0011. Pod žárem pálicího Slunce když to žije

Krásný letní sobotní den. Akorát tak dobrý na to trávit jej s někým někde na dece u vody či ve stínu nějakého stromu. Nejlépe by bylo se svým Miláčkem,jenomže Ona je ode mne právě asi tak dvě hodinky cesty SuperCity Pendolinno. Pokaždé mně to vyjde tak,že krásný slunný víkendový čas trávím v zaměstnání a ten další víkend,kdy mám volno,se zatáhne a prší a když to tak vnímám již poněkud delší dobu,tak z toho začínám mít docela slušný komplex.Jako by to bylo všechno obráceně či naschvál a jedinou útěchou v této přetěžké chvíli básníka či psavce je opět Ona.Ona a náš společný přítel Vodafone.

Ještě nedávno to byl i internet,ale když se změní heslo a internet se pojednou v pracovní době stává nedostupným,tak vítězí mobil.

Kolikrát jsem si nějakým tím ledabylým psaním krátil čas a nudu v práci,protože pořád mám tu tendenci dělat či vyvíjet nějakou tu činnost namísto toho,abych si prožil den otráveně.Dělám to tak po dva roky i s tím vědomím,že mne nějak vnímají jiní lidé a zvykli si na to.Zvykli si na mne,na mou činnost a tak nějak zcela nenásilně se v podstatě stávám jejích každodenní součástí jejich životů,protože vlastně se jim ani nevnucuji a oni sami ze svých osobních jakýchkoliv zájmů časově nenuceně si když sami chtějí vždycky ke mně cestu najdou,protože ví,kde mne najít můžou a kde jsem a kde se pohybuji i když se někdy zdá,že tam nejsem.V tom je internet docela skvělý společník nehledě k tomu,že v podstatě díky mně se více a více lidí stává na internetu závislejšími.Jen nevím jestli na internet anebo na mně,protože zase vím,že díky mně se už i na tom internetu nenudí tak,jako kdysi a i tento jakoby z jiných stran chladný svět pojednou do nich vlévá jisté emoce a Oni najednou zdá se jakoby z mrtvých vstali a žijí.

A tak opět,když nastane takový výpadek,si to řeším způsobem,že nosím po kapsách flashku a v tom zaměstnání si to co chci psát či ten svůj čas vyplnit užitečným způsobem a ne jak někdo tráví třeba u počítače hodiny hraním karet či jiných her a píši si to přes windows writer a doma si to jen překopíruji na ty mé blogárny.

Lidé vždycky ožijí,když příjde nějaká ta změna,o to více,když se cítí být osobně zainteresování a pojednou neví co mají dělat a přitom ví vlastně všechno.

V jediný okamžik jim hlavou a tělem projdou všechny možnosti,které by udělali kdyby...kdyby se to nestalo.To je holt život.Život a stále láska v člověku či láska člověka k člověku,která se potom prezentuje jinýmy způsoby a jen čert by se v nich vyznal a proto,Ono také při počátku našeho vztahu s Evčou,kdy jsme se nějak snažili o to jasno a probírali se tím klestím,abychom docílili toho klidu v souladu s tím,co cítíme a jak to začlo,netvrdím,že všechno bylo úplně v pořádku tak,jak to bývá,protože také i Ona dostala ode mne spoustu citových zásahů,které ji ublížily v podstatě,leč neúmyslných,ale překonali jsme se přes to.

A tak vlastně pořád přemýšlím nad tím,kdy ten náš vztah vlastně začal.Vlastně na Facebooku od 21.6.2010,ale je docela možné,že trvá nějaký to spojení mezi náma o hodně déle.Nevím to přesně a klidně se mohu také něco domýšlet,protože ono po internetu se ty chvíle a ty lásky zdají vždycky nějaké zákulisní i Ty věci a každý má v sobě nějakou tu opatrnost.Pravda ženy větší,ale když něco chtějí tak prostě něco udělají.

No a tím vlastně přišla nějaká ta změna,na kterou nejednou různými způsoby reaguje nejedná žena na pouhý osobní přístup a ještě když se napíše LÁSKO a lidé jsou různí a tak pořád je to o tom,jak to slovo LÁSKO  rozdělit či spíše jen ujasnit jistý význam,protože věřím tomu,že nikdo nemá rád nejasnosti a ani Já a vím,jak to asi dokáže působit na dálku a ovlivnit jisté lidi,protože pořád je to jedna velká vlna lásky vysílané na dálku a tak jak je známo může způsobit nemalé škody.

