Ježíš se narodil jako Žid. Žil mezi lidmi, kteří rádi posuzovali druhé. Byli učeni, aby se snažili žít co nejlépe. Od dětství studovali Mojžíšovy zákony. Během sobotních bohoslužeb byli v synagogách seznamováni s výkladem moudrých rabínů.
Nejsnadnější ale bylo srovnávání s druhými. Ti "nejsvatější" měli jeden problém. Časem začali těmi "méně svatými" opovrhovat. Jejich snaha o svatý a dokonalý život je nakonec dovedla k pýše, která je podle Bible jedním z nejhorších hříchů.
Ježíš toto vše ví, proto ve svém kázání nabádá: "Nesuďte a nebudete souzeni; nezavrhujte, a nebudete zavrženi; odpouštějte a bude vám odpuštěno. Dávejte a bude vám dáno; dobrá míra, natlačená, natřesená, vrchovatá vám bude dána do klína. Neboť jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám." (Luk.6,37+38)
Možná bude ještě dobré si připomenout, jaká slova předcházejí tomuto výroku. Ježíš chvíli před tím říká: "Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec." (Luk.6,37+38) Pokud se chci s někým srovnávat bez nebezpečí pýchy, pak jedině s Bohem. V porovnání s ním budu vždy ten horší a slabší. On je totiž svatý a dokonalý Bůh, zatímco já jsem jen obyčejný smrtelník a hříšník.
Pokud zjistím, že jsem hříšný a nedokonalý, nemusím hned propadat beznaději. Ježíš Kristus přece jasně říká: "Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen. Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, je již odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího." (Jan 3,16+17)
O mém spasení nerozhoduje má svatost a dokonalost. Spasení mi může zajistit jedině víra v Ježíše Krista. Pokud mu věřím, pak jsem podle jeho slov spasen: "Kdo věří v Syna, má život věčný. Kdo Syna odmítá, neuzří život, ale hněv Boží na něm zůstává." (Jan 3,36)
Židé v Ježíšově době byli učeni, že do nebe se dostanou jen ti, kdo se už zde naučí žít dokonalým životem. Toto pojetí víry vedlo jen k depresím. Nikdo totiž neznal nikoho, kdo by zemřel jako dokonalý. Důsledkem tohoto učení je postupný úpadek duchovního života Židů. Kdo by se pokoušel o něco, co je předem odsouzeno k neúspěchu?
Pak přijde Ježíš a vyzve své posluchače, ať se už konečně přestanou porovnávat s druhými a zaměří svou pozornost na nebeského Otce. Mají se dívat, jak Bůh slouží a pomáhá hříšným lidem. Mají se to učit dělat tak jako on. Vždyť Bůh netouží po našem odsouzení a zavržení, odpouští nám, stará se o nás a dává nám tolik, abychom se sami mohli dělit s těmi, kdo jsou obdarovaní o trochu méně.
Jsem rád, že se nemusím porovnávat s druhými lidmi. Těší mne, že má víra nespočívá v soutěžení s druhými o to, kdo bude svatější. Chci se dívat na Ježíše. Místo odsuzování chci raději povzbuzovat. Místo zavrhování chci raději odpouštět. Tak to dělá nebeský Otec, Syn i Duch svatý, a já to chci dělat také.
