Markétka letící kolem okna na koštěti musí být opravdu čarodejnice nebo píšícího na stroji znala už z dřívějška. Jen tak mohla poznat/vědět, že ho má malýho. Ale spíš to zní jako zatrpklá hláška odkopnuté bývalky.

Proč mají někteří chápat nadsázku a jiní ne?

Proč někde jména fiktivních osob, připomínající jména osob skutečných tak moc vadí a někde tomu "ve stoje tleskají"?

Tleská se tam, kde nejde o nenávistný projev, ale o trefnou satiru nebo ironii.

Hezký článek, Vlastíku. Moje cukrárenská Maruška si svých výrazných zaoblin váží a nosí se s nimi jako královna. 😺

„Máš ho malýho...“ Pár obdivovatelů a obdivovatelek za to spisovatelku odměnilo dlouhotrvajícím potleskem ve stoje.

Zdroj: https://blog.idnes.cz/vlastikfurst/mas-ho-malyho.B...

A ten dlouhotrvající potlesk obdivovatelů je kde ?

Podívejte se do Hyde Parku...

Protože se tu v diskusi objevila jistá paní autorka, nedá mi, abych uvedl drbnou ukázku toho, jak se Markétky uchopil kolega ing. M. Ptáček, CSc - v naší rozhlasové hře Dr Faust.:

"Jsem Markétka a sekretářka, a ředitele dávná láska. On v podniku mě někde klofl."

"Jak jmenuje se?"

"Mefistófl. A jaký že je jméno tvý?"

"Jsem doktor Faustus z Em Aj Tý."

.

Jak vyplývá z dalšího děje, pro Markétku nebylo nikdy nic malého. Protože si na rozdíl od někoho vždy věděla rady. Šťastná to žena.

V době, před internetem a pornem, kdy bylo normální vstupovat do manželství bez zkušeností, se tohle asi moc neřešilo. Tedy věřím, že v nějakých lázních si možná muži něco řekli, ale žena která nikdy neviděla jiného nahého muže neměla srovnání

Dospělý člověk, který tohle použije jako urážku, má obvykle obrovské ego, které si kolem postavil jako zeď. Za tou zdí je malá vyděšená dušička, která doufá, že přes tu zeď neuvidíme její/jeho mindrák. Sam/a dostal kdesi v životě pár ran a to teď vrací lidem, na které dosáhne.

S mojí dcerou ve škole byla dívka, která šikanovala, byla agresivní fyzicky i slovně. Jen co si všimla něčí nedokonalosti, hned se začala vysmívat a svedla k tomu i ostatní. Její máma byla těžká alkoholička, táta od nich odešel. Eliška chodila do školy ušmudlaná, oblečení nosila, dokud se do něj vešla. Jednou jsem ji dala bačkory, protože měla pantofle tak malé, že jí noha přečuhovala všemi směry. Hlasitě ukazovala na ostatní, aby se nikdo pořádně nepodíval na ni.

To mi někoho připomíná.

Hlavně říkat tomu, co ta dotyčná autorka splácala, román je urážkou opravdových románů.

Nicméně třeba ho má sama malýho.

Nečekáte, že vám pošlu k posouzení první kapitolu, že ne?

Protože pan autor vložil odkaz, musím se důrazně ohradit proti jeho interpretaci mého textu. Moje postava v textu řve na jiné postavy, toť vše. U blogu je formulka, že postavy a události... atd.

Pokud se někdo projektuje do literární postavy, je to čistě jeho problém. Pěkný den.

Nedávno zde toto téma otevřela kolegyně, která si prostřednictvím připravovaného románu vyřizovala účty s několika blogery a diskutéry, kteří jí nejsou sympatičtí. Trochu pozměnila jejich jména, aby pak Markétka, hlavní postava jejího nového románu, na jednoho z nich hystericky řvala: „Máš ho malýho...“

Zdroj: https://blog.idnes.cz/vlastikfurst/mas-ho-malyho.B...

Proto jsem dal odkaz na Váš článek.

Uvádíte tam jména Krčílek a doktor Podrážka...

Kdo zná zdejší poměry, udělá si obrázek sám.