Evča mně jednou ve svém rozpoložení řekla: Ty stejně příjdeš do pekla. Nevím jestli si byla v tu dobu vědomá toho,že opravdu se baví se ztělesněním ďábla,jež řídí osudy lidí,což On již delší dobu si je toho vědomý a že opravdu se peklo nachází v přízemí.Je spoustu důkazů a argumentu,jež bych mohl předložit jiným očím pro posouzení,ale je to fakt.Také i Já jsem si za tu dobu zvykl na to,že lidé mne soudí a odsuzují aniž by mně znali i když si za tu dobu mého v podstatě veřejného vystupování mohou o mně myslet ledacos a mohou se domnívat,že mne znají.Netvrdil bych to být nimi,protože spíše je to jejich smýšlení.Osobně mohu prohlásit,že jediný kdo o mne ví nejvíce doopravdy je jen Eva,protože vlastně spolu využíváme veškerých dostupných prostředků vhodných k seznámení a sblížení lidí.

Také vím,že je třeba někomu podat jisté vysvětlení,pro pochopení toho,proč přišla náhle nějaká ta náhlá změna,že po boku jednoho kdysi zcela neznámého muže,náhle zjevila se jistá žena,klidně ať si každý odpoví sám,protože odpovědi si vždy ten kdo chce najde v sobě.Třeba jen proto,že někdo nechce zůstat sám a že mu není jedno něčí život a to co prožívá a už vůbec jeho vlastní citové investice,byť že kozoroidy si to nechávají spíše pro sebe,leč vím co se za jejich zdánlivou skoupostí na slova skrývá.Každý si o tom a o mně může myslet cokoli co mu jeho vlastní inteligence dovolí i když občas přitom jak si spousta lidí myslí,že jsem zahleděný do sebe,zapomíná na to,že vždycky je to o tom co CHCI a co NECHCI...chtít toho jeden může dost a dva více,ale někdy prostě je dobré dělat i ty věci,které prostě člověk  NECHCE a rozhodnout se pro ně,byť za cenu toho,že se zase jiným znelíbí,protože pořád je za vším jen láska ten cit,kvůli kterému postel praská a lidé spolu chtějí být anebo jen to sledují,protože i když to nikdo nepřizná,tak každý po lásce touží,anebo ji nějak prožívá či jí nějak žije..prostě tak už v životě to bývá do chvíle,kdy každý nějak miluje než objeví se láska živá.

A tak jsem se jednoho dne při jednom okamžení,po jednom krásném rozednění či v hlavě rozjasnění rozhodl,že také když tak nerad na něco čekám,nechci se stát obětí svých vlastních domněnek,ale hlavně nechci či nechtěl jsem,by Evča byla obětí citové zainteresovaností,vždyť každému přece na sobě záleží.Je to prostě jedna z věcí,kterou prostě NECHCI,třeba proto,že jí mám rád a záleží mně na ní a třeba proto jen,že mi to přijde takové nelidské a nemorální a NECHCI aby Ona se cítila zmateně,když každý ví co s člověkem to může udělat když přijde láska a ony ty slova jsou schopná kohokoliv oslovit a jakkoliv o to více,jedná-li se ještě v souvislostech o zdraví.

No a tak vím,že už nejsem sám a že je prostě třeba brát na zřetel i to,co Eva nechce či má jak se říká nerada,to co nechce vidět či číst a tak podobně,prostě každá ženská hlavně potřebuje všechno vědět.

Uvažuji nad tím,co tak síla internetu může udělat s lidmi o to více,když přijde vztah,který vlastně díky internetu žije a všichni to vidí.

To se potom panečku dějí věci,když žena vstoupí do děje,jinak do te doby se nic zvláštního neděje a tak s Evčou probíráme ty věci jež se dějí nám od té doby,kdy jsme se dali do vztahu,do opravdového vztahu.To hned přicházejí různorodé reakce,které si probíráme od té doby co jsme spolu,co vlastně dokáže udělat láska a internet,kdy prostě najednou každý začne nějak reagovat,třeba napíše někomu soukromou zprávu a naivně se domnívá,že snad se pokusí udělat mezi náma rozbroje.Proč také ne,jsou to věci,které asi jeden neovlivní,jelikož nemůže nikdo nikomu zakázat,aby někomu něco nepsal,otázkou potom zůstává,ani ne tak co píše a komu,ale co tím má na mysli či co tím tak asi sleduje.

