopsáno jest a vyráží ven.

^{...to be continued}