Půl pátý ráno,něco mne budí a nemohu spát.nejsem však sám,zapínám pc a sleduji zda nastane po včrejšku u mne ekonomický nárust.Krásný romantický zážitek být s Evčou ve spojení během takřka celého semifinálového zápasu MS 2010 ve fotbale mezi reprezentacemi Německa a Španělska.Ještě dnes ráno se mně vybavijí jisté útržky z jejich prožitků.Ty nervičky kdy už měl být konec a pak jsme šli spát.Eva ještě na facebook posílá status,Ona věděla,že Španělé vyhrají.No a mně těšilo to,že jsem prostě dal na ní a vsadil na Španěly ačkoliv jsem byl přesvědčený o tom,že se to ja vždycky,povede němcům,kteří nikdy nic pořádného nepředvedlia spíše sklízeli úspěchy svýmy antifotbaly.Konečně asi i ten pověstný fotbalový pán Bůh si řekl jednou: Já nevím co ti lidé furt proti těm němcům mají a tak budu muset alespoň jednou se na tom svém obláčku otočit na bok a mrknout dolů.Zřejmě to udělal,jinak by to skončoilo remízou a s Evou bychom šli spát až po trestných kopech,kdy by jistojistě Němci vyhráli se štěstím na penalty. Vstávám brzy,tedy budí mne jisté tělesné věci a tak se jdu kouknout ze zcela svých osobních ekonomických důvodů zda mně vyšly výsledky a jestli jsem zase o něco bohatší či chudší. "Jsem bohatšííííí...." zní do ticha od půl šesté ráno mou dutou hlavou a v tu chvíli mne Eva zničehonic častuje krásnou zprávou,zatímco myšlenky mé se již zaobírají vládou nově nastolenou reformou ve zdravotnictví a tak si tou dobou už s cigaretou a nad ranní kávou říkám co to asi přinese do budoucna.
Jedni chtěli poplatky zrušit,jiní zvýšit,každopádně jistě je chtěli zregulovat i došli ke kompromisu.Vždycky se přece musí dojít k nějakému kompromisu,aby něco fungovalo dobře a aby se mohlo v klidu pracovat dále.Zní to logicky a tak si čtu na lidovky.cz,což jsem se nějak naučil od Evy,co s vlastně událo na politické půdě onoho dne,kdy my jsme se oddávali naplánovanému sledování přes mobil fotbalovému přenosu.
Nevím sice přesně co si o celé věci myslet,protože na jdné straně je to stále nějaký někým kdysi nastavený trend na straně druhé jistá snaha něco změnit.Chudáci starší lidé,říkám si.Ti to zřejmě nepřežijí anebo opět přibyde hodně nadávajících.každopádně to vše stejně dle mého názoru spěje k soukromému lékařství na které většina z nás není zvyklá,leč co se dá dělat a ani mne epřekvapuje jistá reakce jedne ženy v televizi když prohlásila,že to jídlo či ta strava v nemocnicích stojí za hovno.
Pravda,hranolky s biftekem a sázeným vejcem jí tam asinedají,když je to tam vše o dietách,ale když si do toho započítá i nocleh,toaletní potřeby,energii,vodu a další věci,tak pořád ji to vyjde levn,protože ono i v zaměstnání,kde mám nárok na stravné tak zjišťuji,že hodnota stravného zcela nepokrývá denní náklady na jídlo,ale je tospíše dotace.
Trochu sice odbočuji od toho jakoby románu s tou trochou poézie,ale nejde mně to.prostě zatím mně nejde,tak jak by si asi eva i jiní přáli vložit do do prózy.Ty témata,které sice možná jsou čtenější,ale kde se veškerá poézie a romantika často ztrácí.
Také nejsem z těch,kteří zde přesně a do puntíku rozpočítají a vypočítají vše jak má být aanebo vysvětlí proč to tak je.Mně z toho jen vyplývá to,že čím více se zvednou poplatky,tím méně bude lidí navštěvovat tyto zařízení pokud nebudou muset a nic jenebude nutit,což dle mého názoru spěje pouze k tomu,že to,co je především účelem zalepit tu díru ve zdravotnictví zřejmě se nesplní a dalším krokem s dalším rokem,ty jakoby předpokládané peníze jistojistě budou chybět a bude opět třeba toto řešit.Typicky stejným způsobem,že se ze 100 Kč,zvedne na 150 Kč a poplatky z 50 Kč na 100 Kč,čímž zase ubyde návštěvníků.tedy těch,kteří mají rozum,protože ono když se stane nějaké neštěstí,tak je logické,že člověka odvezou do nemocnice,aniž by chtěl či měl možnost se rozhodnout a platí jako mourovatý,kde třeba probere z kómatu,třeba po dvou létech.To je potom tak akorát na Vrchni prchni..Chudák,říkám si,pak tedy ta vrchní sestra asi,anebo ten pacient.
V hlavě se mi ozve vzpomínka na včerejší cestu autobusem z práce,kde se bavili dva bezdomovci a ten pstarší říká tomu druhému: Víš na co se těším nejvíce?
A ten druhý: Na co?
No přece na to až konečně umřu ty vole,to mi všichni můžou políbit prdel...a dál se bavili o tom,jaké je peklo,když se rozvodní Porubka a že je dost dobře,že to ty straváky napadlo rozšířit koryto jindy tak poklidné říčky,aby on pro záchranu svého života nemusel,brát plachtu z náklaďáku,a tahat ji přes řeku,aby svůj dvoukolák dostal na druhej břeh. Bo to je tam o život.
Na to jsem vystoupil,takže jsem zbytek rozhovoru už neslyšel.
A tak nějak jsme začli mít chvíli s Evčou i rozhovor o miminku.spíše to byla její reakce či jen si jistě chtěla doplnit můj pohled na jistou věc,kterou jsem napsal na facebooku,protože ...
...a protože jsme zase spolu hovořili více než hodinku přes mobil o věcech,které se dají probrat kdykoli a daleko rychleji,protože není nad otevřený a poklidný dialog,tak to opět nechám rozepsané a třeba se někdy přes jiné příležitosti k tomu dostanu.Ony ty příležitosti jistě na sebe dlouho nenechají čekat.
