Diskuze dospělých

Nedávno jsem v autě poslouchal velice zajímavý rozhovor. Moderátorka si povídala s lékařem, ale překvapivě ne o tělesném zdraví, ale spíše o tom duševním.

Během rozhovoru zaznělo, že problémem západní civilizace je velké množství lidí, kteří nikdy nedospějí. Následně zazněla otázka: „Kdy je podle vás člověk dospělý?“ Pan doktor se chvíli zamyslel a pak odpověděl: „Můj táta říkával, že dospělí jsme, až když se naučíme na vše nereagovat!“ Ta myšlenka mne zaujala natolik, že jsem zajel ke krajnici, zastavil a uložil si ji do poznámek.

V rozhovoru také zaznělo, že problém nedospělých lidí má negativní vliv i na politickou situaci. Nedospělí prý neradi nesou zodpovědnost sami za sebe a jsou mnohem raději, když za ně ta rozhodnutí dělá někdo jiný.
Této skutečnosti pak využívají politické subjekty vystavěné na dominantním jedinci, jehož slovo je více než hlasování ostatních. Asi tušíme, ve kterých stranách a hnutích mají jejich šéfové či majitelé to, co je možné pojmenovat jako právo veta... Podle pana doktora přibývá lidí, kteří nikdy nedospějí a proto jejich hlas snadno získávají právě politické subjekty řízené dominantními šéfy.

To, co mne v tom rozhovoru ale zaujalo nejvíce, byla právě ta stručná definice: „Dospělí jsme, až když se naučíme na vše nereagovat!“ Ono to totiž platí i v diskuzích pod blogy.
Uvědomil jsem si, kolikrát jsem měl napsanou odpověď, ale pak jsem se rozhodl, že nemusím mít poslední slovo.

Současně se mi vybavovaly situace, kdy jsem to nevydržel a reagoval, abych toho posléze litoval, protože jsem jen přilil olej do ohně. Vybavila se mi slova Jana Wericha, který říkal, že „jestliže se člověk hádá s blbcem víc, jak půl minuty, hádají se už dva blbci.“ Je to pravda, blbcem se člověk může stát velice rychle.

Zrovna dnes jsem měl takové nutkání odpovědět něco jednomu zdejšímu blogerovi, který pod mým článek diskutoval, ale pod tím svým diskuzi raději neotevřel. Proč? To ví jen on sám.
Nakonec jsem si ale řekl: „Chovej se dospěle. Dopřej mu, ať má alespoň radost z toho, že má poslední slovo. Co ty víš, třeba je to dnes jeho jediná radost.“ A tak jsem už napsanou odpověď smazal a raději sledoval, jak v F1 zase vyhrál Verstappen, kterému fandím.

Bylo by fajn, kdyby tu na blogu spolu diskutovali skutečně dospělí lidé. Ne podle data narození, ale podle toho, že se už naučili nemuset na vše reagovat.
Nedělám si iluze, že se dočkám toho, až tu budou diskutovat jen ti skutečně dospělí. Sám jím totiž velice často nebývám a tak jsem rád, že se tu mohu setkávat s „dospělými“, ze kterých si mohu brát příklad. Připomíná mi to dětství, kdy jsem se toho nejvíc naučil právě od mých dvou starších a většinou i dospělejších brášků.