Ten starej židák
Bylo tehdy pěkné horko, jak už začátkem července bývá, v nohách jsem měl už šedesát kilometrů a chtěl jsem si chvíli odpočinout. Kousek před Ivanovicemi na Hané jsem uviděl v poli skupinu stromů. Odbočil jsem na polní cestu a za chvíli jsem byl u nich.
Chvíli jsem odpočíval se zavřenýma očima. Když jsem je otevřel, všiml jsem si, že kousek dál stojí mezi stromy starý pán. Možná bych si ho nevšímal, jenže on tam stál, jako socha, jenom ústa se mu pohybovala.
Díval jsem se na něj a pak jsem si všiml, že okolo něho jsou zvláštní náhrobky. Většinou byly povalené na zem, jen pár bylo v původní poloze. Stál před jedním z nich se zavřenýma očima, něco potichu říkal a po tváři mu tekly slzy. Seděl jsem dál a sledoval ho. Po půl hodině otevřel oči a když si všiml, že není sám, trochu se zarazil.
Viděl, že se mu nesměji a tak přišel blíž a pozdravil mne. Pak se ptal, kam jedu, jak se mi líbí prázdniny... Taková společenská konverzace. Po chvíli jsem se osmělil i já a začal jsem se ho vyptávat. Poprvé v životě jsem byl na židovském hřbitově. Překvapilo mne, že byl tak pustý.
Z jeho vyprávění jsem se dověděl, že tu v Ivanovicích i v okolních obcích žilo před 2.světovou válkou hodně židovských rodin a hřbitov je prý starý skoro čtyři sta let. Jenže většina jeho příbuzných tu neleží, protože skončili v koncentračních táborech. Popisoval, jak je nahnali do vagonů, kterými se přepravoval dobytek a pak je několik dnů vezli do koncentráku. Říkal, že mnohokrát záviděl mrtvým...
Vyprávěl, že sám tak přišel o rodiče, sourozence, manželku i tři děti. Zůstal sám. Svůj dům našel po válce vypálený a pro místní byl "ten starej židák". Dávali mu najevo, že ho tu nevidí rádi, protože se tak trochu stal jejich svědomím. Raději se odstěhoval ke vzdáleným příbuzným do Čech, kde ho nikdo neznal.
Ptal jsem se ho, zda se u toho náhrobku modlil. Otázka ho překvapila, ale pak říkal, že si jen potichu opakoval svůj oblíbený žalm. Říkal, že to byly právě Žalmy, které mu pomohly vydržet. Několikrát opakoval: "Hochu, přežil jsem jen díky víře!" Ptal jsem se ho, jak mohl věřit, když je vlastně Bůh opustil. Ale on jen dodal: "Chlapče, jednou pochopíš, že víra, kterou popisují žalmy, není o pocitech, ale o jistotě. Bůh nezapomene na své děti."
Od té doby už uteklo víc jak čtyřicet let a já na tu příhodu zapomněl. Až dnes ráno, když jsem četl 44. žalm, se mi tahle vzpomínka vrátila. V té staré židovské písni se zpívá:
"Bože, kdybychom tvé zapomněli jméno,
spínali své ruce k modle cizinců,
netrpěli bychom právem?
Před tebou není nic ukryto.
Pro tvé jméno vražděni jsme denně,
jak ovce na jatkách, jak pouhý dobytek.
Hospodine, probuď se, procitni a vstaň už,
což jsi na nás navěky zanevřel?
Proč ses nám tak schoval, proč zavíráš oči?
Což naši porážku a útlak nevnímáš?
Sraženi jsme v prachu, přišlápnuti k zemi,
na duchu klesáme a sami nevstanem.
Pozvedni nás, prosím, pomoz opět povstat,
vysvoboď nás pro své milosrdenství!" (Žalm 44,21-27; Průvodce životem)
Při čtení těchto slov se mi najednou vybavily scény, které znám naštěstí jen z filmu. Dobytčáky plné lidí se symbolem Davidovy hvězdy. Hromady dětských botiček v šatně u plynových komor. Buldozery zahrnující hromady vychrtlých mrtvých těl... Pro miliony Židů to nebyly jen scény ve filmu. Prožili to vše na vlastní kůži. Šest milionů z nich to nejen prožilo, ale také nepřežilo.