Já osobně si myslím,že mám pravdu v tom,že směrem ke mně,je více lidí hodně citově zainteresováno a jsou věci,které,než jsme se s Evčou dali do kontaktu a než to začlo ani ne tak jiskřit,ale prostě normálně to žít na dálku zatím,protože ve skutečnosti mně to příjde jako bychom spolu byli doopravdy non stop...tedy už ani ne tak virtuálně,ale hlasem..usínáme spolu s mobilem na uchu,probouzíme se,dokonce někdy probouzíme jeden druhého vzájemně.To tehdy,kdy jak se říká KDYŽ SE SLUNCE S MĚSÍCEM STŘÍDÁ,když Já jdu na denní a Evči končí noční.V půl čtvrté ráno,když ji prozvoním a třeba náhodou ji proberu z mikrospánku,protože každý ví,jaké to je únavné přes noc bdít a dejme tomu fyzicky nic nedělat,kdo nikdy neměl noční,to nepochopí,že když je člověk sám,tak prostě někdy i když nechce,tak se mu oči zavřou a ani o tom neví a přitom před chvíli ještě něco dělal,nehledě k tomu,že tělo dostává docela jiný záhul v podobě toho,že někdy se mu zdá,že je mu větší zima.Jindy to normálně nevnímá,ty noční tělesné pochody,protože je normální a přirozené přes noc spát pod přikrývkou a přitom jsme všichni tak houževnatí a silní a všechno tak zvládáme bez slabostí.Anebo jenom doopravdy tu svojí silnost předstíráme a bojíme se své slabé stránky ukázat na světlo?Přitom jsme všichni stejný,z jednoho těsta,byť každý má úplně jiné životní zkušenosti a svou vlastní realitu,kterou si prostě nějak vybudoval anebo měl jenom někdy štěstí a něco se mu prostě povedlo.

Což máme to štěstí,že máme ty mobily a voláme si,ale hlavní štěstí máme v tom,že opravdu se nebojíme komunikovat o věcech,které by si jindy lidé nechávali pro sebe a nesdělovali si je.

Ze všeho nejhorší jsou pohledy druhých lidí na věci,které se jich ještě zcela nedávno možná týkaly anebo se jen svou vlastní energií starali o věci jiné či do druhých.

Nevím.Vážně nevím za celou tu dobu,kdo koho jakkoliv může znát doopravdy a komu jakoby nějak záleží na někom druhém.Vždyť běžně se potkáváme s tolika lidmi v obchodě,v ordinaci,na poště,u přepážek banky,když něco potřebujeme vyřídit a potom jinak,večer v restauraci,na diskotéce či někde kde si chceme nějak zpříjemnit ten náš čas našeho života či bytí jako je kino,koncert,předvolební kampaně,protože kde jinde se máme setkat živě s osobami,které se označují V.I.P. Či jsou označeny co by CELEBRITY a přitom tady jsme VIP všichni když chceme a když nechceme,tak ani VIP být nemusíme.

Kupodivu se poslední dobou děje i to,že třeba vzorem pro někoho se stává někdo pro koho ještě byl vzor onen anebo ..v kostce bych to jen nazval,že i HVĚZDY mají svoje vlastní HVĚZDY pojednou...a tak jsou hvězdy na nebi spojené s hvězdami na zemi.Nikdy se nic o tom neříká,ale ví se to,ta dotyčná osoba to ví,protože se na to tak dívá a nemusí o tom mluvit,stejně to tak bývá,že vždycky ,když se přijde na něco či když někdo jiný za někým příjde a zeptá se zda je to tak,tak člověk pojednou obrátí a vlastně popře to,tedy popře sám sebe a odpoví: NE,TO NENÍ PRAVDA,ale stejně potom když je sám doma v posteli než usíná,tak ty jeho myšlenky vedou k tomu,že to pravda je a stejně přemýšlí více,proč vlastně najednou lhal?Sám sobě člověk nelže,to je jediná věc soudných lidí,která odstranit nejde.Soudných,ne od soudu,protože umění je UMĚT SI SÁM SOBĚ PŘIZNAT CO JE DOOPRAVDY PRAVDA A TO,ŽE SI ČLOVĚK NĚCO NAMLOUVÁ.

Tak jako třeba Jiří Paroubek si namlouvá,že bez něho nic nejde a je přesvědčený svou vírou a metodou svého vystupování a přitom,když spousta lidí má jiný názor,tak je vhodné si říct: Hmmm,mohl bych se nad tím zamyslet.Zřejmě něco na tom bude. Ale on ne,protože on je od mládí zvyklý si neustále prosazovat svou a tak v té své velkoleposti a v tom zvyku si možná už ani neuvědomuje či nepřipouští,že by něco mohlo být jinak.nevím a ani nesoudím či neodsuzuji.

Bavil jsem se s Evčou na základě posledních dění,aby mne lépe chápala a lépe pochopila všechno,že prostě nesoudím lidi a neodsuzuji,dokud sám nejsem souzen či neodsuzován někým jiným.Potom se měním a otáčím se.Problém jediný,který v lidech může vyvolat iluzi něčeho jiného je v tom,že prostě cítím a že ve slovech cítím více a hned ještě dříve než si to uvědomí kolikrát ten,který mne nějak odsoudí. Pak si vytvořím názor na toho člověka jiný a mohu jej opět kdykoliv změnit,ale nedělám to proto,že mně k tomu nedal důvod.A ptám se pak,proč tedy střílí třeba vedle,když chce něco jiného?Proč mně neumí dát důvod k tomu co chce,když mně umí  dát důvod k tomu co nechce?

