Srdce se bohatstvím nenasytí

        V současné době už i v naší zemi přibývá lidí, kteří se rozhodli pro život označovaný termínem "single". Stále více lidí dnes žije bez trvalého partnera a rodiny. Důvody mohou být různé, většinou je za tím snaha žít si po svém, samostatně a nezávisle na druhých, a také touha, abych se nemusel s nikým dělit o to, co mám, a ani o svůj volný čas.

        Šalomoun během svého pozorování života ve společnosti dochází k velmi zajímavému závěru:
"A znovu jsem spatřil další marnost.
 kolik je těch, kteří jsou sami a nikoho nemají, 
  ani syna a bratra,
   do úmoru se dřou,
    a srdce se bohatstvím nenasytí." (Kazatel 4,7+8)

        Z nadpisu je zřejmé, že mne zaujala poslední věta.
        Spousta lidí dnes touží po bohatství. Mladí muži věří, že pokud budou bohatí, zvýší to jejich šanci u žen. Mladé ženy zase touží mít partnera, díky kterému by si mohly dovolit i to, co je pro většinu jiných nedostupné. Věří také, že úspěšný bohatý muž dobře zabezpečí i případnou rodinu, pokud spolu budou mít děti.

        A tak se dnes každý snaží rychle vydělat a zbohatnout. Stranou jdou vlastní zdraví i morálka a dobré mravy. Lidé, kteří věří, že až budou konečně bohatí, tak se jejich život dostane na vyšší úroveň, pak den za dnem "do úmoru dřou" a čas k životu, který jim byl dán jim najednou protéká mezi prsty.

        Znám lidi, kteří se jednoho dne probudili s pocitem, že už je nic dobrého nečeká. Najednou ztratili motivaci k tomu, aby se dál snažili dosáhnout na svůj sen. Přestala je bavit práce a v krátké době byli na ulici.

        Znám lidi, kteří se rozhodli žít sami, protože měli pocit, že jim tak bude lépe. Sami si rozhodnou o tom, za co utratí své peníze, stejně tak jim nikdo nebude mluvit do jejich jídelníčku, nakládání s volným časem nebo do plánů na dovolenou.

        Znám lidi, kteří se sobecky rozhodli žít sami, aby se měli lépe. Dnes jsou odkázáni na pomoc dobrovolníků, kteří je navštěvují v domovech důchodců nebo v hospici, kde v osamění dožívají svůj život. Jejich samota je o to tíživější, jelikož sami dobře ví, že si za svůj stav mohou sami.

        Šalomoun tu nepíše o lidech, které o jejich rodinu připravila nemoc, přírodní katastrofa nebo válka. Hovoří o těch, kteří si mysleli, že pokud budou mít dostatek peněz, tak budou šťastní. To je tragický omyl, protože "srdce se bohatstvím nenasytí". Skutečně šťastní můžeme být jen tehdy, když můžeme žít ve fungující rodině nebo uprostřed dobrých přátel.

        Líbí se mi text poutní písně, kterou složil Šalomounův otec David:
"Jak je to krásné a milé,
   když mezi bratry je shoda a svornost!
Je to jak nejvzácnější balzám,
   jak olej Áronova kněžství,
   jenž tělo navoní od hlavy po patu.
Jak blahodárná rosa z hory Chermónu,
   zavlažující štědře širé okolí.
   Tam dává Hospodin své hojné požehnání,
   tam kvete život, který nekončí."  (Žalm 133)

        Je nejvyšší čas, abychom znovu docenili hodnotu manželství a rodiny.