Ten starý Žid zasluhuje můj obdiv. Kdybych zažil to, co on, nevím, jestli by mi ještě zbyla nějaká víra nebo smysl života.
Vlastík Fürst
Ano, bude hůř
Nedávno se mi vybavila hláška z filmu „Byl jednou jeden polda“. Konkrétně památná slova policejního patologa: „To si, pane kolego, takhle operuji, operuji a najednou koukám! Já pitvám, pitvám!“
Vlastík Fürst
Máš ho malýho
Pánové, už jste někdy něco podobného slyšeli? Pokud ano, jak jste se cítili? Určitě to není nic, co byste vyhledávali. A co teprve, když to o vás řekne nebo napíše žena?
Vlastík Fürst
Tři tisíce tři sta třicet tři
Co se vám vybaví, když slyšíte číslovku tři tisíce tři sta třicet tři? Je to tři tisíce tři sta třicet tři stříbrných stříkaček, které přeletěly přes tři tisíce tři sta třicet tři stříbrných střech?
Vlastík Fürst
Diskuze dospělých
Nedávno jsem v autě poslouchal velice zajímavý rozhovor. Moderátorka si povídala s lékařem, ale překvapivě ne o tělesném zdraví, ale spíše o tom duševním.
Vlastík Fürst
Zvláštní závislost
Už jste někdy o někom řekli, že je feťák nebo notorik? Tak nepěkně nazýváme ty, kdo si vypěstovali závislost na drogách, a to i na té, která zabíjí nejvíce lidí – na alkoholu. Dnes mám ale na mysli jinou závislost.
Další články autora |
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Mexičtí narkos už nepašují peníze, platí si šmouly. Je to legální a bez rizika
Premium Vsaďte se, že nevíte, jak mexičtí narkos pašují peníze z Ameriky. Jistě, viděli jste v seriálech na...
Nová vlna podvodů. Vyluxovaným účtem to nekončí, přeprodávají se osobní data
Premium Kyberzločinu dlouhodobě přibývá, v Česku se s končící lhůtou pro daňová přiznání podvodníci...
Životní prostředí v Československu patřilo k nejhorším na světě, líčí vědec
Premium V roce 1989 se stal vůbec prvním ministrem životního prostředí. Profesor Bedřich Moldan patří mezi...
Auto za tahačem s tankem zastavilo. Už ale ne kamion, který osobák sešrotoval
Při nehodě tří aut zemřel na dálnici D1 mezi Bohumínem a Polskem jeden člověk, další dva jsou...
Prodej bytu 2+1, 63 m2, Česká Lípa, ul. Železničářská
Železničářská, Česká Lípa
2 650 000 Kč
- Počet článků 3335
- Celková karma 30,18
- Průměrná čtenost 785x
Mám rád diskuze, ve kterých se dovím něco nového. Pochopím ale i ty, kteří si jen potřebují schladit žáhu. Pokud jim to pomůže jako terapie nebo detox, má to smysl.
Jsem jen člověk s právem zmýlit se, protože neomylný je prý jen Bůh.
Seznam rubrik
- Inspirováno biblickým Žalmy
- Novozákonní rezonance
- Na počátku všeho bylo Slovo
- Rady moudrého starce
- Komentáře
- Křesťanství je...
- Kuchař pro začínající kuchaře/
- Paprsky
- Přísloví a Perly krále Šalamou
- 50+
- Společnost
- Střípky nejen z prázdnin
- Vážím si
- Vztahy
- ZOO nebo ráj ?
- Život není fér
- Osobní
- A co když žádný Bůh není?
- Co když Bible nelže?
- Dopisy apoštola Petra
- Evangelium svatého Pavla
- Hádanky
- 365 dnů s Matoušem
- Viděl jsem Boha
- Pořádek nebo anarchie?
- Začalo to zklamáním
- sobotní blog
- Jaký je Bůh ?