Soud patří Bohu

         Ježíš se narodil jako Žid. Žil mezi lidmi, kteří rádi posuzovali druhé. Byli učeni, aby se snažili žít co nejlépe. Od dětství studovali Mojžíšovy zákony. Během sobotních bohoslužeb byli v synagogách seznamováni s výkladem moudrých rabínů.

         Nejsnadnější ale bylo srovnávání s druhými. Ti "nejsvatější" měli jeden problém. Časem začali těmi "méně svatými" opovrhovat. Jejich snaha o svatý a dokonalý život je nakonec dovedla k pýše, která je podle Bible jedním z nejhorších hříchů.

         Ježíš toto vše ví, proto ve svém kázání nabádá: "Nesuďte a nebudete souzeni; nezavrhujte, a nebudete zavrženi; odpouštějte a bude vám odpuštěno. Dávejte a bude vám dáno; dobrá míra, natlačená, natřesená, vrchovatá vám bude dána do klína. Neboť jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám." (Luk.6,37+38)

         Možná bude ještě dobré si připomenout, jaká slova předcházejí tomuto výroku. Ježíš chvíli před tím říká: "Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec." (Luk.6,37+38) Pokud se chci s někým srovnávat bez nebezpečí pýchy, pak jedině s Bohem. V porovnání s ním budu vždy ten horší a slabší. On je totiž svatý a dokonalý Bůh, zatímco já jsem jen obyčejný smrtelník a hříšník.

         Pokud zjistím, že jsem hříšný a nedokonalý, nemusím hned propadat beznaději. Ježíš Kristus přece jasně říká: "Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen. Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, je již odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího." (Jan 3,16+17)

         O mém spasení nerozhoduje má svatost a dokonalost. Spasení mi může zajistit jedině víra v Ježíše Krista. Pokud mu věřím, pak jsem podle jeho slov spasen: "Kdo věří v Syna, má život věčný. Kdo Syna odmítá, neuzří život, ale hněv Boží na něm zůstává." (Jan 3,36)

         Židé v Ježíšově době byli učeni, že do nebe se dostanou jen ti, kdo se už zde naučí žít dokonalým životem. Toto pojetí víry vedlo jen k depresím. Nikdo totiž neznal nikoho, kdo by zemřel jako dokonalý. Důsledkem tohoto učení je postupný úpadek duchovního života Židů. Kdo by se pokoušel o něco, co je předem odsouzeno k neúspěchu?

         Pak přijde Ježíš a vyzve své posluchače, ať se už konečně přestanou porovnávat s druhými a zaměří svou pozornost na nebeského Otce. Mají se dívat, jak Bůh slouží a pomáhá hříšným lidem. Mají se to učit dělat tak jako on. Vždyť Bůh netouží po našem odsouzení a zavržení, odpouští nám, stará se o nás a dává nám tolik, abychom se sami mohli dělit s těmi, kdo jsou obdarovaní o trochu méně.

         Jsem rád, že se nemusím porovnávat s druhými lidmi. Těší mne, že má víra nespočívá v soutěžení s druhými o to, kdo bude svatější. Chci se dívat na Ježíše. Místo odsuzování chci raději povzbuzovat. Místo zavrhování chci raději odpouštět. Tak to dělá nebeský Otec, Syn i Duch svatý, a já to chci dělat také.