Ale nejvíce řešíme s Evčou věci kolem lásky a toho vztahu mezi náma dvouma,protože pokud je vztah,tak vždycky nejvíce záleží na tom jak se na to koukají ti dva,protože jiní to nemohou vidět,jelikož i když je to už tak otevřené a veřejné,přeci jen spousta jiných titěrných detailů a okamžiků a věcí kolem jim uniká.

Tak jako,že prostě pojednou,Evča něco dá na net,že její druhé Já se totálně zřídilo a příjde jí nějaká reakce,že  Ona je zlá...možná to tak vypadá,ale Evča to tam napsala normálně,prostě fakt.Nelhala a Já nevím,že to tam napsala,než jsem se vyspal z opice a hovořili jsme spolu,protože i když jsme spolu mluvili během mého tažení,tak stejně se mi tak motal jazyk,že z toho měla bžundu,ale víme oba,že pojednou prostě když si někdo zvykne na to,že někdo něco dělá,tak příjde jistá situace,kdy pojednou ona osoba jakoby vypadne z něčeho a začíná chybět druhým..možná ne ta osoba,ale jenom to psaní,ty žvásty a kecy...a tak v rámci možností,prostě mohlo by mně to být lhostejno a říct si: No co,každej má právo si jednou za čas vyhodit z kopýtka a co mně je po ostatních,když jim je po mně nic.Mohl...ale když to člověk cítí a nechce někomu přidělávat starosti,protože Ona už Evča zase byla chvíli nejistá,když jsem prostě doma vytuhnul a mobil zvonil do alelůja a její miláček to nebral..a Ona?..Jen nevěděla co se děje..no a tak vím,že i jiní to třeba nevědí i tedy vkládám do Evy svou důvěru,což si spousta těch co přemýšlejí či zaobývají se sami sbou a svýmy pocity zřejmě neuvědomují,aby svým prostřednictvím něco za mne napsala na zeď.Vždyť je to v podstatě to samé jako by to někdo někomu dělal nevědomě za zády,ale tady ne.tady jsem se o potom pobavili a tak v podstatě jsem ji potom řekl: Ty jsi lásko taková moje sekretářka či tisková mluvčí. No proč bych nemohl i Já mít svou tiskovou mluvčí a ještě ke všemu,když je to vlastní miláček,nevím jak komu,ale mně se to zdá pěkný anebo má snad někdo jiný názor?

Vždyť každý by to tak měl nejraději anebo by si to přál,ale ne každej může mít hezký pohed na to všechno dění,což potom je škoda,ale někdy se jak mně tak i Evě zdá,jakoby snad v jistých chvílích hovořila snad skrytá lidská závist,kterou mně samozřejmě nikdo nepřizná,protože nakonec pouze Já jsem ten hlavní debil,který si nezaslouží žádnou lásku a který není normální a který vlastně spoustě věcm nerozumí anebo není z těch,který by měl či mohl do ních kafrat.

A tak se v podstatě každému nějak vrací to,co snad v podstatě nikdo nemá rád.tedy šířící se pomluvyanebo jen řeči,jež se vedou rády za zády.nesnáším to z duše již od dob sametové revoluce,kdy jsem tak nějak zapadl mezi dospěláky a spíše jsem se stal terčem v lidech zakořeněých mentálních návycích,jež se ale tak nějak s těmi lidmi vytratí.

Ono vždycky je to tak,že když někdo odejde,tak pojednou zůstává prázdno či prostor k tomu,aby si jej člověk zaplnil někým novým ať se již jedna o lásku či o věci normální.nemělo by se lpět na minulosti,ale někdy někoho může trápit vůči jinému člověku svědomí,pořád přemýšlím nad tím počátkem te naší internetové komunikace s Evou,kdy prostě konečně jsem vedl dialog.ne už monolog,ale dialog a přesně tak,jak jsem si kdysi vysnil,že bych chtěl sesvou partnerkou komunikovat o všem.O všem dobrém i zlém a to jak ze strany její tak především té mé.Ano mé,jelikož není od věcí to,že kozoroidy spíše jsou takové poctivější a nedělají lumpárny či věci,které by se neměly,ale sem tam jisté situace člověka donut udělat kdekoho něco co nemá.nevím vlastně co tím Evča myslela,když mně vytkla: A to mám jako žít s prasečím pocitem? Napadlo mne spousta věcí v souvislosti s mou osobou a vůbec celým tím dvouletým děním,ale nějak vlastně ani nevím co přesně tím doopravdy myslela,zda-li to byla reakce na politiku či na věci jiné,kdo ví...vlastně někdo ano,pokud už nad tím nemávl rukou...

^{... to be continued}