Sedmička v Bibli (44)

Číslo sedm má u mnoha národů posvátnou úctu. Dnes se podíváme, jak si jeden prorok myslel, že když postaví sedm oltářů a na každém z nich obětuje jednoho berana a jednoho býka, změní Bůh svůj názor a dovolí mu "malý vedlejšák".

Když moábský král Balák zjistil, že se Izraelci chystají projít jeho územím, dostal strach. Izrael totiž předcházela pověst národa, který chrání samotný Hospodin. Proto poslal své posly i s pořádným darem k Bileámovi. Chtěl po něm, aby tento Boží muž proklel Izrael. Jen tak, věřil, by měli Moábci šanci Židy porazit.

Bileám nakonec přišel. Snažil se vyhovět, ale stále to nešlo. Bůh si to nepřál. A tak se pokouší Boha podplatit. Přečtěme si, co o tom napsal Mojžíš v knize Numeri: Bileám řekl Balákovi: "Vybuduj zde sedm oltářů a přiveď mi sem sedm býků a sedm beranů."
Balák učinil, oč ho Bileám požádal.
Pak Balák s Bileámem obětovali na každém oltáři býka a berana.
Bileám řekl Balákovi: "Postav se u své zápalné oběti a já půjdu, snad se Hospodin se mnou setká. Co mi ukáže, to ti oznámím."
Potom odešel na holé návrší. A Bůh se s Bileámem setkal.
Ten mu řekl: "Připravil jsem sedm oltářů a obětoval jsem na každém oltáři býka a berana."
I vložil Hospodin Bileámovi do úst slovo a řekl: "Vrať se k Balákovi a mluv takto..." (Numeri 23,1-5)

Sedm býků a sedm beranů, to už je solidní úplatek. Dnes to obnáší možná i víc jak sto tisíc korun. V té době to byla hodnota ještě vyšší.
Ale prorok se domnívá, že ještě vyšší hodnotu jeho úplatku dodá posvátný počet. Sedm oltářů, sedm obětí, sedm býčků a sedm beranů... Jenže Bůh není panovník, který by se nechal uplatit. Bůh je spravedlivý a proto nepomohla ani sedmička, jakkoli jí přisuzujeme mystický význam.

I my se dnes můžeme domnívat, že můžeme nějakým způsobem Boha dotlačit k tomu, aby změnil svou vůli a udělal vše podle našich představ.

Prorok Bileám se nechal zlákat vidinou zisku. Přesto k němu Bůh i nadále hovoří. Chce, aby se prorok vzpamatoval. V knize Numeri je zapsáno: I vložil Hospodin Bileámovi do úst slovo: "Jak mám zatratit, když Bůh nezatracuje? Jak mám zaklínat, když Hospodin nezaklíná? Vidím ho z temene skal, z pahorků na něj hledím: Je to lid, který přebývá odděleně, nepočítá se mezi pronárody. Kdo sečte prach Jákobův, kdo spočítá byť jen čtvrtinu Izraele? Kéž umřu smrtí lidí přímých, kéž je můj konec jako jeho!"(Numeri,23,5+8–10)

Prorok vidí úžasné Boží požehnání, které čeká každého, kdo zůstane věrný Bohu. Přesto nakonec skončil špatně. Chtěl spojit službu Bohu s byznysem. Chtěl si hmotné požehnání zajistit nezávisle na Bohu.
Podobal se tak farizeům, kterým Ježíš musel říci: "Žádný sluha nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět, a druhého milovat, k jednomu se přidá, druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i majetku." (Lukáš 16,13)

A tak i před námi stojí volba:
- zkoušet být v otázce hmotného požehnání nezávislí na Bohu a skončit podobně, jako Bileám, nebo
- sloužit Bohu a zakoušet jeho skutečné požehnání ve všech oblastech našeho života.