ŠTĚSTÍ -láska,život,city...jde to dohromady?

Drahá L. , L jako třeba jenom lásko a zbytek kolem si domysli sama jsi-li inteligentní a chytrá,ne však domýšlivá. Něco se stalo co mne přinutilo opět změnit styl psaní a směr.Vlastně vždyck je to tak,když příjde něco co nějak utne tu nit inspirace či zastaví děj,tedy mne. Psát se dá o ledasčem  cokoliv.Mohu zde,pokud to Tebe zajímá psát o věcech týkajících se mého života osobního či o věcech,týkajících se tak všeobecně života kolem,tak jak to vidím Já a třeba TY máš zájem se na chvíli koukat na svět mýma očima a pak je tu stále jedna vlna,která se řítí pomalu ale jistě směrem k Tobě i když se Ti to možná nezdá,ale je to právě ta vlna ČASU či děje,která se zastaví a vím,že jen tak z interntu se nedá vše poznat.Možnbá někde v koutku duše bys mne ráda znala anebo jen chtěla vědět pravdu či ji dostatečně pochopit.Věř mi,že se to nedá a to jen proto,že vím,že nejlépe se lidi poznají a pokud chtějí cítit lásku,tak jen pokud jsou osobně spolu a snad tohle je ten kámen úrazu.Protože tady je ta hranice,kdy se prostě ukazuje zda někdo chce či nechce. Já to beru takto,kdyby někdo chtěl či jsi doopravdy chtěla a nebylo by různých překážek a to jak na základě věcí těch,které si člověk sám nasypal či nasbíral do života a které třeba nechce měnit na základě svých nějakých postojů či snad svých komplexů,ale to už záleží na tom co dělá a na jakém základě jestli je to na základech ostavených ze strachu či opatrnosti anebo jisté touhy,která žene člověka někam,kde to třeba nezná.Ale víš,zase jsem se octl někde ...

Můžeš si o mně myslet co chcceš.Máš koneckonců na to plné právo,jen nerad bych bys v hlavě své měla pouhé domněnky.Ty sama každým dnem z mých vět či nějakých reakcí třeba chceš zvědět více a kolikráte si říkáš:Proč? Co tím může sledovat? a hlava Tvá si naplánuje další věci po Tvém osobitém způsobu.jenomže hlava je ničitelem cítění a spontannosti.Lidského cítění.jen pouhé ego,kter nutí v člověku zabíjet to krásné,po kterém si potom sníš a ráda bys to chtěla zpět.Pak přemýšlíš nad tím jak a jestli.A vlastně již od té chvíle uvažuješ zcestně či jednáš tak.Najednou i když Ti to nepříjde stojíš sama proti sobě,proti svému zdraví.

Ne,nemusí to chápat každý.Mně stačí,když to pochopíš Ty.Jenže chceš-li udržet to kouzlo v tom čase vteřinu za vteřinou musíš brát v potaz věci mezitím.Dějí se různé události a jsou to momenty.nechápe ten,kdo nevnímá život a čas nádech za nádechem.

Věř,že i když se Ti zdá to třeba chvíli krásné,tak vždycky někde skutečnost je jiná.Chvíle jsou ty okamžiky,které ovlivňují věci a další dění.Vím,že bys tomu nerozuměla a nezajímalo by tě to,kdybys to také poslední dobou necítila na svém těle.Ty místa o kterých bych mohl psát,ty pocity,které bych zde mohl vypisovat do nekonečna.Protože znáš to ŠTĚSTÍ.

Možná mne chceš.Určitě.Aspoň malou chvíli.Něco probrat,zeptat se.Vždcky budeš chtít,protože i kdybych zde npasal vše do puntíku co bys chtěla,tak vždycky tě napadne něco nového co tě bude zajímat.Navíc vím,že se budeš zlobit,když zde si možná nevzpomenu na něco co bys chtěla vědět hned.ne nedělám to schválně,prostě píši to tak,jak mi to příjde na mysl.

Sama trávíš kolikrát svůj čas.Tedy když jsi sama.V te chvíi přemýšlením,které tě možná nutí moc nemluvit ani.Přemýšlíš nad sebou ,nad světerm,nad věcmi jinýma,brouzdáš se zptáky ve svých slovech jimiž vytváříš radost jiným a jenom chceš přijít na kloub věcem. A možná chceš mne znát více už jen proto,že si pořád říkáš málo Tě znám.Pravda,když budeš chtít a říkat si to,pořád mn budeš znát málo a přitom mne znáš tímto daleko více nežli Já třeba tebe a přesto,přesto o Tobě vím již ledacos a každý den více a více a Já jen přemýšlím,zda,když se známe dá se říct i nitrožilně a pomoci toho,že se poznáváme i na tu dálku i na ty naše rozdílné životy nádech za nádechem,můžeš se cítit bezpečně,ale nevím jestli to tak vnímáš i Ty.

Já to mohu vědět,protože to cítím,ale ujistit mne v tom můžeš jedině Ty a zatím jsi mi to neřekla.Snad stydíš se snad ne nebo jen nechceš.nechceš,tak to prostě chápu Já a na zcela čistě prostém základě,protože kdybys mi to chtěla řící a nebránilo by tomu něco co je bohužel v Tobě,již bys to udělala.Sama od sebe bys to udělala,tak jako jsi udělala jednou něco s čím jsi nepočítala.Tedy čistě jen mezi nám dvěma,protože člověk udělá v životě tolik věcí nad kterými potom přemýšlí a možná jich lituje později.Kolikrát se nad tím pozastavuji a říkám si,proč tedy ten dotyčný dělá věci,kterých potom lituje?

Víš,vlastně vím co mi říkáš a co mám dělat.Nepídím se po tom,vždycky mi v tom pomůže nějaká náhoda anebo někdo a navíc sám to vím,že to mám dělat,ale co se toho týče,když tedy na něco narazím,tak mne to jen ubezpečuje,že o tom něco víš.

Ačkoli sis myslela něco jiného,tak Já už nemohu uhnout z té cesty,nejde to.Sám to vím.Jen prostě sem tam něco do toho vleze,co člověka mate,mate a nevím pak čí je to chybou.navíc nejsem z těch,kteří odsuzují jiné.Pravda taky to dělám,jen na rozdíl od jiných jim dávám čas a čas? To je energie,kterou věnuješ směrem jistým a tak nějak je to i s tou láskou.Jenže třeba chceš city,ráda bys,ale Já jsem ten ČAS,respektive od jisté doby jeho duchem.

Již přestal jsem být tak jako Ty tzv.přízemním člověkem,vlastně od té zimy kdy jsi byla unešená z toho,že se dá chodit po sněhu aniž by ses propadla.Jo ve dvou to jde.nadnáší to.nevím zcela přesně co to je či čím o ještě vzniká,ale opět jsi to na chvíli pocítila,jisté je,že je to stav jistého uvolnění či toho,kdy se člověčí bytost zbaví zemské tíže.Dá se to,všechno se dá a nezdá se to pokud to vnímáš plným vědomím.

Víš ono se říká také...NEDĚLEJ DRUHÉMU TO CO NECHCEŠ,ABY SE DĚLO TOBĚ či spíše,CHOVEJ SE K DRUHÝM TAK,JAK CHCEŠ ABY SE CHOVALI K TOBĚ DRUZÍ.Člověk se tím řídí CELÝ ŽIVOT A NAKONEC MU Z TOHO STEJNĚ ZBYDE POCIT,ŽE DOPADL JEN ÚSTY NA ZEM A HLÍNU ŽRAL.Tady to vzniklo jinak..prostě někdo jednou převrátil prstoklad znalý toho jak funguje Vesmír a jeho zákony.

Víám,že to je to štěstí vnitřní,ale se životem souvísejí i věci jiné a s tím jak žít dál,co dělat a tak různě...vždyť nakonec jde jen o ty pocity.

Třeba pro mne je již tím ŠTĚSTÍM,vědět a znát to,co cítíš,ani ne tak to,co děláš či proč to děláš,to je jen nějaké to přežívání či aby se člověk nějak nenudil na tom světě,pak je to jen o tom jak to vnímáš a i ty myšlenky Tvé jež vnímám a věř mi,ačkoli kdysi jsem si přál být v životě spíše ženou,protože jsem si říkal,že vony to stejně v celkovém kontextu mají jednodušší,tak od jisté doby bch nechtěl.protože když jednou zjistí se,co se Vám v těch hlavách doopravdy odehrává,tak kolikrát je to na rohypnol,mám-li to tak vzít obrazně...vážně samé zcestvé uvažování.Kolikrát si namlouváte věci,které se vůbec neshodují s realitou a vůbec nechápu jednu věc,proč spíše svou energii věnujete nesmyslnému přemýšlení a trápení sebe sama,než abyste se zeptaly na to co vás doopravdy zajímá přímo a když,tak to berete takovou oklikou,že nakonec jste z toho tak unavené a vyčerpané,jakobyste se vrátily z cesty kolem světa.

Ne,neuraž se,chápu snad vaše vrozená inteligence a chytrost Vás k tomu nutí anebo jen zažitý zvyk?

A možná Tě sem tam zajímá i to,co si myslím o tom co děláš TY a tak různě,tedy když mne něco praští do očí,náhodou.

Jdu si uvařit kafe  a pak budu pokračovat asi v tom co dávno zde mělo či mohlo být,kdyby...a snad se zase dosnu k tomu na co jsi poslední dobou zvědavá.

Tak hezké ráno L.

M.